Bořislav (obec) [8343]

Staroslovanská  obec  v kopcovitém dramatickém území, položená v úbočí, které jí dává výraznou dominantní polohu, umocněnou barokním kostelem, který je se svou mohutnou zvonicí výrazným pohledovým bodem hlavní komunikace E 55 z Teplic do Lovosic. Obec 10 km jihovýchodně od Teplic. První písemná památka je o obci z roku 1169 , kdy král Vladislav II. daroval obec spolu s Hrbovicemi řádů Johanitů.Jako státem chráněná památka je v obci zapsána budova fary, kostel, brána v kostelní zdi, kříž na návsi a sloup s Pietou.
 
Prvé historické zmínky o Bořislavi pochází již z 12. století, kdy je ves jmenována v darovací listině z roku 1169 Vladislava II., který Bořislav a Hrbovice věnoval Řádu Johanitů. V roce 1185 dal kníže Fridrich johanitům výměnou za obě vesnice řadu opuštěných vsí kolem Žatce, avšak již rok nato se rozhodl opět Bořislav Řádu Johanitů vrátit. Později, neznámo kdy, se Bořislav stala majetkem teplického kláštera. V 15. století patřila ves již Vřesovcům, při dělení vřesovického rodinného majetku v r. 1468 připadla totiž Bořislav a další čtyři vsi Janu Ilburgovi z Vřesovic. V r. 1568 se Bořislav společně s Bílkou a Kvítkovem dostala do držení dvorského maršálka Kašpara z Victumu a od tohoto roku byla součástí teplického panství.

Bořislav byla farností již v polovině 14. století, v r. 1352 odváděl bořislavský farář 6 grošů papežských desátků. Bořislav patřila tehdy do děkanátu ústeckého. Původní farní kostel sv. Kateřiny byl v r. 1717 zcela přestavěn. Před r. 1621 byla farnost 30 let spravována luteriánskými duchovními, poté faráři z Řehlovic a teprve od r. 1661 byla zdejší fara znovu obsazena katolickými duchovními.

V 16. století měla Bořislav celkem 15 usedlostí, po 30-ti leté válce měla 13 usedlostí - “stavení nedobrý” - jak uvádí Berní rula. Pěstovalo se zde především žito, na pastvinách dobytek, po mezích bylo zasázeno ovocné stromoví. Do 2. poloviny 17. století byla Bořislav česká, do r. 1661 zde byly vedeny české matriky. Teprve obdobím rekatolizace byla poněmčena.

Dle tereziánského katastru zde k r. 1757 bylo 14 hospodářů. bylo obhospodařováno celkem 628 strychů polí, 11,75 strychu bylo lad 43,75 strychu pastvin a luk a 72,75 strychu lesů. Na 8,5 strychu se pěstoval chmel. Ve fasi se uvádí 1 pastýř a 1 hostinský. Koncem století (v r. 1787), měla ves již 31 domů. 31. července 1784 jí postihl velký požár, kterým bylo zničeno 24 domů a 4 stodoly.

V Bořislavi se setkávala tzv. srbská stezka vedoucí z Míšně přes Drážďany, Habartice, Chlumec, Vyklice a Řehlovice s teplickou cestou. Obě pak společně pokračovaly přes Paškapolské sedlo na Lovosice. V roce 1806 byly v tomto společném úseku nahrazeny nově budovanou státní silnicí Teplice - Lovosice.

Za napoleonských válek byla Bořislav v roce 1813 postižena průchodem ruských a rakouských vojsk. Dne 20. srpna 1813 procházela Bořislaví ruská vojska a část se jich ubytovala ve vsi.Od obou armád utrpěla ves značné škody, vojáci rekvírovali potraviny, píci, povozy a potahy. Škody byly velké i na polích, na kterých vojáci tábořili. Vojáky bylo do obce zavlečeno i horečnaté onemocnění, na které zemřelo 83 osob z 276 nemocných.

Ve 30. letech 19. století měla již Bořislav 199 obyvatel, 38 domů, kostel sv. Kateřiny opravený r. 1820 nákladem knížete Jana Claryho-Aldringena a školu. Také nová škola byla postavena r. 1825 nákladem Jana Claryho-Aldringena. Nová školní budova stála při státní silnici proti katolickému kostelu. Stará škola byla “ubohá chloupka na návsi uprostřed staré vesnice”, jak psal Teplitz-Schonau Anzeiger z r. 1936. Ve vsi byla dále podle Sommrova Popisu království českého 1 hospoda, podkovářství a myslivna. Poblíž vsi se nalézal hnědouhelný důl, který v r. 1815 koupilo lovosické panství od panství teplického. Bořislav byla vždy obcí zamědělskou, vždy se zde pěstoval chmel a ovoce.

