Albrechtice (obec) [954]

Obec Albrechtice, německy Albrechtsdorf, která se nachází severovýchodně od města Lanškrouna v okrese Ústí nad Orlicí, podle nového uspořádání spadá do Pardubického kraje. Katastrální území zaujímá rozlohu 1007,5 ha. Obec leží v údolí potoka Moravské Sázavy a tvoří bránu do přírodní lokality "Sázavského údolí", hojně navštěvovaného turisty a výletníky. V obci je hlášeno k trvalému pobytu 487 obyvatel.

Obec Albrechtice byla poprvé zmíněna v listině krále Václava II. roku 1304. Její vznik můžeme tedy položit do doby středověké kolonizace tohoto kraje.

Německý název Albrechtsdorf v podstatě znamená "ves lidí Albrechtových" a sdílela osud lanškounského panství. Panství Landškroun se roku 1356 stalo majetkem litomyšlského biskupství .Po husitských válkách se panství dostalo postupně do rukou Kostků z Postupic a následně pánů z Perštejna. Od roku 1588 je majitelem panství jeden z nejbohatších mužů této doby v zemi Adam Hrzán z Harasova. Po bitvě na Bílé Hoře kupuje roku 1622 landškrounské panství tehdejší český místodržící Karel z Lichtensteinu . Roku 1850 byla zrušena panství jako správní a organizační jednotky , ale panství, coby velkostatek patřil Lichtensteinům dále . Následně správu převzal stát a vybudoval síť okresů. Do okresu se sídlem v Ladškrouně patřily i Albrechtice. Vesnice se stala samosprávnou. K obci náležel také Wurzelhof , nazývaný občas "Kořenský dvůr" a patřila k němu kolem roku 1651 i krčma. Tehdy byl proveden soupis poddaných podle víry a o tom, že byli všichni katolíci, nebylo celkem pochyb.

Ve druhé polovině 17. století byly Albrechtice charakterizovány jako obec ležící sice nedaleko Landškrouna, ale s pozemky již " k vrchům se blížícím", tedy pro nepříznivé podmínky prakticky nevyužitelné .

V poslední čtvrtině 17. století byla v Albrechtově dědičná rychta s nejsilnějším hospodářstvím v obci.

V době tvorby Tereziánského katastru robotovali poddaní dle velikosti svého hospodářství s koňmi, nebo bez nich 1 až tři nady v týdnu. U dvora Wurtzelhof se již neobjevuje krčna, jak tomu bylo v 17. století. Albrechtice jsou v té době řazeny k horským obcím a tyto byly považovány za velmi chudé.

Při tvorbě Josefínského katastru byly v Albrechticích roku 1788 zaznamenány aktivity kolem řeky Moravské Sázavy (Sasawafluss, nebo také Dorfwasser), kde byly pronajímány pozemky, jež mohly nést určitý užitek . Patřila k nim i pila, která byla součástí majetkového komplexu rychtáře. V této době je nejpočetněji zastoupena kategorie hospodářů. Roku 1788 byl prováděn, v rámci boje proti požárům, také soupis zděných komínů.

V první polovině 19. století se ekonomická situace mění jen velmi pomalu. V obci jsou tři mlýny, pila a dvě soukenické valchy.

Léta 1848 - 1850 přinesla Albrechticím výrazné změny v podobě zrušení všech poddanských a postupně i jiných závazků k landškrounské vrchnosti. Od roku 1850 byly Albrechtice součástí soudního a politického okresu Ladškroun. Změna nenastala ani po vzniku Československé republiky v roce 1918.

Druhá polovina 19. a počátek 20. století přinesl i do Albrechtic spolkový život. Roku 1886 byl založen sbor dobrovolných hasičů, roku 1905 místní zemědělský spolek a po roce 1918 především skupina Bunt der Landwirte (němečtí agrárníci).

Od roku 1915 žili v obci a okolí italští uprchlíci. V listopadu 1916 byly zrekvírvány zvony pro válečné účely a to včetně malého školního zvonku! Ze 199 nakukovaných mužů padlo 14 občanů na frontách a 28 dalších zemřelo na následky chorob a nebo bylo nezvěstných. Roku 1922 postavila obec svým padlým pomník.

Od konce 20. let byla obec elektrifikována.

Krize 30. let zasáhla i sem a v této době je zaznamenáno vystěhovalectví z obce do Kanady a Spojených států.

V prvních komunálních volbách Československé republiky se ve zdejším zastupitelstvu objevila i první a na dlouho jediná žena.

Od 1.října 1938 připadla obec dle Mnichovské dohody nacistickému Německu to znamenalo zrušení volených samosprávných sborů a byl nastolen vůdcovský princip . Pro obyvatele německé národnosti to znamenalo v okamžiku vypuknutí války okamžitou všeobecnou brannou povinnost.

Po roce 1945 byl vývoj obce zásadním způsobem zasažen odsunem německého obyvatelstva. V regionu s výrazně smíšeným obyvatelstvem to znamenalo především drastický úbytek pracovních sil. Blízkost centra však napomohla postupnému dosídlování. V roce 1945 se Albrechtice staly znovu součástí okresu Landškroun, ten trval do roku 1960, kdy byl začleněn do okresu Ústí nad Orlicí, v kraji Pardubice.

Od 1. ledna 2003 náleží Albrechtice do kompetence Ladndškrouna, jako obce s rozšířenou působností.

Znak obce Albrechtic: Na stříbrném (bílém) podkladě v horním pravém rohu radlice a v dolním levém rohu krojidlo , obojí červené. Zleva shora dolů doprava protíná štít modrý pruh, v něm jsou umístěmy tři zlaté (žluté) lví hlavy an face.

Význam znaku: Radlice a krojidlo jsou převzaty z původní obecní pečetě, modrý pruh znázorňuje řeku Moravskou Sázavu a lví hlavy jsou přejaté z erbu Laudonů.

Nový obecní znak a prapor byl vytvořen na návrh heraldika pana J. V. Pavlů ze Zlína. Výchozí myšlenkou pro výběr prvků na znaku byl rodový erb generála Laudona, který pobýval v blízkém okolí obce. Další části znaku tvoří prvky z původní obecní pečetě. Obec nemá jinou dominantní věc, kterou by se odlišovala od okolních obcí, protože většina z nich je také obklopena zelení s původním zemědělským zaměřením. Nový znak tak vychází z historie obce a stal se obecním symbolem Albrechtic v březnu v roce 2002.

Poloha

přidat fotografie