Bílovice (obec) [8186]

Pravěk

Každá z těch asi 1500 lidských generací, postupně žijících na území tohoto regionu, který je součástí středního Pomoraví, vepsala svým způsobem do povrchu této části země kus své historie, kterou v současné době poznáváme mluvou archeologických nálezů a které v souhrnu tvoří celé dějiny tohoto regionu. Toto dílo přírody, poznáváné lidstvem od nejdávnějších dob své samostatné existence postupně využívali lovci zvěře, zemědělci, výrobci, ale také kupci procházející územím regionu ze vzdálených zemí. Vždyť území okresu bylo od nepaměti křižovatkou dávných cest a to jantarové, vedoucí od Baltu k Jadranu a uherské, vedoucí od Dněpru a Černého moře směrem do západní evropy. Území našeho regionu bylo osídleno od pravěku a není proto divu, že se tento malebný kraj, jemuž vévodí na východě údolí říčky Březnice, na západě v okolí obcí Topolná, Kněžpole a Jarošov řeka Morava s její nivou a lužním Kněžpolským lesem, na jihu a severu výběžky Vizovické vrchoviny, stal kolébkou a domovinou mnoha generacím. O kontinuitě osídlení území regionu bílovice svědčí řada archeologických nálezů. Mimořádně vzácný a zároveň nejstarší archeologický nález je datován do tzv. mladší fáze starší doby kamenné (mladší paleolit) z let asi 40 000 - 10 000 př. n. l. a to z k.ú. Březolupy. Šlo o období , ve kterém vývoj samotného člověka postoupil již na práh jeho dnešního typu "Člověka moudrého" (Home sapiens), který touto oblastí nejen častěji procházel, ale také se tu utábořil a takto se mu území regionu stalo na čas i domovinou.

Pro člověka v uvedené době stále vzrůstal význam lovu a přitom se začal specializovat na velká stádní zvířata. Jak ukazují archeologické nálezy z Březolup, člověk si zde vyráběl zbraně a nástrje převážně z pazourku. Archeologické nálezy z Březolup jsou o to cenněší, že mapují paleolitickou stanici tehdejšího člověka s doklady trvalejšího pobytu nejstarších obyvatel nejen regionu Bílovice, ale i celého okresu Uh. Hradiště. Jde o lokalitu březolupy - "Pastvisko" s pazourkovým, radiolaritovým a křemencovým materiálem a snad i "Čertoryje" s dosud nehojnými sběry pazourkové industrie. Z uvedené doby je také archeologický nález mamutích klů v části obce Bílovice - Včelary v trati "Kuchyňky" a dlouhých mamutích kostí v obci Jarošov - "Hliník". Nejnovější archeologické nálezy z Jarošova ukazují na to, že zde žili lovci mamutů. Největším objevem výše uvedeného období bylo zvládnutí ohně.

Zásadní zvrat v pravěkém hospodářství způsobila až "neolitická revoluce" způsobená nástupem mladší doby kamenné (neolitické) v letech asi 5000 - 2 500 př. n. l. Jejími nositeli byli zemědělci, přicházející k nám od jihovýchodu z podunajské oblasti, kteří vyhledávali nejúrodnější púdy - především spraše, aby je svými primitivními dřevěnými a parohovými nástroji u nás vůbec poprvé kopaničářským způsobem obdělávali. Nebyli tedy již pouhými "kořistníky" příroduy jako někdejší lovci a sběrači, ale již "výrobci potravy", neboť byli nejen pěstiteli obilovin - pšenice, ječmene, ale také prosa a luštěnin, stejně jako chovateli dobytka - skotu a koz pro mléko, ovcí pro vlnu a prasat pro maso. Tento způsob života, vázaný na vegetační cyklus, si vynutil budování již stálých sídlišť, rozložených zpravidla v nízkých polohách v blízkosti vodních toků. Dalším významným, objevem neolitického lidstva, byla výroba hliněných nádob - keramiky. Podle tvaru výzdoby na nádobách jsou tehdejší lidé označováni lidem kultury s keramikou volutovou (nebo lineární). V regionu Bílovice jsou prozkoumána neolitická sídliště v Březolupech "Pastvisko", Bílovice "Padělky" a Nedachlebice - "Chaťaboř", Čtvrtě", "Nadsouhradí" a "Velké Ratajce". Kamenné nástroje (na opracování dřeva nebo půdy) z této doby byly nalezeny v k.ú. Svárov, Jarošov, Mistřice, Nedachlebice, Bílovice - Včelary. Z pozdějšíhpo období je nutno vzpomenout období lidu mohylového, který využíval jak zemědělsky obdělávanou půdu, tak zalesněné nebo křovinatépolohy pro vypásání stády dobytka. Z tohoto období pochází mimořádně vzácný nález bronzových sekyrek spojených lakoty v k.ú. Mistřice. Z období lužické kultury popelnicových polí (podle způsobu pohřbívání) t.zn. po roce 1200 př. n. l. jsou známé nálezy z Bílovic - "Na Újezdě", "Ploštiny", Mistřice a Kněžpole - "Podmistřičí", Nedachlebice - "Humence".

