Tachlovice (obec) [8832]

Tam, kde se dnes nalézají Tachlovice se v prvohorách, v období siluru, (asi před 440 – 417 miliony let) rozkládalo mělké a teplé tropické moře hýřící bohatým podmořským životem. V jeho vodách s doznívající sopečnou činností žila společenstva pravěkých živočichů, jako byli ramenonožci, ostnokožci, loděnkovití hlavonožci i mořské houby a koráli. Jejich zkameněliny se nacházejí ve vápencových usazeninách. Významné objevy v naší oblasti učinil světoznámý paleontolog Joachim Barrande. Jeho početné nálezy jsou dnes součástí sbírek nejen Národního muzea v Praze, ale i mnohých přírodovědných oddělení muzeí v různých zemích světa. Část názvu naší obce se stala součástí pojmenování fosílií korálu Favosites tachlowitzensis a plže Tachloconcha interrupta. Podle Tachlovic je označena i důležitá geologická anomálie, tachlovický zlom, zasahující oblast od Berouna až na severovýchod od Tachlovic.

První archeologický nález na obecním katastru byl učiněn blízko bývalého pivovaru už v r. 1891. Byly zde nalezeny předměty z doby bronzové, pravděpodobně patřící bojovníkovi z vyšší společenské vrstvy. Skládal se z několika ozdobných náramků, jehlic, dýky, avšak jeho nejdůležitější částí byl dvojsečný meč a sekerka uherského typu, zvaná fogoš. Tento bronzový unikát je vystaven v expozici Národního muzea v Praze.
Jak dokládají vykopávky z r. 2005, bylo zdejší území osídleno již v mladší době kamenné tj. 5 500- 5 000 let př.n.l.. V lokalitě za Houškovou zahradou, kde byla připravovaná výstavba nových rodinných domů, byly při budování inženýrských sítí odkryty pozůstatky po dřevěných domech, zásobních obilních jámách a objeveno množství kamenných nástrojů jako jsou čepelky, pazourky, škrabadla, sekerky a velký počet zbytků hliněných nádob z období tzv. lineární nebo vypichované keramiky z halštatského období.

Tachlovice jsou jedinou obcí tohoto jména v České republice. Dříve byly nazývány také Taklovice. Taklovici byli potomci Taklovi. Část obce bývala v minulosti označovaná jako Malé Tachlovičky.

První písemná zpráva o existenci Tachlovic pochází ze 14.července 1234, kdy se v listině krále Václava I. pro břevnovský klášter uvádí jako svědek vladyka Gebhard z Tachlovic. Okolo roku 1350 patřil dvůr o dvou poplužích Tomáši, synu Bernarda, pražského měšťana. Jiná zpráva říká, že Tachlovice, západně od Ořecha, patřily od r. 1357 Konrádovi Klementerovi, také pražskému měšťanovi. Ten prodal tvrz a půl tachlovického dvora Oldřichu Příbramskému, jinak Čotrovi, rovněž pražskému měšťanovi. Oba společně potom vykonávali právo dosazovat faráře do místního kostela, jehož existenci dokládá zpráva z r. 1352. Dědicem Klementerovy poloviny byl potom Šimon Klementer, který později koupil Čotrův díl ( r. 1362) a spojil tím statek v jeden celek ve svém vlastnictví. Brzy nato se zase tento majetek dostal rodině Čotrů, neboť r. 1382 tu byl pánem Petr Čotr. Konrád i Šimon Klementerové byli staroměstští konšelé, první v letech 1357 a 1358, druhý r. 1362.
Na začátku 15.století patřily Tachlovice Janu Studentovi z Tachlovic, jenž byl také purkrabím na Hrádku, což je dřívější označení hradu Křivoklátu. Na počátku husitských bouří císař Zikmund, sídlící v Berouně, osobně odtud řídil zásobování pražského Vyšehradu. Odvezl cenné předměty z hradu Karlštejna a zanechal zde sobě oddanou posádku, která hrad s vypětím všech sil uchránila v r. 1422 před husitským vojskem. Mezi přední ochránce tohoto hradu patřil i Jan Student z Tachlovic, horlivý katolík. Na jeho angažovanost doplatily Tachlovice. Tvrz byla obsazena Oldrou ze Zhudovic, zaníceným přívržencem husitů.

