Bojkovice (město) [8187]

Bojkovice - ves lidí Bojkových - se vinou údolím řeky Olšavy, jemuž vévodí zámek Světlov, a rozkládají se v přilehlých svazích po obou stranách silnice z Uherského Brodu (od něho na východ 13 km) k Vlárskému průsmyku v nm. v. 301 m. Římskokatolická fara v místě, pošta z poloviny 19. století, telefonní stanice od r. 1922, železniční stanice od r. 1887, město od r. 1965. Názvy obce: Boykowicze 1412, na Boykowiczích 1532, Boikowitz 1846.
Názvy tratí: Za zahrady, Díle, Nad cihelnou, Podelhotskou, Staviska, Nad výpustem, Nivky, Roviny nad horním mlýnem, Vápenice, Suchoprdiny, Kolelač, Příhlávky, Roční hora, Povojní, Dílnice a Losky, Háj, Nové Kopanice, Kamenná, Staré Kopanice, Nad hájem, Nad kostelem, Mezi Žleby, Ústsko, Pode dvorem, Pod zámkem, Z adní díly, Malé Padělky, Hrubé Padělky.
V trati Koráb bylo objeveno sídliště lidu s lineární keramikou a z období římského impéria; v trati Hradská niva se nachází slovanské mohylové pohřebiště. Středověké nálezy pocházejí z místa zvaného Cichrov. Stávala tam asi tvrz zmíněná v r. 1517 jako tvrziště.
Bojkovice se poprvé uvádějí v r. 1362, kdy již náležely k světlovskému panství; tehdy se psal Aleš z Šternberka, odjinud z Bojkovic. Někdy v první polovině patnáctého století byly povýšeny na městečko, neboť v r. 1449 jsou městečkem. Již tehdy tu stál farní kostel. V 16. století vyvíjelo svou činnost několik cechů a Václav Tetaur udělil v r. 1584 privilegium bojkovským sladovníkům. Na konci 16. století Žampach z Potštejna propustil Bojkovské za obnos 600 zl. z robot, ale nutil k dávkám skopného u vyklučených pozemků. Václav Tetaur osvobodil v r. 1592 podsedky v Bojkovicích od robot a některých povinností; v letech 1581 - 1589 vlastnil svobodný dům v městečku Jan Vincze ze Seredy. V r. 1584 se v Bojkovicích připomíná škola. Bojkovice se řídily vyšším právem hradišťským; zachovala se registra kupů z r. 1590 a knihy smluv svatebních z r. 1646.
Válečné pohromy zažilo městečko vedle prvních let třicetileté války zejména v letech 1663, 1683 a 1704 - 1705, kdy vpády vojsk z Uher dolehly v prvé řadě na usedlíky městečka. Tak v r. 1663 bylo v městečku několik usedlíků zabito, mnoho domů spolu s tamním dvorem bylo vypáleno, odvlečeno bylo 11 koní, 50 kusů hovězího dobytka, 600 ovcí a obilí se zkazilo na polích. Ještě hrůznější byl r. 1683, kdy lehlo popelem celé městečko. Podle lánového rejstříku z r. 1671 bylo v městečku 13 lánů 11/64; obec sestávala z 66 usedlíků, když 17 usedlostí nově zpustlo.

Městečko Bojkovice zůstávalo střediskem světlovské a lesní velkovýroby. Slibně se vyvíjela výroba řemeslná, tovární výroba se rozvinula až v době nejnovější. Od konce 18. století proslavilo městečko soukenictví (trvanlivá sukna, flanel, houně). Soukeníci pracovali pro kartounku v Šaštíně na západním Slovensku a silně konkurovali soukeníkům strážnickým. Teprve tovární výroba začátkem 20. století toto řemeslo zatlačila. V r. 1850 se čítalo 80 soukeníků, v r. 1900 se tak živilo ještě 15 rodin. Od poloviny 19. století vznikly v městečku vlivem majitelů světlovského panství i menší průmyslové podniky. V letech 1836 - 1853 pracovala v Bojkovicích železná huť velkostatku (založil Jindřich Larisch Mönnich), která zpracovávala rudu od Rudic, ze Slavičínska a Kyjovska. V místě se těžila ruda v trati Farářka, Nadkostelí a Nad potokem, kde vznikaly šachty. Ale dolování se nevyplácelo, protože peckovitý ocelek obsahoval jen 7 % železa, a tak v r. 1853 byla těžba zastavena.
Dobře prosperovala družstevní mlékárna z 19. století a starý lihovar. Na přelomu 19. a 20. století byly v městečku v činnosti dvě pálenice (zanikly po druhé světové válce), vodní valcha, pět mlýnů (postupně zanikly do konce druhé světové války), z nichž dva se připomínají v 16. století a výroba leštidla na obuv.
Bojkovice byly střediskem zvěroklestičů (v r. 1910 se jich v místě načítalo 37), kteří za řemeslem cestovali po sousedních státech, ponejvíce do Německa, Uher a Ruska. Po r. 1918 jich ubývalo, takže v r. 1931 se tak živilo jen 9 osob. Také mnoho zedníků odcházelo na práce do Uher a Vídně (v r. 1900 jich bylo 50). Koncem minulého století byli známí také soustružníci perleti. Starobylé cechy vystřídalo Společenstvo, jež bylo v Bojkovicích ustaveno v r. 1888 (sdružovalo z Bojkovic a okolí koncem století 230 živnostníků). V r. 1921 bylo v Bojkovicích zaměstnáno v různých živnostech (ponejvíce soukeníci, kožešníci, hrnčíři, zedníci) přes 250 osob. Katastr městečka v r. 1900 čítal 1837 ha, z toho připadalo 1011 ha na pole, 94 ha na louky, 39 ha na zahrady, 227 ha na pastviny a 377 ha na lesy.

Poloha

přidat fotografie