Žim (obec) [8375]

Žim je středověkou, původně slovanskou, vsí, ležící na jednom z hlavních tahů zemské cesty, spojující Prahu s přechody zemské hranice v Krušných horách a překračující zde České středohoří. Lze mít za to, že dálková cesta ze Saska využívající k překonání Krušných hor Nakléřovského průsmyku se někde za nedalekým Chlumcem rozdělila do dvou větví. První z nich, náročnější, ale kratší, u Hliňan a Řehlovic překročila řeku Bílinu a přes Žim pokračovala přes milešovskou část České Středohoří a sestoupila do Velemína a nakonec dosáhla Lovosic, které byly křižovatkou několika dalších významných cest.

První zmínka o vsi Žim je činěna v soupisech papežského desátku z ústeckého děkanátu zapisovaných v letech 1352 – 1391. Tato nejednoznačnost data první zmínky je způsobena skutečností, že zápisy nebyly vročeny a knihy byly historiky zařazeny do časového rozpětí – ví se, že zápisy byly započaty v roce 1352. Zcela konkrétní zmínky o vsi jsou spojeny s existencí farního kostela Nalezení sv. Kříže a uplatňování patronátního práva k němu, které drželi vlastníci hradu Skalka. Patronátním právem, se rozumělo právo jmenovat faráře k vlastněným kostelům – tzv. podávat faráře a proto také právo podací. To bylo spojeno s platem, který dostal držitel patronátního práva. Z uvedených důvodů bylo patronátní právo ke kostelům jako zdroj příjmů předmětem  obchodu. Držiteli patronátního práva ke kostelu v Žimi byli v letech 1357 – 1360  Petr ze Skalky, 1369 – 1378 Ješek ze Skalky, syn Fráňův, zv. také Jícha. Příslušníci tohoto rodu také drželi svého času Řehlovice. Rod vymřel do poloviny druhého desetiletí 15. století. Dědici pánů ze Skalky se stali páni ze Sulevic. V roce 1414 je jako držitel Skalky připomínán Hanuš ze Sulevic. Tak se stali vlastníky Žimi příslušníci rodu zvaného Kaplíři ze Sulevic. Vedle nich byly v Žimi i další statky držené šlechtici z jiných rodů. Jedno z nich známe po jménu – v roce 1392 se připomíná Martin ze Žimi.

O tom, že ves Žim nebyla jednolitým statkem svědčí skutečnost, že v průběhu historie je činěna zmínka rozdělení vsi až na čtyři díly. Velká část patřila ke hradu Ostrý, který okolo roku 1433 postavil Václav Kaplíř ze Sulevic, vlastník tvrze v Chotiměři. Jiná část k Chotiměři (druhá tvrz). Další patřila k panství Řehlovice. A poslední ke tvrzi Stoličky a pak k Malhosticům. Osudy jednotlivých částí jsou poměrně komplikované. Mezi vlastníky se však setkáváme často s Kaplíři ze Sulevic.

Před rokem 1515 prodal Volf Kaplíř tvrz Stoličky i s Malhosticemi Václavovi Kyšperskému z Vřesovic. Volf z Vřesovic v roce 1537 koupil od Šimona Třeštíka z Hyršova panství Teplice a k němu pak připojil i statek Malhostice, jehož součástí byl i díl vsi Žim s dvorem poplužním a kostelním podacím.

Jiná část patřila k Chotiměři jak svědčí zápis konfiskační komise, když byl zapsán majetek Bedřicha z Bílé na Řehlovicích a „Chotomíři“, který jako direktor povstalých stavů byl 21. 6. 1621 v Praze popraven a jeho majetek konfiskován. V Chotiměři byly dvě tvrze a ke každé patřil díl Žimi. Tu část, kterou dříve držel Bedřich z Bílé koupil od české komory v roce 1622 Adam z Valdštejna a připojil ji ke svému panství Lovosice. Řehlovice připadly nakonec dětem popraveného Bedřicha z Bílé Bedřichovi a Eufrosině a to jako dědictví po matce. Ti pak v roce 1628 prodali Řehlovice Ottovi z Nostic. Nosticové pak Řehlovice připojili k panství Hliňany. Část Žimi byla součástí panství Hliňany až do roku 1850, tedy do ukončení tzv. patrimoniální správy, kterou nahradila správa státní zřízením okresních úřadů.

Část Žimi patřila k hradu Ostrý. V roce 1505 dal Kamarét Kaplíř ze Sulevic hrad Ostrý s příslušenstvím své dceři Martě jako věno. Ta se vdala za Jindřicha Vencelíka z Vrchovišť, který v roce 1508 vše prodal Albrechtovi Libštejnskému z Kolovrat. Po jeho smrti v roce 1510 dědili jeho nevlastní synové z prvního manželství jeho ženy Anny z Kováně s Hynkem z Valdštejna Jan a Bernart. Pak se do držení dostali Bernartovi synové Albrecht a Jan. Prvnímu při dělení majetku v roce 1520 připadl hrad Ostrý a druhému Bílý Újezd s tvrzí. Nakonec vše držel Jan a po jeho smrti v roce 1548 dědil stejnojmenný synovec, který v roce 1565 prodal již pustý hrad Ostrý s Bílým Újezdem Janovi Černínovi z Chudenic. Heřman Černín měl jako druhou manželku Sylvii Kateřinu z Caretta a Millesima. Ta po smrti manžela připojila Bílý Újezd k panství Lovosice. Oba díly Žimi (chotiměřský a újezdský) sdílely osudy panství Lovosice a to opět až do konce patrimoniální správy v roce 1850.

O důležitosti obce svědčí i fakt, že zde byl farní kostel, doložený již v roce 1357. Původní gotická stavba byla v 16. století renesančně upravována a pořízeny nové zvony. V roce 1699 se rozšiřovala loď. Sakristie byla přistavena v roce 1777. Stavební úpravy a přestavba proběhla v roce 1834. V roce 1875 byla přestavěna věž. Další stavební úpravy proběhly v roce 1925. Kostel je zasvěcen Nalezení sv. Kříže. Takové patrocinium je poměrně vzácné. Fara zde zanikla v roce 1699.

Poloha

přidat fotografie