Blížkovice (městys) [8930]

OBYVATELSTVO

Před třicetiletou válkou bylo v Blížkovicích městečku 34 usedlostí, z nichž zůstalo osazeno 24 a 10 zpustlo. Do roku 1671 byla osazena znovu 1 usedlost. V této době byli ve vsi ze starých usedlíků 2 celoláníci, 1 pololáník a 21 domkářů, z nových pak 1 celoláník. Zbývající poustky zůstaly prázdné. V Blížkovicích vsi bylo před třicetiletou válkou 68 usedlostí, ze kterých zůstalo osazeno 24 a 44 zpustlo. Do roku 1671 bylo znovu osazeno 7 usedlostí. Ze starých usedlostí bylo tehdy 8 celoláníků, 9 pololáníků a 7 domkářů, z nových 2 celoláníci, 1 pololáník a 4 domkáři. Uvádí se v Blížkovicích 1 obecní mlýn o 1 složení a 2 řemeslníci – tesař a zedník. V Blížkovicích městečku skoupila vrchnost svobodný dvůr se 40 měřicemi gruntovních polí a 120 měřicemi klučí. Koncem feudálního období v roce 1843 žilo v Blížkovicích městečku 554 obyvatel, z toho 265 mužů a 289 žen v 91 domech a 137 domácnostech. V městečku bylo celkem 16 domů pojištěno proti ohni. Domy ve vsi byly nízké s malými okny, stavěné z kamene nebo nepálených cihel, kryté na střeše slaměnými došky, střecha byla společná pro obytnou část a chlévy, dřevěné stodoly kryté rovněž slámou, byly stavěny opodál obydlí nebo na konci zahrad. Celkem 9 domů bylo pojištěno proti ohni. Ke kvalitnějším stavbám patřily farní dvůr, pokrytý šindelem, dále škola, hospoda a radnice, všechny poschoďové, z cihel a kryté cihlovou krytinou. V Blížkovicích vsi v roce 1843 žilo 715 obyvatel, z toho 328 mužů a 387 žen, ve 130 domech a 174 domácnostech.
 

PO ROCE 1848

Po revolučních událostech, po roce 1848 nastal v našich zemích i rušnější politický život. To platilo v plné míře i pro Blížkovice, kde zejména v městečku zásluhou cechů a lepší návštěvou školy, vždy byla poněkud vyšší úroveň celkového uvědomění občanů. Již v roce 1861 ve volbách do Zemského sněmu moravského byl za venkovské okresy Moravské Budějovice, Znojmo, Vranov zvolen poslancem na období 1861 – 1868 blížkovický městecký purkmistr Jiří Konvalina. V roce 1866 uviděly i Blížkovce ustupující armádu rakouskou a postupující armádu pruskou po prohrané válce u Hradce Králové. Obyvatelstvo ze strachu prchalo před „Prajzy“, jak je nazývalo, do lesa. Ovšem tito, když přišli a dostali jídlo a pití, chovali se celkem klidně. Od nich naši předkové mimo jiné poprvé okusili kávu, kterou si Prusové vařili a dávali občanům naší obce ochutnat. Tragická situace ovšem nastala po jejich odchodu, kdy v obci vypukla cholera. Velmi mnoho lidí onemocnělo a 63 jich zemřelo. Byli pochováni do společné šachty při pravé straně kostela. V roce 1875 byl zřízen v městečku Blížkovice zdravotní obvod.. V roce 1913 postavila obec vilu Aesculap pro obvodního lékaře za 14.000 Kč. Tuto v roce 1917 musela z finančních důvodů prodat. Koupil ji koňský handlíř za 13.000 Kč, který ji téhož roku prodal za 17.000 Kč řídícímu učiteli Janu Juřičkovi. Poštovní úřad zřízen byl zřízen v roce 1880. Městská škola se zde připomíná již v roce 1572. V městečku působily: podporující spolek bývalých vojínů - od r. 1883, Ústřední matice školská - od r. 1883, čtenářský spolek - od r. 1886, který pod vedením učitele Jana Juřičky vyvíjel rozsáhlou kulturní a společenskou činnost. Dobrovolný hasičský sbor - od r. 1893. 1900 – zřízena záložna „Kampelička“, Omladina - od roku 1911, Farní jednotka Cyrilská - od roku 1911, místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu - od r. 1912, Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny - od r. 1912.

