První světová válka zanechala v naší obci také stopy. Hroutící se habsburská monarchie nebyla již schopna zastavit běh událostí ani s pomocí šlechty, části buržoazie a pravicových demokratů. Toto potvrdila generální stávka dne 14. října 1918, kde stávkující žádali samostatnou Československou republiku, která byla nakonec 28. října 1918 vyhlášena. Pro německé obyvatelstvo obce Hodonice to byla tvrdá rána. Vždyť Němci, kteří v Čechách po 300 let byli neomezenými pány ve městech i na vesnicích, se museli po vzniku ČSR podřizovat novým poměrům, ve kterých v počátcích nerozhodovali. Byli nuceni žít, spolupracovat a řídit se zákony těch, které dříve ovládali. Jen těžko se smiřovali s tím, že do obce se nastěhovaly rodiny českých zaměstnanců, že byla zřízena česká škola, zřízeny okurkárna a mlékárna, které měly české správce - Memadala a Valtra (z Prahy).
Za první republiky měla obec 256 popisných čísel a málo přes 800 obyvatel, převážně německé národnosti a jen 16 českých rodin. Byli to zaměstnanci nádraží, četnické stanice, pošty atd. Někteří však byli zuřiví Henleinovci. Činnost hodonických Henleinovců vyvrcholila v září 1938 velkou schůzí, která se konala u Tasovického mostu. Celý život se pak v obci vyvíjel pod vlivem fašistické NSDAP, která byla nástrojem hitlerovské propagandy u nás. Blížila se okupace ČSR, na kterou se místní Němci připravovali. Po okupaci zůstalo v obci asi 6 českých rodin.. Během 2. světové války odboj proti fašistům v Hodonicíh organizován nebyl.. Naše obec byla osvobozena 8. května 1945. o obec se nijak zvlášť nebojovalo, byla pouze lehce bombardována, zejména proto, že v akátových lesích směrem k mlýnu byla německá obrněná samohybná děla a několik osobních automobilů.
V Hodonicích vzhledem ke složení obyvatel se přivítání osvoboditelů zúčastnila jen malá hrstka občanů české národnosti, kteří se nikdy neponěmčili. Pro tyto lidi však bylo osvobození od šikanování a ponižování fašisty jen proto, že jsou Češi.
Po prvních dnech opojení z nabyté svobody vracel se život v naší obci do normálních kolejí. Mezi hlavní a první úkoly vzniklých národních výborů patřilo v té době vyřešení otázky německé menšiny. Dne 13. července 1945 bylo z obce odsunuto mnoho Němců do Německa a Rakouska. Brzy po osvobození došlo k osídlování obce. Obecní agendu o osídlování vedl první správní komisař Pytlík, po něm potom učitel Stanislav Krejčí. Prvními českými obyvateli bylo četnictvo, které zde mělo svojí stanici.. Noví čeští lidé přišli na nádraží, na poštu, do mlékárny a pak již nastalo postupné osídlování českými lidmi.
Do obce přicházeli občané české i slovenské národnosti a také ti, kteří se na výzvu vlády vrátili z ciziny. Novoosídlenci přicházeli především z Moravského Slovácka - okresů Kyjov a Hodonín, a dále z Třebíčska a Moravskobudějovicka.. Za zmínku stojí i příchod bývalých vojáků našeho 1. armádního sboru v SSSR, z nichž dosud v obci žije pan Pirkl Jaroslav. Nově přiší obyvatelé se nastěhovali do domů, opuštěných Němci. Kromě obydlí byla dosídlencům přidělena i zemědělská půda, na které soukromě hospodařili. Po vzniku zemědělského družstva, kdy byla půda sloučena do celků, většina obyvatel začala pracovat v zemědělském družstvu. Mladé družstvo potřebovalo mnoho sil organizátorských i pracovních. Začalo se s výstavbou kravínů, vepřínů a zemědělských středisek. O něco později došlo potom i ke sloučení JZD Hodonice a Krhovice.Po překonání počátečních problémů začalo i družstvo dosahovat lepších výsledků. Odměny družstevníků se začaly rychle vyrovnávat s odměnami pracovníků v místních průmyslových závodech. O několik let později, sloučilo se toto družstvo s JZD Tasovice.
Od roku 1945 se v obci neustále něco budovalo. V počátcích bylo přistoupeno k odvodňování zemědělské půdy hlavně zelnic za obcí, směrem na Krhovice. Bývalý mlýn č.p. 33 byl přestaven na kulturní dům. Později zde byly zřízeny úřadovny národního výboru a kino. V ještě pozdější době zde byla krejčovská dílna, čistírna, poštovní úřad, knihovna atd. V současné době celý objekt slouží jako hotel "MR Peppino"