Špitální kostel sv. Víta v Soběslavi byl založen kolem roku 1375 potomky Vítkovců, pánů z Růže. Vystavěn byl v období Oldřicha I. z Rožmberka, jenž spravoval město v letech 1374 - 1390. Současně s kostelem byl pravděpodobně stavěn také špitál při severní zdi kostela. Během husitských válek byl kostel využíván jako seník. Dorota z Hobzí, manželka hejtmana Markvarta Kraselovskoého z Kraselova, se zasloužila o obnovu kostela. Na konci 15. století v závěti odkázala špitálu majetek a podpořila zřízení kaplanského místa při kostele. Kaplani se živili opisem a vazbou knih. V roce 1612 byl chrám obnoven Řehořem Smrčkou ze Sabinova. Kostel třicetileté války přečkal, ačkoli špitál zpustl a postupně byl zničen. V květnu 1719 kostelík sv. Víta z neznámých příčin vyhořel. Střecha shořela úplně, klenutí se rozestoupilo a zvon ve věžičce pukl žárem. Vnitřní zařízení bylo z části zničeno. Děkan Hettig jej nechal obnovit. Roku 1785 nechal Josef II. kostel zrušit. Krajský komisař nařídil dražbu objektu a v roce 1787 kostel se zahrádkou a stodolou koupila obec Soběslav. V 1790 obec budovu prodala Františku Reitlenerovi, který kostel přestavěl na obytnou budovu. Přestavěný kostel koupila rodina Hesova, která jej vlastnila až do roku 1901. Vynořily se snahy o obnovu kostela, kupříkladu Janem Valeriánem Jirsíkem před rokem 1883, které byly bezúspěšné. Až roku 1901 byl založen. Valnou zásluhu na účelném využití prostředků a dokončení stavby měl děkan Jan Zadražil. Stavební a restaurační práce řídil zdejší stavitel František Kročák.