Ruda (obec) [8493]

První písemná zpráva o Rudě pochází z doby předhusitské, kdy se prudce prohlubovaly třídní rozdíly ve společnosti. Také církevní moc se tehdy zvětšovala. Rozmařilost církevních hodnostářů budila odpor lidu. Pražský arcibiskup proto nařídil generální vizitaci v celé pražské arcidiecézi. V prosinci 1379 prováděl Pavel z Janovic vizitaci v děkanátu slánském. Tehdy se také objevil v Novém Strašecí. Výslechem hospodyně, rychtáře a konšelů bylo zjištěno, že plebán Ulrich měl za konkubínu služku Anku, s níž má sedmileté děvče Ludmilu a ta bydlí u paní Čeňkové v Rudě. Vizitační protokol Pavla z Janovic nám dává první písemnou zprávu o Rudě, je z 5. prosince 1379.

Ještě před husitskou revolucí nacházíme jednu zprávu o Rudě. Roku 1302 se přiznal na mučení na Hradě pražském čeledín Jílek, že se svým pánem Ondřejem a dalšími kumpány oloupili na silnici u Rudy lidi pána opata z Plasů. O všech loupežích věděl pan Albrecht z Kolovrat.

Za panování Zikmunda Lucemburského vlastnil Rudu vladyka Jan Rudský. Ve svědectví o majetku Zikmunda z Kačice se uvádí 25. listopadu 1434 jako jeden ze svědků. Roku 1354 měl Rudu v majetku Heřman Rudský na Chotěšovci. Roku 1521 byl majitelem Jan Hrzek ze Mšece a před rokem 1525 Zdebor z Rostok a na Rudě.

V obci stávala tvrz, ale dnes není po ní ani památky. Podle polohy obce je zřejmé, že tvrz nestála na návrší, ale někde v rovině. Mohla se nalézat blíže středu vsi, pravděpodobně obklopena vodou. V roce 1534 byl majitelem Rudy Hanuš Nostic na Rudě.

Nosticové byli původně rytíři, později hrabata, kteří se jmenovali dle svého rodového sídla Nostice u Budišína v Lužici. Po smrti Hanuše v roce 1556, zdědil Rudu jeho syn Burjan z Nostic, který ji vyměnil roku 1582 s císařem Rudolfem II. za ves Kounov. Stalo se to pro panovníkovu honební kratochvíli. Přilehlé pole a louky byly velmi vhodné k založení královské bažantnice. Víme o ní, že se rozprostírala na sever při silnici, vedoucí z Rudy do Pecínova. Od nepaměti vedla Rudou důležitá zemská cesta z Prahy do Chebu. Vedla přes Slovanku a Rynholec, ale ne v místech dnešní silnice, protože zde byly bažiny. Odbočovala poněkud na sever do míst, kde byla půda pevná. Po ní se vjíždělo do Rynholce od severu, pak odbočovala do Pecínova a do Rudy vstupovala kolem zmíněné tvrze. Odtud k hájovně Pátecká lísa, kde se spojovala s cestou vedoucí ze Strašecí do Rakovníka.

Před bitvou na Bílé hoře postupovalo císařské a bavorské vojsko ve dnech 5.-7. listopadu 1620 po silnici z Rakovníka na Prahu. Tyto dny byly pro Rudu i okolní obce krušné, protože vojáci si směli přilepšovat ke stravě loupením. Po bělohorské bitvě a v době třicetileté války bylo v naší krajině velmi zle. Krajem procházeli nepřátelští vojáci, loupili a vraždili. Vesničané často utíkali do lesů, aby zachránili alespoň část majetku, nebo holý život. V roce 1639 vtrhl do Čech předvoj švédských vojsk. V říjnu toho roku se usídlil ve Strašecí nejvyšší vojevůdce Leopold Vilém se svým hlavním stanem. Podle berní ruly z roku 1654 byla obec Ruda pustá, žil zde pouze jeden hospodář, 15 gruntů a chalup bylo neobydleno. V roce 1676 bylo již osídleno 11 usedlostí. Těžko se dosidlovaly vesnice po třicetileté válce. Nejstarším rodem v obci je rod Kolských. V r. 1591 se objevuje v zápisech Václav Kolský, který koupil grunt č. 4. V témže roce se objevuje ještě jméno Soukup, které je v Rudě známé. V roce 1661 se v Rudě začal stavět ovčín pro 2000 ovcí. V letech 1787-1797 se stavěla masívní kamenná zeď kolem lesa, která začínala u hájovny Pustá Dobrá u Lán, vedla kolem Rudy a končila u dnešní lesní správy v Lužné. Její délka byla 28 km. Zeď měla zabraňovat vybíhání zvěře z lesa do polí. Zbytky zdi jsou patrné dodnes. Roku 1830 byla zahájena doprava na druhé koněspřežné železnici na pevnině Evropy, vedoucí z Prahy do Lán. Využívala se k dopravě dříví do Prahy z tehdejší brejlské pily. Největší stoupání trati bylo právě na katastru Rudy. Do třicátých let 19. Stol. měla Ruda 36 domů, většina z nich byla pohromadě, jen několik domů bylo na samotách. Číslo popisné 36 měla pila na Brejli. V roce 1838 byly najednou vystavěny domky čp. 37-50 a vznikla horní Ruda (Chaloupky). K Rudě patřilo již v dřívějších dobách několik samot. Byly to mlýny, hájovny a pak dvě osady Brejl a Amalie. Kolem roku 1600 byly v Rudě tři mlýny. Další samoty byly hájovny a jedna fořtovna na Brejli.

Nejblíže k Rudě byla hájovna Pátecká, pak Rudská, na Zeleném dolíku (později patřila k Řevničovu), Hořkovec (dnes Lány), na Brejli a Maxovna. Hájovna na Brejli se uvádí již v roce 1655. Samota se později rozšířila v osadu. V roce 1821 zde žilo 28 rodin a celkem 135 lidí. Druhá osada – Amalie vznikla později. Dvůr Amalie byl založen r. 1830 a nazván podle manželky Karla Egona z Furstenberka Amalie Kristiny Bádenské.. Později zde byl postaven lihovar a ovčín. V katastru obce Rudy bylo dostatek pěkných rybníků, které sloužily jednak k chovu ryb, ale i k pohánění vodních mlýnů a pil. Nad vsí pod ovčínem byl panský rybníček, ve středu obce Brůdek (zde patrně stála tvrz) a ještě ve vsi Podhrázský rybník. Za vsí k Pecínovu Bambásek, Bažantnický rybník, na jih od obce Jírovský a Hasmanovský, dále Zástřelský (dnes Pilský), pod silnicí z Rudy na Rakovník Slatinský rybník (dnes Dolní Kracle). Na potoku Klíčava stávaly dvě pily na vodní kola a tři mlýny. Počátky dolování na rudském katastru sahají k roku 1853. V té době se dle dostupných pramenů pustili do hledání ložisek kamenného uhlí bratři Barthelmusové na parcelách č. 127, 128 a 129. Postupně vznikaly šachty a šachtičky i jinde. Jeden důl byl za Hranatou skálou. ¨Na rovinách¨ v lese i na polích za Horní Rudou bylo kolem r. 1869 asi 19 šachtiček. Všude se dobývalo černé uhlí. Šachtičky vznikaly a brzy zanikaly. Síla sloje byla slabá, šachtice nebyly hluboké a proto se do nich lezlo po žebříku.

strana 1