Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Jihomoravský kraj » okres Znojmo » město, městys » Blížkovice (městys)

Blížkovice (městys) [8930]



 

HOSPODÁŘSTVÍ V 16. STOLETÍ

V Blížkovicích byl pivovar, a pro potřebu byl pěstován i chmel, dle všech známek na poli za kostelem, jemuž se říkalo Chmelenec. V městečku byly dále: kořalna, draslovna, pila, cihelna, mydlárna a lázeň s lazebníkem. Poměrně rozsáhlé bylo také rybniční hospodářství. největší rybník byl Holský, který dával ročně 93 kop ryb. Dále rybník Nový, který dával 60 kop ryb a Jordán 50 kop ryb. Obec vlastnila rybník Hadrava a rybník byl rovněž u Pučálkovského mlýna ve vsi. Sádkové rybníky byly v části zvané Rybníčky. Příjmy ze statků Blížkovce v roce 1581 byly z různých platů, jako např. ze slepic, vajec, ovsa, pastvin (771 zlatých, 29 krejcarů, 6 denárů), z rybníků (304 zlatých). Rychtáři byl poplatek prominut. Písař Jan Zkoumal z Blížkovic vykázal čistého příjmu z blížkovického pivovaru 262 zlatých, 16 krejcarů. Z pily 60 zlatých, 26 krejcarů. Za prodané cihly v cihelně Blížkovice 10 zlatých, 18 krejcarů. Vydání na Blížkovice dle účtů půlmistrů: Ondřejovi Hanákovi, hajnému v Blížkovicích vydáno služné do sv. Martina 20 zlatých a na šat 3 zlaté. Olomouckému tiskaři za uveřejnění trhu v zemském kalendáři, Janu Zkoumalovi, šafáři statku v Blížkovicích služné za dva roky 50 zlatých. Bierschreiber (písař při pivě) v Blížkovicích 13 zlatých. Z přátelství darováno Markvartu Rájeckému, co dlužen byl za pivo, 29 zlatých.
 

PRIVILEGIA MĚSTEČKA BLÍŽKOVIC

1. Obec Blížkovice stala se majitelkou rybníku zvaného Hadrava a neodváděla z něho vrchnosti plat. Jen mlynář, kterému vrchnost pronajala mlýn, odváděl z něho nájem. 2. Dle této výsady mohl každý občan na smrtelné posteli za přítomnosti rychtáře nebo jiné úřední osoby svůj majetek odkázati komu chtěl. (tzv. „odúmrť“) 3. V obci býval pivovar, kde se vařilo a čepovalo pivo. Tento byl postoupen vrchnosti, která za to udělila obci právo nalévati víno, které mohlo být kdekoli nakoupeno. Toto víno k obecné potřebě sousedé z městečka pořídkem nalévali. Každý soused jako odměnu za tuto práci dostal 6 grošů. Jestliže některý soused, když byl na řadě nemohl nalévání sobě vzíti, dostal odměnu 4 groše. 4. Obec Blížkovice o posvícení, které se slavívalo v neděli po sv. Bartoloměji, odebírala od vrchnosti dvě destiliberní bečky vína a městečku je celému k užitku prodávala. 5. Obec Blížkovice vlastnila cihelnu, která se nacházela poblíž Nového rybníka (nyní Malý hajek), kde si pálili cihly pro místní potřebu. Obec byla povinna, když toho bylo třeba, i vrchnosti cihly pálit. Ovšem za plat. 6. V obci byly konány tři výroční dobytčí a výkladní trhy. A sice na sv. Josefa, sv. Bartoloměje a sv. Lucii. 7. Dva lány, které patřily Markvartu Rájeckému, směly se rozděliti mezi místní občany, kteří z těchto polí odváděli desátek. Tato privilegia byly sepsána za cídaře Ferdinanda III. dne 1. února 1655. Potvrdil je později císař Karel VI., Marie Terezie a Josef II.
 

CECHY V BLÍŽKOVICÍCH

Panská hospoda na náměstí byla sídlem 8 cechů, v nichž se sdružovali řemeslníci i ze vzdáleného okolí. vynikly například cechy truhlářský a řezbářský, jejichž umělecké výtvory zdobí nejen kostel v Blížkovicích a zámek na Bítově, ale i mnoho jiných významných budov v kraji. Všechny cechy neměly samostatné vedení a bylo jich třeba několik sdruženo pod jedním vedením. Byly to cechy: řeznický, truhlářský, řezbářský, kolářský tesařský, hrnčířský a zednický. Samostatné vedení měl pouze cech řeznický, který měl také svůj prapor. Cechovní zasedání, neboli hromady, se konaly vždy na Boží tělo. Na cechovních shromážděních se přijímali učni, dostávali za vyučenou tovaryši a přijímali se případně noví mistři. Řešily se také všechny organizační záležitosti cechu, spory mezi členy cechu apod. Podobně rušným životem žily i ostatní cechy. Je jen škoda, že mnohé cechovní památky zničily časté požáry, které v Blížkovicích řádily. K cechovnímu životu v Blížkovicích je třeba ještě dodat, že cechy ovlivňovaly do značné míry celý život v obci. Cechovní regule předepisovaly nejen jak má býti vedena správa cechu, ale také jak má vypadat soukromý život mistrů a všech oudů cechovních. Dle nich se trestalo opilství a různé jiné nepravosti, což mělo vliv na celkovou morálku v obci. Je dále zajímavé, že cechovní regule předepisovaly i to, že každý učeň a tovaryš musí alespoň jednou týdně láznu bráti. Taková lázeň v městečku Blížkovicích také byla.
 