Když v r. 1434 postupovala husitská vojska směrem ku Praze proti vojsku panské jednoty, přiblížily se oddíly Oldřicha z Rozenberka a jiných pánů v počtu 600 jízdních a 10 00 pěších k hlavnímu městu směrem od západu. Dne 25.května 1434 dobyli na cestě tachlovickou tvrz, s níž se vzdal i její velitel Oldra ze Zhudovic a byl vzat do zajetí stejně jako jeho desetičlenná posádka. Z tohoto je patrné, že se husitské bouře dotkly i naší obce. Tvrz byla pobořena a statek velice popleněn. Až v letech 1454 - 1469 se v Tachlovicích uvádějí noví majitelé, rytíř Bušek a jeho syn, rovněž Bušek, pražští konšelé, kterým snad náležel jen díl obce.
Mezi další držitele Tachlovic patřil Přech z Kladna, není však známo, v které době. Později si do zemských desek vložil jako dědictví Zdeněk z Kladna pustou tvrz v Tachlovicích, pustý poplužní dvůr, díl vsi s právem podacím (dosazovat faráře) a také Nučice, tvrz pustou. Zdeněk z Kladna odkázal r. 1542 Tachlovice synovi své sestry Oldřichovi Žďárskému ze Žďáru a jeho synům: Janovi, Stanislavovi, Jiřímu a Zdeňkovi. Po smrti Oldřicha (otce) a Stanislava ( syna) vládli ostatní bratři tímto statkem společně od r. 1543 – 1547. Tehdy se uvádí zdejší dvůr jako „ popustlý“ se dvěma poplužími, podací kostelní , krčmou, mlýnem a třemi rybníky. Žilo zde devět následujících usedlíků: 1. Petr Havránek, 2. Marta, vdova, 3. Jíra, 4. Matěj Malík, 5. Matěj Mašek, 6. Martin Podzima, 7. Váňa Hořenický, 8. Staněk, krčmář, 9. Kuba, mlynář.
Roku 1547 připadl tachlovický statek pouze Janovi, jenž ho vlastnil až do r. 1570, kdy jej odevzdal svému synovi Albínovi, který jej držel pouze 10 let, do r. 1580, kdy dne 7.července zemřel svobodný. Osiřelého statku se ujal nejmladší z bratrů Petr Vok bez ohledu na své dva starší bratry Gotharda Floriána a Tiburce. Pře mezi nimi byla rozsouzena tak, že se Petr podle zvláštní smlouvy spokojil s jistou částkou peněz a odevzdal Tachlovice oběma bratrům. Ještě téhož roku se vzdal i Tiburec svých nároků na Tachlovice a přenechal je staršímu bratrovi Gothardu Floriánovi. Ten je připojil ke svému červeno – újezdeckému statku. Ještě před svou smrtí odevzdal oba statky svému synovi Janovi, jenž ale nepřežil svého otce, nýbrž zemřel r.1598. Zanechal po sobě sotva půlročního synka Floriána Jetřicha, který se narodil na tachlovické tvrzi 9.května 1598. Obou statků se opět ujal Gothard Florián a spravoval je až do své smrti r. 1604, po něm se jejich vedení věnovala jeho manželka, babička Floriána Jetřicha, která však r.1606 také zemřela. Poručníkem malého chlapce se stal jeho strýc Ctibor, bratr Gothardův, až do své smrti r.1615 a po něm jeho syn Jan Jiří až do dospělosti dědice r. 1618. Florián Jetřich se oženil s Alžbětou Koronou, dcerou Jaroslava Bořity z Martinic, známého aktéra pražské defenestrace. Jako dík za narození syna nechali manželé postavit v letech 1623-1625 v nedalekém Hájku loretánskou kapli, jež se stala poutním místem pro široširé okolí. Dokonce k ní bylo podél cesty z Prahy postaveno dvacet menších kaplí. Později byl přistaven i františkánský klášter.

V této době řádila třicetiletá válka. V letech 1631 – 32 saská vojska při dobývání Prahy zle zpustošila Tachlovice. Popelem lehl nejen kostel, ale i fara a mnoho gruntů ve vesnici i v okolí. Válečné pohromy se dotkly obce i v r. 1648, kdy byla opakovaně vydrancovaná od švédských ozbrojencl.
Vlastník Tachlovic Florián Jetřich přenechal rozsáhlý majetek svému synovi Františku Adamovi Eusebiovi.

Po třicetileté válce, r.1662, kdy se zakládaly nové urburní (gruntovní) knih, patřily k červeno – újezdeckému panství následující osady:

V r. 1662 bylo v těchto 27 obcích 260 gruntů, z nichž 103 byly pusté.