Také v 19. století pokračovala Bořislav v této tradici, v pěstování chmele a zimního ovoce. Obyvatelé se zabývali hlavně zemědělstvím. Vítaným vedlejším zdrojem obživy byla doprava turistů na vrchol Milešovky. České středohoří a výhled z Milešovky uchvátil i slavného německého přirodovědce Alexandra von Humboldta, který rozhled z Milešovky označil za jeden z nejkrásnějších v Evropě. Výstup na Milešovku lákal především teplické lázeňské hosty, kteří do Bořislavi přijížděli v kočárech.

Odtud se vydávali na vrchol za doprovodu místních průvodců pěšky, na jízdních oslech nebo se nechávali nosit v nosítkách. Doprava v nosítkách začala okolo r. 1830 a provozovali ji bořislavští a bílští občané. Aby lázeňští hosté nebyli šizeni na taxách za odnos, přinutil teplický vrchnostenský úřad nosiče, aby utvořili společnost nosičů s pevnými taxami a instrukcemi. Nosiči se však nechtěli vrchnosti podřídit a tak vynikl dlouho trvající spor, který řešil krajský úřad v Litoměřicích i Pražské gubernium. Ve 40. letech měla Bořislav již 40 domů a 232 obyvatel německé národnosti. Do r. 1868 tvořila Bořislav s obcemi Žalany, Starosedly a Bílka jednu politickou obec. V roce 1868 bylo stanoveno, že politická obec Bořislav, německy Boreslau, se rozpadá na Bořislav a Bílku a na politickou obec Žalany s osadami Starosedly a Lelov. Bořislav patřila od počátku novodobé správy do teplického okresu.

Vývoj obce ve 2. polovině 19. století probíhal klidně. Průmyslový rozmach se této vysoko ve Středohoří položené vesnice nikterak nedotkl. Odráží se to i na pomalém vzestupu počtu obyvatel. V r. 1872 zde žilo 375 obyvatel v 52 domech, v r. 1885 321 obyvatel v 53 domech. V obci byla dvoutřídní škola, kterou například v r. 1872 navštěvovalo 75 hochů a 52 dívek. Celkem 127 žáků do ní docházelo z Bílky, Žalan, Lelova a Starosedel. Poštovní úřad byl v Žalanech.

V obci byla četnická stanice, obchod a svou praxi zde měl lékař. Jediným průmyslovým podnikem byla cihelna Josefa Gráfa, později ing. Svobody. Nejbližší železniční stanice byla ve Rtyni. V 80. letech zde měl svou živnost kovář, krejčí, truhlář a 2 obuvníci. Byly zde dva hostince - “Gasthaus zu Boreslau” Fr. Langera a “Gasthaus zum Rosengarten” A. Zimmlera, výčep vína a kořalky. Počátkem 20. století zde byly již hostince tři.

Silné bylo v Bořislavi hnutí “Pryč od Říma”, z jehož popudu byl zde 30. 8. 1903 slavnostně otevřen nově postavený evangelický kostel. V r. 1925 byl zrušen hřbitov okolo farního kostela. Již od r. 1903 se pohřbívalo na novém hřbitově. Obec byla napojena na vodovodní síť a vydatné prameny umožnily rozšíření vodovodu v r. 1934. Elektrifikace obce byla provedena v r. 1927.

Lesy okolo Bořislavi byly těžce postiženy ve 20. letech mniškovou kalamitou.

V obci existovala řada spolků, nejvíce čjenů měl spolek dobrovolných hasičů, založený v r. 1878 (30 členů), dále zde byl spolek Donar, Ovocnářský a pěstitelský spolek, místní skupina Svazu Němců v Čechách a jiné německé spolky. České spolky zde nebyly.

Do stavby Teplicko-lovosické dráhy v r. 1879 měla Bořislav pouhých 53 domů. Teprve po vybudování železnice se začala rychle rozvíjet výstavba. V blízkosti železniční zastávky vznikla nová vilová čtvrť.

Poloha

přidat fotografie