Keltské období

Kolem roku 400 př. n. l. nastupují k mohutné expanzi ozbrojené kmeny historicky známých Keltů, kteří z území jihozápadní Evropy brzy zaplavili celou střední Evropu a ohrozili antický svět. Kmen Bójů osídlil Čechy, Volkové a Tegtosákové se usadili na Moravě a pomezí moravsko-slovenské obýval kmen Kotinů. Keltští dobyvatelé zabrali především stará sídelná území v nejúrodnějších krajích, kde si podmanili domácí zemědělské obyvatelstvo, které muselo pracovat pro válečnou vládnoucí vrstvu. Keltské sídliště je zaregistrováno mimo jiné i v regionu Bílovice v obci Březolupy trať „Pastvisko“. Keltská bronzová spona byla nalezena v Bílovicích na „Ploštinách“. Jedno z keltských sídlišť lze předpokládat i v k.ú. Mistřice.

Po zániku keltského osídlení ocitla se Morava ve sféře, v níž se střetávali zájmy Germánů, pronikajících ze severu až k Dunaji a římských legií, postupujících v protisměru od jihu. Moravu obsadili na delší dobu germánští Kvádové i když i zde byl velký vliv římských legií. Jedna ze stanic římských legií byla bezpochyby na území St. Města, kde bylo nalezeno přes 1000 zlomků, x kusů, i celých římských cihel /s označením římských legií/ druhotně použitých Slovany z rozebraných římských staveb k budování vlastních objektů. Římské mince byly nalezeny mimo jiné i v Jarošově.

Po konci 4. století n. l. nemáme již na Moravě Markomanech žádné zprávy a tak se dostáváme na práh stěhování národů.

Středověk je datován 5 – 6. století, n. l. Od tohoto období se postupně na území okresu i regionu Bílovice zabydlují Slovanské kmeny. Potvrzují to nálezy prvních Slovanských sídlišť / Zlechov /, které poskytují doklady o životě a práci našich již přímých, byť tisíciletí vzdálených předků, ale i pohřebiště, jejichž nálezy mají také mimořádný význam. Mohylové pohřebiště z tohoto období bylo nalezeno v Částkově v trati „Osůšek“. Pohřebiště s tzv. plochými hroby byla nalezena v Březolupech – „Podhájková“, Jarošov – „u Moravy“, Kněžpole – „Na Hrádku“. Neobvyklá sídlištní koncentrace Slovanského obyvatelstva v bezprostřední blízkosti Uh. Hradiště nepochybně vyvolalo sídlo kmenových knížat ze starší doby hradištní ve St. Městě, jejichž prozíravost vyplývá z velkoryse založené koncepce vybudovat právě zde – na křižovatce od pravěku známých kupeckých cest, na lokalitě s bohatou tradicí doby římské, snad přímo v místech někdejší stanice římských legií, v dostatečné vzdálenosti od neslovanských sousedů, v bezpečném, samotnou terénní kompigurací chráněném území – dosud nebývalou pevnost. Sídlo někdejšího knížete Středního Pomoraví se stalo v době Velké Moravy jejím centrem. Mnohé nasvědčuje také tomu, že zde v monumentálním komplexu staveb na výšině v Sadech, bylo sídlo samotného velkomoravského arcibiskupa Metoděje, který zde byl s velkou pravděpodobností také pochován „po levé straně za oltářem P. Marie ve zdi“, jak lokalizují jeho hrob Panonsko-moravské legendy a Proložní tzv. bulharská legenda.

