Obec Útěchov leží 2 km jižně od Moravské Třebové v údolí, které se táhne od jihu na sever a protéká jím říčka Třebůvka. Východní stranu obce tvoří svah Kamenné hory sklánějící se na západ, jejíž nejvyšší bod leží ve výšce 577 metrů. Odbočkou tohoto pohoří na západ je tzv. Kouzelná hora (název pochází ze staroněmeckého slova gickseln nebo gugeln, tj. kouzlit). Podle svého zvláštního tvaru ji obyvatelé nazývali také "Ošatkovou horou". Předpokládalo se, že na jejím, jakoby lidskou rukou zformovaném vrcholku, se nalézalo v pohanské době obětní místo. Podle jiné verze byla hora kdysi opevněna, aby poskytovala obyvatelům útočiště. Ve sbírce A. Czernyho se zachovala pověst o vzniku Kouzelné hory - je prý dílem ďábla, který se jednou rozhodl Útěchov zasypat a navždy jej zničit. Právě když se svou čertovskou družinou přilétal k obci, začalo na zvonici vyzvánět poledne. Zvuk zvonu zlomil moc ďábla, který se hned obrátil na útěk. Přitom mu z rukou padaly obrovské kameny a tak vznikla Kouzelná hora. Pásmo Kamenné hory patří do období křídy. Pohoří je tvořeno pískovci a opukou, které se hnojně používaly jako stavební materiál. Mnohé kamenolomy, které se zde po dlouhá léta provozovaly, přinesly jejím majitelům dobré příjmy. V pískovci se nacházejí četné otisky koster mořských živočichů. Jižní strana obce leží na úpatí Panského vrchu vysokého 425 metrů z velké části dnes pokrytého lesem. Západ obce tvoří zvlněná krajina, jak již říká název "Ovčácké údolí dnes zvané Ovčiny" a geologicky patřící do období permu (v této oblasti se dříve rozkládaly pastviny pro obce). Archeologické nálezy svědčí o osídlení již v mladší době kamenné. V muzeu v Moravské Třebové jsou uloženy nálezy z katastru obce Útěchov: podlouhlý kamenný drtič elipsovitého průřezu, délka l0 cm, větší průměr 6 cm, menší průměr 4 cm, inv.č.A18, Josef Horký jej zařadil do neolitu, kamenné kruhové drtidlo ze slepence, průměr 16cm, výška 7 cm, inv.č.A17, též Josefem Horkým zařazeno do neolitu. Další dvě kamenné industrie uložené v muzeu, které byly nalezeny v blízké obci Dlouhá Loučka, což je pro region třebovska druhá největší nálezová frekvence ze stejného období, dává podklad k oprávněnému tvrzení o výskytu člověka v prostoru obce v období neolitu, neboť nálezy mají sídlištní charakter. Nejstarší zmínkou o historickém výskytu člověka v regionu obce Útěchov jsou úvahy a výzkum význačného archeologa Freisinga Beningera. Tento archeolog proslul svými pracemi a výzkumy na jižní Moravě, kde se zabýval především výzkumem paleolitu. V období druhé světové války prováděl výzkumy spojené se stavbou dálnice Vratislav-Vídeň. Vyslovil domněnku o výskytu paleolitického člověka v lokalitě Útěchov-Hrádek-Dlouhá Loučka. Na základě sběru velkého množství úlomků silně patinovaného rohovce (v lokalitě Hrádek 169 kg) vyslovil domněnku o lovecké stanici v době aurignacienu (-35 tis.let)v tomto prostoru.Rohovec se pravěku používal jako méně kvalitní náhrada severského pazourku a při jeho zpracování vznikalo velké množství odpadu. Obdobný nález učinil i na lokalitě poblíž valů hradiska u Mařína. V poválečné době však byly jeho závěry brány s určitou rezervou. Mezi obcemi Útěchov a Dlouhou Loučkou, na pahorku dodnes zvaném Hrádek, stávalo hradiště v době slovanské již jednoznačně prokázané osídlení, v závěru této doby, v době břetislavské, vzniká zde hradiště, mající vztah k hradišti na Mařínu. Toto jednoznačně hovoří o slovanském původu Útěchova a pevné sociální a ekonomické hierarchii v tomto období na této lokalitě. Na slovanský původ Útěchova ukazuje i toponomasticky název obce končící na -ov. Později