Po porážce a průlomu německé fronty na Dyji, začala opouštět 7.5.1945 německá posádka včetně nacistického úřednictva, ošetřovatelek a lékařů i německého obyvatelstva město Znojmo. Město bylo 8.5.1945 v odpoledních hodinách osvobozeno. Tak jako jinde i u nás v Blížkovicích museli občané kopat zákopy a to na jižním okraji lesíka „Seče“ po pravé straně státní silnice, směrem od pily na Lažínky. Poslední dny v měsíci dubnu stále častěji projížděly po silnici Znojmo-Jihlava kolony německého vojska. Některé odbočovaly přes Blížkovice dále na západ. V jarních měsících byli v obci ubytováni němečtí civilní uprchlíci, kteří tu nějakou dobu pobyli. Ale koncem dubna museli rolníci, kteří měli koňský potah, tyto přepravovat do Třebelovic, Jemnice a někteří museli dojet až do Dačic. S nimi odjeli také vojáci týlové jednotky. Začátkem května se již téměř nepracovalo a ve škole se nevyučovalo. Občané si připravovali úkryty pro případ, že by se zde zastavila fronta. Do úkrytů schovávali potraviny a cenné věci. Sledovali vysílání Moskvy, Londýna a českého rozhlasu o průběhu Pražského postání. Připravovali se na osvobození. Dne 7. května přivedli Němci do obce asi 200 ruských zajatců a zavřeli je do místností obecné školy (poté kino Panorama). Pokud se dalo a strážní dovolili snažili se občané podstrčit zajatcům nějaké jídlo. Dne 8. května v ranních hodinách přijelo od státní silnice německé vozatajstvo, vozy byly okamžitě umisťovány do stodol a průjezdů všech domů. Kromě munice byly vozy naloženy pytli cukru, vína, tabáku a dalším, co nakradli při ústupu jižní Moravou. Po ubytování tito zdecimovaní vojáci zbytku německého Wehrmachtu popíjeli víno a pálili spisy, mapy, psací stroje a všechno, co je zatěžovalo a co nechtěli zanechat postupující Sovětské armádě. Až k nám už doléhalo dunění děl, fronta se blížila. V pozdních odpoledních hodinách pak němečtí vojáci překotně opustili obec, aby se vyhnuli obklíčení a zajetí Sovětskou armádou, která pronikala od Hrotovic směrem na Jaroměřice nad Rokytnou, Moravské Budějovice k Jemnici. A pak už obcí projížděly až přes půlnoc německé jednotky, které měly za úkol zpomalovat postup Sovětské armády. Jako poslední projížděly kolony SS na tancích a autech. Šla z nich hrůza. Až do půl třetí hodiny ranní 9. května procházely obcí menší skupinky nebo jednotlivci – většinou SS-mani, tloukli na uzavřená vrata, na okna a se zbraní v ruce žádali na občanech kola, koně a civilní šaty. V tu dobu však už měli ústupovou cestu odříznutou, protože sovětské jednotky se obchvatem zmocňovaly Moravských Budějovic a pronikaly dále k Jemnici. Pak nastával klid přerušovaný občas vzdálenými detonacemi a obec se stala územím nikoho. Dne 9. května v časných ranních hodinách přijeli první sovětští vojáci. Byla to průzkumná hlídka na nákladním autu. Kolony sovětských vojáků, které spěchaly na pomoc Praze, se nezadržitelně valily několika proudy po státní silnici i mimo ní. Blížkovicemi začaly kolony projíždět někdy mezi sedmou a osmou hodinou ranní. Hlavní proud směřoval od Ctidružic přes vesnici Nové Syrovice. Týmž směrem postupoval i hlavní proud od státní silnice. Rudou armádu přivítali blížkovičtí občané v čele s revolučním Národním výborem na „Městečku“. Vyhrávala kapela Jakuba Kuchtíka, tančilo se a podávalo občerstvení. Blížkovice byly osvobozeny bez boje.

LÉTA PO VÁLCE

Válka skončila a v jihomoravském pohraničí se začal obnovovat nový život. Poválečný obraz Znojemska byl chmurný. Zemědělství bylo značně zanedbané, někde zpustošené. Stejně tomu bylo i v průmyslu, obchodu i v ostatních úsecích hospodářství. Do pohraničí na výzvy vlády a revolučních NV přicházeli noví osídlenci z vnitrozemí. Také z Blížkovic odešly brzy po osvobození desítky rodin (asi 200 občanů). Byli to v prvé řadě ti, kteří po zabrání Sudet v roce 1938 našli v Blížkovicích dočasný domov, a kromě nich to byly rodiny
drobných zemědělců a bezzemků. Tyto převzaly německé konfiskáty a některé rodiny se později vrátily, protože se nemohly sžít s prostředím. Po roce 1945 patřily Blížkovice k okresu Mor. Budějovice, až do územní reorganizace v roce 1960, kdy se staly součástí okresu Znojmo. Dne 23. ledna 2007 byl obci Blížkovice navrácen statut městys.

Čerpáno z materiálu: Účelová publikace "Blížkovice" vydané k 650. výročí od první písemné zmínky o obci Blížkovice

přidat fotografie