Kaceřov (obec) [8410]

Obec Kaceřov se nachází v dotyku tří zeměpisných útvarů Krušných hor, Chebské a Sokolovské  pánve.

Zde je vymezen prostor zvaný Chlumský práh. Jeho výšiny tvoří poslední jihozápadní výběžky Krušných hor, které prudce spadají jižním směrem do údolí řeky Ohře, dále nesoucí odtud své vody sníženinami Sokolovské pánve. Velmi přesně odděluje oba tyto celky dolní tok Libockého potoka, vlévajícího se zleva do řeky Ohře. Od Zeleného vrchu, zdvihajícího se do výše 570m n.m., klesají svahy západně ve vzdálenosti necelých dvou kilometrů k Libockému potoku, jenž v těchto partiích protéká v nadmořské výšce přibližně mezi 440 a 430 m n. m. Poloha území v místech, kde se dotýká úpatí krušnohorských svahů s okrajem chebské pánve, jeho přírodní a klimatické podmínky předurčily a zásadně ovlivnily i zdejší osídlení.

Kaceřov vznikl v procesu kolonizace Chebska a jeho přilehlých oblastí německým obyvatelstvem v 1.čtvrtině 13.stol.. První písemná zmínka je z roku 1312, kdy byly dvory v Kaceřově přisouzeny klášteru ve Valdsassenu. 

Valdsaský klášter získal svá práva k pozemkovému majetku nejen koupěmi, ale jako církevní instituce hlavně dary a odkazy. Tak se domohli cisterciáci ve Valdsasech jak vlastnických, tak lenních práv k pozemkům a nad poddanými i v Kaceřově.

Nejstarší písemné prameny, které přímo vypovídají o historii Kaceřova, mají od vzniku jeho osídlení zhruba stoletý odstup a přivádí nás do podstatně změněných poměrů. První z nich – listina z 25.května 1312 – dokumentuje rozsouzení sporu, jenž vznikl o dvory ve vsi Kaceřově (Jeczengrun) po smrti vlastníka Jindřicha Limberga mezi klášterem ve Valdsasech (Waldsassen), Bedřichem Hagerem starším, Jindřichem  starším z Hartenbergu a syny zemřelého Jindřicha z  Limberga. Spor rozhodli chebský zemský soudce a chebští radní tak, že po dobu svého života mají jako leníci valdasského kláštera užívat tento majetek Bedřich Hager a Jindřich z Hartenbergu a po jejich smrti má připadnout klášteru.

Listina z 30.3. 1318  dokládá, že Habart Primaschel z Hartenbergu prodal své lenní právo na středním dvoře v Kaceřově (Geczengrune) Bertoldovi a Bedřichovi z Kaceřova (de Jeczengrune), kteří je pro spásu svých duší věnovali valdsaskému klášteru.

Listinou vydanou 16.října 1371 udělili opat a konvent valdsaského kláštera Mikuláši Arnoltovi z Kaceřova (Geczengrüne) milost dědického nároku nejen pro syny, ale i pro dcery.

Poslední ze souboru nejstarších známých písemných pramenů – listina z 5.6.1394 – dosvědčuje, že Wolfhart Gätzengrüner, sídlící v Rusově prodal Jindřichu Reissengrünerovi svoji polovinu vsi Kaceřova, kterou vlastnili on a jeho předkové nejméně jedno století vedle druhého dílu vsi, jenž byl podobu 68 let v držení kláštera ve Valdsasech.

Další dochovanou listinou, která určitě stojí za zmínku je sokolovská listina z 1.prosince 1408, o prodeji louky u Sokolova, jejíž svědkem byl Wolfhart Kager.

Poloha

přidat fotografie