dochází k vývoji hradiska ke středověkému hradu. Dochází k přebudování fortifikace. Jsou hloubeny příkopy, navršeny nové valy a těleso hradu a předhradí vyzdviženo. Tím se dostává starší keramika na povrch a je zajímavé, že nálezy slovanské, starší keramiky, jsou mnohem četnější než keramiky středověké. Stavební hlína byla kopána v bezprostředním okolí hradiště, dodnes dobře patrné výkopy a záseky v okolí, později tyto zaplaveny vodou. Byla vybudována přístupová hráz a komunikační zásek k Mařínu. Středověký hrad byl důležitým mocenským centrem, neboť jeho rozměry jsou na toto období impozantní, byl zřejmě centrem moci před příchodem Rýzmburků. Na celé ploše předhradí jsou stopy po požáru, zřejmě následky dobývání hradu. Malé množství středověkých nálezů ukazuje na krátké trvání fáze hradu. Oblast Moravskotřebovska byla kolonizována kolem poloviny 13. století, Borešem z Rýzmburka, který ji dostal za věrné služby Václavu I., který povolal kolonisty ze středního Německa, aby vykáceli lesy a osídlili i méně výhodné polohy. První písemná zmínka o naší obci je z roku 1365. Když po vymření moravské větve Rýzmburků, připadlo panství v roce 1325 jako odúmrť moravskému markraběti a ten je v roce 1327 zastavil Jindřichu z Lipé. V roce 1365 pak Jindřich prodává panství moravskému markraběti Janu Jindřichu Lucemburskému. Listina obsahuje výčet vesnic, mezi nimiž je jmenován i Vthysdorf tehdejší Útěchov (Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae IX. 389 a 390). Jak přišla obec ke jménu "Útěchov" německy zvaný "Uttigsdorf" není dobře známo. V listině L.B. VIII 220 z roku 1938 stojí: "Ucyechov cem Curia ebidem Feudali ad castrum pertinente" - Útěchov spolu s lenním dvorem, který se táhne až k hradu (pravděpodobně výše zmíněná tvrz). V roce 1465 se v listinách objevuje Hinkonis do Vtiechuow jako biskupský lenní pán v Bgezdu u Modřic, tak je také předpokládáno, že rytíř z Utiechuow byl nositelem léna Moravskotřebovského panství a vesnicím a dvorům přikládal svoje jméno. Nejstarší budovou obce je lenní dvůr, dřívější sídlo leníků vrchnosti z Moravské Třebové. Patřil již kolem roku 1398 i se dvěma panskými mlýny, mlýnem na prach (dům čp. 20.) a kamenným mlýnem (dům čp. 45) k vrchnostenskému dvoru v Moravské Třebové. Prvním majitelem uváděným v dokumentech je kolem roku 1465 právě rytíř Jindřich z Útěchova. Jeho nástupce byl Mole von Múhlradlitz. Ten pocházel ze starého slezského rodu s vlastním erbem. V jeho horní části byly stříbrné růže na červeném podkladě, spodní polovina byla rozdělená jako šachovnice na černé a stříbrné čtverce. Jako klenot měli tři červená pera na stříbrných parohách. Kolem roku 1596 byl dvůr ve vlastnictví Hurrberga von Belzdorfa a kolem roku 1605 pak Sebastiana Reichenbacha z Reichenbachu, který byl pohřben v blízkém Boršově. Z jeho hrobu se dochovala původní náhrobní deska, která je uložena v boršovském kostele. Když v roce 1486 koupil Moravskotřebovské panství Ladislav Velen z Boskovic od Heralta z Kunštátu, obnovil ztracené pravomoci útěchovského dědičného rychtáře. V roce 1612 pak koupil dědičnou rychtu Ladislav Velen pán z Moravské Třebové, ze Žerotína a Černé hory a sjednotil ji s lenním dvorem. Jmenovaný Ladislav Velen se zúčastnil povstání českých knížat proti císaři Ferdinandovi II. V důsledku zrady Karla Lichtensteina bylo spiknutí odhaleno a jeho účastníci popraveni. Moravskotřebovský pán Ladislav Velen musel hledat záchranu své osoby v emigraci. Jeho majetek byl zastaven a císař jej udělil lénem zrádci Karlu Lichtensteinovi. Ten následně zvýšil robotní povinnosti místním obyvatelům teď už svým poddaným.

