Větrný mlýn s Halladayovou turbínou

Cyril Wágner, 1873

Obilí si lidé mleli od pravěku, napřed mezi dvěma kameny, pak vynalezli a postupně zdokonalovali rotační mlecí zařízení poháněné lidskou silou, pomocí zvířat (žentour) či vody a větru. K vrcholům technického řešení v oboru ve své době patřila Halladayova turbína - ve světě ojedinělý exemplář se zachoval v ruprechtovském mlýnu. Daniel Halladay, americký farmář-vynálezce, vyvinul v letech 1854-1877 řadu variant větrného motoru a jeho princip využil rolník Cyril Wágner pro vlastnoručně zkonstruovaný mlýn v Ruprechtově. Výkon byl několikanásobně vyšší než u větrného mlýna vybaveného klasickými čtyřmi lopatkami - když dobře foukalo, mlelo se zde až 10 metráků obilí denně. Osa větrné růžice na vrcholu střechy byla zasazena do stojanu na prkenné plošině ukotvené v konstrukci; aby stavba dvoutunový kolos unesla, byla do výšky tří pater vyzděna z kamene.

Po únoru 1948 stavba chátrala až do restituce, kdy ji obnovili manželé-architekti Sládkovi; roku 1995 byla znovu osazena i větrná turbína. Mlýn je unikátem světového významu, i když se v něm už nemele, nýbrž bydlí, a konají se zde pravidelné prohlídky i příležitostné kulturní akce.

Nemovitá kulturní památkou byl mlýn vyhlášen v roce 1958.