ANDREAS BERCHTONYDES Z TYRANU

Po bitvě na Bílé hoře a hlavně pak po zavedení Nového zřízení zemského (1627) se velká část majetku v českých zemích dostala do rukou cizí šlechty. Asi v roce 1628 se stal hejtmanem znojemských statků Andreas Berchtonydes de Tyran, pán na Hrotovicích, Starči a Krhově. V této hodnosti přišel i do Blížkovic, snad proto, že byly v blízkosti hluboké lesy plné zvěře. Již roku 1636 si zde vystavěl rozlehlé panské sídlo. Aby je mohl umístit v blízkosti u středu náměstí, zabavil blížkovickým sousedům Sýkorovi a Kořítkovi jejich usedlosti a na jejich místě si postavil svůj panský dvorec. Poněvadž tento muž vládl znojemským statkům, dal vymýtit značnou výměru lesa za rybníkem Holský. Tak získal rozsáhlé pozemky, které připojil ke svému statku. Aby neměl starosti s jejich obhospodařováním, rozšířil na ně robotní povinnosti blížkovických poddaných. Svoje sídlo mohl již tehdy postavit převážně z cihel, neboť přes protesty primátora a starších obce zabral pro sebe obecní cihelnu. Mimo to dal postavit ještě panskou cihelnu v prostoru Širčiny. Když takto získal značný majetek, snažil se jej i zabezpečit. V Okresním archívu ve Znojmě je opis následujícího znění: „Císař Ferdinand III. osvobozuje Jiřího Ondřeje Berchtonydesa z Tyranu, majitele svobodného domu v městečku Blížkovicích, jakož i jeho potomky a řádné nástupce ode všech robot a desátků (vyjma duchovních), od všelikých druhů obilí nebo příkrmů a od dávek při ubytování vojska. Dál jest on i jeho nástupci oprávněni za obvyklý poplatek tři měřice ovsa si dovážeti palivo z blížkovického lesa, které tam stejně hnije. Mimo tj. oprávněn si dáti vymalovati znaky orla římského, říšského a erby zemské.„ Berchtonydes škodil občanům Blížkovic i jinak. Obec vlastnila rybník Hadrava nade vsí a měla z něj značný užitek. Berchtonydes dal pod hrází rybníka zbudovat panské sádky, které musely být napájeny vodou z rybníka i za cenu, že obecní ryby v něm lekly. U panského mlýna dal rozšířit pilu a práce na ní musely být konány rovněž robotou. Když zestárnul, prodal statek městu Znojmu. Blížkovičtí poddaní ovšem odepřeli plnit robotní povinnosti, které jim uložil Berchtonydes. A tak se město Znojmo snažilo statek prodat. Když se to nepodařilo, byla z něho zřízena panská hospoda, která se nakonec dostala do soukromých rukou a byla po mnoho let střediskem společenského života městečka. Její jméno bylo „U černého orla“. Léta páně 1678 nechtějíce se žádný soused a kupec v ten dům panský najíti, puštěn jest do nájmu za panskou hospodu. Pak se již píše panská hospoda svobodná. ;;
 

ROBOTA

I po skončení třicetileté války vedli Habsburkové další války, proti Turkům, proti Francii a později proti Prusku. Války se sice Čechám a Moravě z části vyhnuly, ale české země nesly hlavní finanční břemeno ve formě kontribucí. Stupňující se robotní povinnosti vyvolávaly opakovaně selská povstání. Pod vlivem selské vzpoury v Čechách v roce 1680 vydal císař Leopold II. prvý robotní patent, který omezil robotu na tři dny v týdnu (pro Moravu byl tento patent zaveden až v roce 1713). Asi nejznámější selské povstání na našem území vypuklo v roce 1775 ve východních Čechách. Po jeho potlačení (porážka sedláků u Chlumce nad Cidlinou) vydala Marie Terezie robotní patent, který odstranil alespoň největší zlořády. Robotní zatížení poddaných v Blížkovicích bylo v polovině 18. století následující: sedlák s dvěma koňmi - tři dny, pololáník pěší - tři dny, domkař – jeden den, pěší - dva dny, podruh pěší - jeden den. V létě navíc: sedlák - jeden den, pěší - tři dny, čtvrtláník - jeden, pěší - tři dny. K tomu je třeba dodat, že Znojmo jako vrchnost přece jen i při vymáhání robotních povinností postupovalo benevolentnějším způsobem v porovnání s vrchnostenskými feudály. proto se prý blížkovičtí do žádných selských povstání nezapojili. Josef II. vydal konečně roku 1781 patent o zrušení nevolnictví. Poddaný napříště nepotřeboval svolení vrchnosti k sňatku, naučení řemeslu či ke studiu a mohl se svobodně stěhovat. Patent se však nedotkl instituce poddanství. Josef II. chtěl původně zrušit zcela i robotu, v patentu pak její zrušení nařídil pro statky komorní, ostatním vrchnostem alespoň doporučil její zrušení a její nahrazení prací placenou ve mzdě. Tohoto doporučení uposlechly vrchnosti i na statcích městských. Blížkovská vrchnost, královské město Znojmo, ještě v roce 1781 provedlo zrušení roboty a nahradilo ji prací placenou.
 

< zpět | strana 2 | dále >

    Vložení nových fotografií přidat fotografie






(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)