Období třicetileté války

Před obdobím třicetileté války byly v obci Útěchov, jako i ve většině okolních obcí v důsledku kácení lesa malé rozlohy lesních porostů. Les byl zatlačen na nejnepřístupnější svahy Kamenné hory a na bažinaté půdy a vesměs byl majetkem vrchnosti. Během třicetileté války pole zpustla a zarostla lebedou. Nebyl lid, který by je obdělával a udržoval. Lesní porost se začal rozšiřovat a lesní plochy tak pokryly dřívější pole a pastviny. Když se pak válečné poměry uklidnily a rolníci chtěli získat pole zpátky - nová vrchnost "Lichtensteinové" považovali všechny lesy za své vlastnictví a přísně přikázali proto svým správcům (lesním jezdcům - hajným) zabránit jakémukoliv mýcení lesa. Rolníci se začali dovolávat svého starého práva na půdu, neboť ji nerušeně používali a vlastnili od nejstarších dob. Bouřili se tedy a požadovali zrušení práva vrchnosti k mýcení lesa. Trvalo, ale ještě dlouho než určená komise při své 14-ti denní pochůzce po hranicích pozemků, uznala jejich nároky a dopomohla rolníkům zpátky k jejich půdě. V době třicetileté války bylo v obci 21 domů, z toho 7 opuštěných a zbývajících 14 sice obydlených, ale jejich majitelé zcela ožebračeni. Jak Švédové, tak i císařské vojsko si na obyvatelích vynucovali potraviny, krmení pro koně a peníze. Mnozí pak byli zabiti, protože už neměli nic, čím by drancující vojáky uspokojili. Rolníci neměli dobytek a koně, aby mohli obdělávat pole a chybělo jim osivo. V roce 1657 pak bylo vykazováno v listinách 17 statků a 9 domkařů. Několik statků však nebylo obydleno a jejich půda ležela ladem. Zvláště krutá zima byla v roce 1708. Pomrzly ovocné stromy, ale i porosty lesních stromů utrpěly velké škody. Mnoho lidí a zvířat podlehlo mrazům, dokonce i ryby v potocích a rybních uhynuly, protože voda zamrzla až na dno. A v následujícím podzimu pak trvalo stálé teplé počasí, že začaly kvést stromy a na jejích větvích byly květy i ovoce zárověň. V roce 1715 byla obec Útěchov stižena morovou epidemií. Traduje se, že se v květnu roku 1715 přestěhoval do Moravské Třebové bohatý saský zlatník Kaspar Zittl, který nemoc zavlekl. V několika málo dnech padla za oběť moru celá jeho rodina a nemoc se rozšířila po celém městě a postihla i okolní vesnice. Černá nemoc pominula až v roce 1716. Útěchov byl převážně zemědělskou obcí. Chovaly se zde v hojné míře ovce, které zde měly hojnost pastvin. Na polích se pěstovalo žito, proso, oves a len. V Tereziánském přiznání k dani v roce 1749 je uvedeno: "Tato obec je položena vysoko v horách v údolí, její pole jsou většinou písčitá, plná drobných kamenů. Na mnoho polí se dá hnůj vyvézt jen na zpola naloženém voze vytaženém nahoru a úroda se odnáší na zádech nebo se sváží sáněmi a vozem za nebezpečí, že se převrhnou. Žádná pšenice, žádné proso, jen špatný oves a špatné žito s krátkými stébly a lněné semeno až 9 metzů. Polovina polí musí zůstat ležet ladem. Len je již po mnoho let špatný, škoda drahého lněného semene". Od počátku 18.století byly na území obce podnikány pokusy o těžbu hnědého uhlí. Nejdříve lichtensteinskou vrchností a později moravskotřebovským továrníkem Franzem Sal. Steinbrecherem. V obci byly dva mlýny. Dolní mlýn čp. 45 byl nazýván "Kamenný mlýn", protože byl postaven z hranatých kamenů. Údajně byl zřízen v roce 1300 a tehdy to byla jen dřevěná budova. Do roku 1756 patřil vrchnosti. S budovou mlýna byla spojena i pila. Po roce 1945 už nebyl mlýn uveden do provozu a jeho budova značně chátrala. Budova byla zrekonstruována v roce 1996 a slouží místní firmě podnikající v kovovýrobě. Horní mlýn čp. 20 se nazýval "Mlýn na prach", protože za dob třicetileté války zde Švédové mleli střelný prach. Podobně jako Kamenný mlýn byl vybudován kolem roku 1300 a byl v majetku vrchnosti. Do dnešních dob se jeho budova nedochovala. Na jeho místě dnes stojí nový rodinný domek. K tomuto mlýnu se váže pověst o hastrmanovi, který se zde zdržoval. Rád