Tento - dle mého názoru - mylný doklad je nepříliš dúvěryhodný, když máme k dispozici zápis z r.1751, ve kterém jsou Božice uvedeny jako pustá ves. Název Pustice pak zůstal v povědomí okolních obyvatel i v následujícím období. Dá se předpokládat, že již po třicetileté válce zde došlok výraznému úbytku obyvatelstva (podobnějako vokolních obcích), a že není příliš pravděpodobné, aby zrovna v Božicích tomu bylo výrazně jinak.
V rakouském státním archívu se nalézá katastrální mapa 8ožic z r.1824, jejímž autorem byl ppor. baron von Waldstátter, a v ní je rovněž zaznamenáno, že v této době měly Božice 116 domů a 56 stájí, takže zde bylo možno pohodlně umístit 100 mužů pěchoty a 102 koní.
Panský dům (dnešní zdravotní středisko) byl jako sídlo panství pro božický dvůr a dvůr Hoja postaven v r. 1834 v areálu dvora v Božicích.
V téže době byla postavena i velká sýpka a hostinec U Dubú (podle dřívějšího majitele též Wolloner, dnes již neexistující). V r.1837 patřil k Božicím ovčín,l palírna a 1 hostinec.
Jaroslavické panství vlasinili v průběhu 18.a 19.stol.postupně Althanové, hrabě Meraviglia-Crivelli (r.1790), Petr svobodný šlechtic Braun (1803), hrabě Pallavicini-Centurioni (1812). V r.1835 koupil celé panství Vilém hrabě Hompesch-Bollheim (zemřel r.1867). Po něm je zdědil Ferdinand hrabě Hompesch-Bollheim (zemřel v r.1897), Pius hrabě HompeschBollheim a v r.1919 se majitelem stal Vilém říšský hrabě ze Spee.
Do r.1867 byly Božíce místní částí obce České Křídlovice V následujícím období patřily k vyspělým zemědělským obcim s rozvinutým vinařstvím. Impulsem pro větší rozvoj bylo zcela nepochybně zřízení železniční stanice Božice - Jaroslavice v r.1871 i otevření poštovní a telegrafní stanice v Božicích v r.1885. Dovršením úsilí o výraznější osamostatnění se byfo zřizení vlastní školy v Božicích r.1893 (jedná se o budovu dnešní Lmateřské školy).Dúležité pro obec bylo i to, že zde i nadále sídlila správa panského dvora.
Součástí Božic byl i dvůr Hoja (Hojahof)se čtyřmi domy a výměrou 476 ha, jež v 19.stol.sloužil jako vefká ovčírna, dále Rybnický mlýn v údolí Příčního potoka (tehdy nazývaného Petrovický potok) a též polní traf zvaná Křížkovická pustina, v místech zaniklé vsi Křižkovice (severně od obce).
Dále měl v Božicích své sídlo Lesni revír (1911), záložna (od r.1894) a v r.1914 založené Mlékárenské družstvo. V božickém katastru se nacházely ve velkém množství i tzv. lochy neboli sklepy vyhloubené v písečném kameni. Dále též předpokládat, že zmíněné lochy byly výsledkem těžby písku na stavby hospodářských budov nebo i obytných stavení a druhotně posloužilyjako sklepy. V novější době se název lochy již neužíval.
ŽIVOT V NAŠICH OBCÍCH ZA PRVNÍ REPUBLIKY
Většina údajů vztahujících se k této době je zpracována v jednotlivých samostatných oddílech. Zde proto uvádíme pouze několik základních faktů.
Obec se od konce 20. let a v průběhu 30. letech rozrůstala. Na východě to byla česká kolonie, najihu počinaje českou menšinovou školou a domem rodiny Havelkovy a Popelovy, přes domy u Rybnického mlýna v údoli Lásky po nové domy a objekty u nádraží, např.druhý hostinec naproti nádražní budově. V samotné obci bylo do r.1932 postaveno 11 nových domů v areálu bývalého panského dvora a několik moderních vil .
Vila rodiny Spandlovy byla postavena v r.1931-1932 směrem ke Kolonii. Hans Spandl, božický rodák, působil jako policejní inspektor ve Vídni a do Božic se vrátil v r.1933 po odchodu do výslužby. Schneiderova vila bylapostavenav r.1930umlýna aZellnerovavila v r.1932 vedle strže na hranicích mezi Božicemi a Křidlovicemi. Góldnerova vila (Tulipánka) je staršího data a tzv. prelátova vila (část již neexistuje) rovněž.
V obcich byla řada živností, ale obce si zachovávaly nadále výrazně zemědělský charakter.
< zpět | strana 2 |