František Adam Eusebio však zemřel r. 1670 svobodný. Po jeho smrti bylo dědictví spravováno různými poručníky až do r. 1688, kdy při dělení majetku připadl tachlovický statek Johaně Barboře , hraběnce Caretto Millesimo. Ta jej však 24.dubna 1697 prodala i s červeno – újezdeckým statkem Karlovi, hraběti Bredovi, jenž přikoupil ještě jiné statky a vytvořil tak rozsáhlé tachlovické panství.
Od hraběte Bredy odkoupila tachlovické dominium v r. 1732 za 954 166 zlatých a 40 krejcarů Anna Marie Františka, velkovévodkyně toskánská. V r. 1741, v době války o dědictví rakouské, přepadla francouzská a bavorská armáda Tachlovice.
Po velkovévodkyni toskánské zdědila její majetek v r. 1741 dcera Marie Anna Karolína, ovdovělá vévodkyně bavorská. V polovině 18.století (1751 – 1777) patřilo toto panství jejím synům Klementovi Františkovi a Maxmiliánu Josefovi, bavorským kurfirstům. Druhý z nich zemřel r. 1777 bez dědiců a panství přešlo na Karla Augusta, zweibrückenského vévodu. Ten jej r.1784 prodal Kristiánovi Augustovi, knížeti valdeckému. Roku 1790 připadlo podle smlouvy zpět Karlu Augustovi. Ten zemřel r.1795 a odkázal panství bratrovi Maxmiliánu Josefovi, bavorskému kurfirstovi. Když se Maxmilián Josef stal r.1805 bavorským králem, odstoupil všechny zweibrückenské statky v Čechách arcivévodovi Ferdinandovi, salcburskému kurfirstovi a od r. 1814 velkovévodovi toskánskému. Po něm jej zdědil r.1824 jeho syn Leopold, arcivévoda rakouský a velkovévoda toskánský. Krátce vlastnil zákupské panství a s ním i Tachlovice syn Napoleona Bonaparte – Napoleon II., zvaný Orlík. Dne 17.prosince 1847 připadly tyto statky jako soukromé císařské jmění císaři Ferdinandovi V., jenž zemřel 29.června 1875. Po jeho smrti přešly na císaře a krále Františka Josefa I.
Po objevení ložisek železné rudy a zahájení jejího dobývání v sousedních Nučicích nastal příliv obyvatel, využívajících nových pracovních příležitostí, i do naší obce. Nejvyššího stavu v historii obce bylo dosaženo v r. 1900, kdy v 88 domech žilo 937 občanů.

Krutě do nelehkého života místních lidí zasáhla 1.světová válka, ve které padlo čtrnáct tachlovických občanů. Těmto padlým byl v r. 1929 odhalen na návsi pomník, připomínající budoucím generacím jejich nejvyšší oběť. V zahraničních legiích, ruských, francouzských a italských, působilo dvanáct legionářů.
Po r.1918 přešel habsburský majetek do vlastnictví nově vzniklého Československého státu. Stalo se tak i s císařskokrálovským statkem v Tachlovicích. V poválečných letech se v obci projevil nedostatek vhodných míst k bydlení. V oblasti Vršek si proto občané vystavěli několik desítek nových rodinných domů. I obec doznala významných změn. Byly upraveny místní komunikace, vyhloubením veřejné studny na Vrškách byl částečně vyřešen nedostatek pitné vody, obec byla elektrifikovaná, novými silnicemi byly Tachlovice spojeny s Dobříčem a Chýnicemi.

Mírový život opět narušila válka. Mnoho mladých lidí z obce muselo povinně nastoupit na nucené práce do zahraničí i do tuzemských továren. Početná skupina tachlovických mužů (uvádí se 94) se zapojila do ilegální činnosti odbojové skupiny Železo 4. Ta se osvědčila k době květnové revoluce v r. 1945, kdy při povstání pražského lidu 5. – 9.května 1945 se část jejich členů probojovala až do středu Prahy a statečně hájila po několik dní budovu Hlavní pošty v Jindřišské ulici a Staroměstské náměstí. Za projevené hrdinství obdrželi velitel roty Josef Horák, jeho zástupce Oldřich Horák, velitelé družstev Václav Karda a Josef Valenta vysoká vojenská vyznamenání.

Ve druhé polovině 20.století se postupně zlepšovala občanská vybavenost obce.
Svépomocí občanů bylo vystavěna nová prodejna potravin, koupaliště. V celé obci byl vybudován svod povrchových vod. Pomalu postupovala i výstavba jednotlivých rodinných domů. Pro snadnější dopravní spojení s Prahou a Berounem, kam převážně dojížděli místní občané do zaměstnání, bylo zavedeno častější autobusové spojení. Nepodařilo se však vybudovat objekt vhodný ke konání společenských akcí. Jeho absenci pociťuje obec doposud.
Po změnách, které přinesl rok 1989, byl privatizován místní státní statek a část jeho majetku byla předána restituentům. V Tachlovicích vznikala sídla firem, menších výrobních společností a provozovny drobných podnikatelů. Pro zlepšení životního prostředí v obci a pro spokojený život jejich obyvatel byl na přelomu tisíciletí ve spolupráci s obcí Dobříč vystavěn vodovod a plynovod zemního plynu. V pozdějších letech se budovala splašková kanalizace s čistírnou odpadních vod. Nejvýraznější proměny doznala dolejší část obce výstavbou výrobních a skladových hal včetně přístupových komunikací a vybudováním nových rodinných domů za Houškovou zahradou. Další domy byly také vystavěny v oblasti Kapalíňáku a v severní části obce.

Poloha

přidat fotografie