prováděl mlýnské chase nepěknou neplechu. Rozhodli se tedy, že hastrmana chytí a dají mu za vyučenou. Ten jim však dlouhou dobu unikal až jednou za bouřlivé noci, kdy blesky křižovaly oblohu, spatřili hastrmana, jak něco kutí u jezu. Opatrně se k němu přiblížili, hastrmana chytili, svázali lýkovými provazy a pověsili ho na tyč nad pec v místnosti na obsluhu mlýnského kola. Hastrman prosil a sliboval, jen aby jej pustili. Ale mlýnská chasa si dobře pamatovala na jeho různé poťouchlosti, které jim dříve tropil, a proto byli neoblomní. Hastrmánek se začal sesychat, ze šosu mu už ani nekáplo. Zanedlouho nato se ve mlýně objevil divný pocestný v dlouhém černém kabátě s kloboukem se širokou střechou, hlas měl divný skřehotavý. Ten mlýnské chase poradil, aby hastrmana přikovali pořádnými železnými řetězy, jinak že jim uteče. Když tak udělali, hastrman jim pod rukama zmizel. Nyní mlýnská chasa pochopila, že divný pocestný byl také hastrman, který přišel svého druha vysvobodit. Od té doby se hastrman na mlýně neukázal, tolik pověst. A opět nastaly válečné časy. V roce 1758 král Fridrich II. pruský, musel zanechat obléhání Olomouce, protože obležené rakouské posádce přispěchal na pomoc se svým vojskem rakouský generál Gideon von Laudon. Fridrich II. ustupoval zpět se svým vojskem směrem na Moravskou Třebovou. Zde pochopil, že se dále na svém ústupu s početným vojskem rychle nedostane přes hřeben blízkého Hřebče, který mu stál v cestě. Rozhodl se pro cestu přes Útěchov, Dlouhou Loučku a Křenov do Svitav, což se mu podařilo s velkými potížemi za častých srážek s oddíly rakouských vojsk. Tak unikl jen o vlásek "Pasti na myši v kotlině Moravské Třebové", jak sám později přiznal. Obce, přes které jeho vojsko táhlo už takové štěstí neměly. Znovu byly vyrabovány a poničeny. Další válečné pohromy nastaly v zimních měsících roku 1800, kdy krajinou táhly Francouzi poražená ruská vojska zpět. Přes 40000 unavených, hladových a zmrzlých vojáků bralo vše, co jim pod ruku přišlo. V tlupách napadali vesnice, kde zabíjeli dobytek, brali koně, drancovali majetek a zle zacházeli s obyvatelstvem. V patách za ruskými vojáky pak znovu přišla černá nemoc - mor, kterému mnoho lidu padlo za oběť.

Osamostatnění obce Útěchov

Počátkem roku 1990 bylo Městským úřadem v Moravské Třebové rozhodnuto vybudovat v katastru obce Útěchov skládku toxických odpadů z barevny podniku Hedva, Moravská Třebová. Pro přírodu v blízkém okolí obce by to znamenalo velkou ekologickou zátěž. Většina místních občanů se stavbou skládky nesouhlasila. Představitelé občanského výboru v Útěchově začali vyjednávat s příslušnými úředníky na městském úřadě o zastavení plánované skládky, ale bezvýsledně. Proto se občanský výbor v Útěchově rozhodl požádat Městský úřad v Moravské Třebové a Okresní úřad ve Svitavách o osamostatnění obce Útěchov. Na veřejné schůzi pak většina občanů obce tuto žádost podpořila. V měsíci listopadu roku 1990 proběhly v obci komunální volby, při kterých bylo zvoleno nové obecní zastupitelstvo. V počátcích existence neměla obec potřebné finanční prostředky k investování do obnovy místní infrastruktury. V roce 1992 byla vybudována nová trafostanice, která odstranila přetížení elektrické sítě v obci. Pro místní děti bylo v roce 1990 až 1991 vybudováno nové dětské hřiště v blízkosti hasičské zbrojnice, která už neslouží k původním účelům a byla přebudována na klubovnu, kde je možnost zahrát si stolní tenis. V roce 1996 byl nově postaven silniční most přes říčku Třebůvku, který přispěl k bezpečnosti silniční dopravy v obci. Při stavbě mostu byla silniční doprava odkloněna na provizorně postavený most přes Třebůvku, který svou polohou zapříčinil v měsíci červnu při vydatných dešťových srážkách, rozlití Třebůvky a zaplavení několika objektů. Nejhůře byla postižena budova místní firmy, krátce předtím nově zrekonstruovaná. Voda zaplavila její dílny a napáchala škody na strojním vybavení. Majitelům sousedního rodinného domu podmáčela bytové vybavení a zničila elektrospotřebiče. V okolních domech byly zaplaveny sklepy a hospodářské budovy. V roce 1996 byla schválena urbanistická studie obce, která nasměrovala její další rozvoj. V roce 1997 je nově zrekonstruována autobusová čekárna a její okolí, dále proběhla výstavba nového mostu přes hřebečský potok v severní části obce. Jeho výstavba byla nutná z důvodů, že původní most měl nedostatečný průtok a při silnějších dešťových srážkách se potok vylil a pravidelně zaplavil blízké zahrady. Při stavbě mostu byl terénními pracemi upraven pozemek rozkládající se podél potoka, který byl při častých záplavách podmáčen. Bylo provedeno zpevnění částí místní komunikace na most navazující. V roce 1998 proběhla celková rekonstrukce hospodářské budovy mateřské školy, která byla v havarijním stavu. Nově zrekonstruovány byly dva mostky přes říčku Třebůvku. V roce 1998 proběhlo zpracování projektové dokumentace I. etapy plynofikace obce. V roce 1999 byla rozšířena místní komunikace v obci, která prochází severní částí Panského vrchu. Odtěženo bylo mnoho kubíků zeminy, aby se mohla postavit opěrná zeď, která brání sesuvu půdy ze svahu na místní komunikaci. Svah byl očištěn od náletových keřů a oset travním porostem. V roce 1999 se započalo s výstavbou přivaděče plynu od Moravské Třebové pro celkovou plynofikaci obce. V roce 2000 proběhla rekonstrukce střechy budovy mateřské školy a výstavba místního bezdrátového rozhlasu. V tomto roce proběhlo zpracování II. etapy plynofikace obce. Z důvodů velkého zájmu o stavební parcely je vybrán vhodný obecní pozemek v lokalitě za školou a na něm je k dispozici 15 nových stavebních parcel. Na podzim roku 2000 provedla stavební firma prohloubení koryta říčky Třebůvky v katastru obce a v jižní části obce byl obnoven původní splav. V roce 2001 proběhla plynofikace obce, která byla dokončena v podzimních měsících roku. Do konce roku se připojilo 15 domácností. Všechny tyto investiční akce, které obec v průběhu uplynulých 10 roků realizovala, byly hrazeny buď v plné výši z finančních prostředků obce, nebo se obec podílela na úhradě poměrnou částí a zbývající finance jí byly přiděleny po projednání žádostí, v rámci státních dotačních titulů příslušných ministerstev. Od roku 1994 jsou zaměstnáni na obci místní občané, kteří jsou vedeni na Úřadě práce jako nezaměstnaní. Jedná se o sezonní práci od měsíce března do konce roku. Pracovníci veřejně prospěšných prací se starají o udržování pořádku na veřejných prostranstvích, likvidaci černých skládek, hlavně v okolí komunikace, prořezání lesního náletu v obecním lese. V létě sečou travní porosty, starají se o nově vysázené aleje stromů, pravidelně každý rok vyčistí koryto říčky Třebůvky v obci. Opravili také starou kamennou opěrnou zeď u bývalého Lenního dvora, každý rok na podzim shrabou a spálí listy jírovců, které není možné chemicky ošetřit proti klíněnce, protože stromy stojí na březích Třebůvky a mohlo by tak dojít k otravě ryb v říčce a následně v Boršovském rybníku. Jejich práce podstatně změnila celkový vzhled obce. Už nejsou na jaře, kdy zmizí sníh, vidět na mnoha místech v obci příšerná zákoutí, kde se po dlouhé roky odkládaly nepotřebné věci. Kulturní život obce se nemůže plně rozvíjet, protože v obci chybí vhodná budova, kde by se mohly pořádat různé kulturní akce. V létě se už poněkolikáté na počátku prázdnin pořádají akce pro místní děti "Útěchovské dětské dny". Součástí akce je turnaj žáků v kopané, pro malé děti jsou uspořádány různé hry a občerstvení, zaskákat si mohou na nafukovacím hradě. Pro dospělé večer hraje k tanci oblíbená hudební kapela. Akce probíhá na místním dětském hřišti a je už tradičně navštěvována i občany z okolních obcí. V 2001 pořádala obec poprvé ve spolupráci s místní mateřskou školou Mikulášskou nadílku a na dárky pro děti přispěli i místní podnikatelé.