Podle zjištěné hustoty osídlení a velkomoravských hrobů, žilo na staroměstském sídlišti v 9. století n. l. několik tisíc lidí. Velkomoravské St. Město vyniká vyspělou řemeslnou výrobou ve všech odvětvích známých v 9. století ve střední Evropě. Důkazem jsou nejen samotné finální výrobky, ale především více než 80 objevených různých řemeslnických dílen se specializovanými pracovními nástroji.

Tuto koncentraci obyvatel muselo zásobovat široké zemědělské zázemí, ke kterému bezpochyby patřilo i území dnešního regionu Bílovice. Sídliště okolo velkomoravského Veligradu byla jednak širokým zemědělským zázemím, zásobujícím potravinami a místními výrobky několikatisícové ústřední velkosídliště, jednak předsunutými lokalitami, střežícími přístupové cesty do centra Velké Moravy. Období Velké Moravy /833-907/, lze bezpochyby označit jak z hlediska kulturního a duchovního, ale i z hlediska rozvoje hospodářského, za jedno z nejvýznamějších období celé historie zdejšího lidu. Z dochovaných pramenů lze usuzovat, že Velká Morava zanikla až v bitvě u Bratislavy 4.7.907, kde podlehli moravští obránci náporu maďarských jezdců.

Jisté však je, že ani po ztracení samostatnosti Velké Moravy, nezanikl moravský lid. Výzkumy ukazují, že moravská sídliště z této doby nebyla poničena požáry či jinak zpustošena. Další osudy Moravanů jsou skryty v mlčení písemných pramenů. Je však nezvratné,že Morava se po celé 10. století stávala jednou kořistí Maďarů, jindy Čechů nebo Poláků. Snad má pravdu kronikář Kosmas, že to byl až Břetislav, syn českého knížete Oldřicha, který se r.1029 zmocnil bojem proti Polákům a Uhrům Moravy a sám se ujal správy země, aby se tato později stala součástí přemyslovského státu. Nešlo však o moravskou zemi v dnešní podobě, neboť ještě kronikář Kosmas v r.1116 uvádí, řeku Olšávku jako hranici proti Uhrům, která pak směřovala k jihu po hlavním toku řeky Moravy. Tato skutečnost měla bezpochyby vliv i na další osudy a vývoj obyvatel regionu Bílovice, neboť toto území se na dlouhou dobu stalo příhraniční oblastí se všemi z toho plynoucími negativy.

Sídliště, jejich vznik a proměny v regionu Bílovice

Je prokázáno, že život na některých velkomoravských hradiscích pokračuje i po mocensko-politickém rozpadu Velké Moravy. Je také prokázno, že od r.976 v oblasti bývalého centra Velké Moravy, působilo biskupství. Je kladeno zpočátku do křesťanského centra na Sadské výšině /Sady u Uh. Hradiště/, v bezprostřední blízkosti regionu Bílovice. Odtud bylo přeneseno do Kunovic, snad i Polešovic a posléze bylo r.1063 přeloženo do Olomouce.

Pro vývoj osídlení v historické době od 10. století měla pro celé území okresu Uh. Hradiště a tedy i regionu Bílovice mimořádný význam existence velkomoravských hradisek, z nichž jedno s názvem Bolegradica existovalo u Hradčovic a má zřejmě souvislost s názvem trati Polehradice v k.ú. Mistřice v prostoru mezi dnešními Mistřicemi a Hradčovicemi. Kolem těchto hradisek se zpravidla dotvářela postupně hustá síť zemědělských sídlišť – vesnic, na něž plynule navazovalo mladší osídlení z 10 –12. století až poloviny 13. století.

S velkomoravským obdobím /před rokem 927/ je možné ztotožnit s velkou pravděpodobností známá x jména některých vesnic. Z našeho regionu je to zcela určitě Kněžpole /vesnice lidí náležející knížeti/.

Ke starobylým místním jménům náleží i ta, která jsou ukončena na – any. Z našeho regionu jsou to Topolany – dnešní Topolná. Vznik této obce lze datovat do 10. či nejpozději 11. století.

Nejpozději v 11. století vznikaly další historicky známé vesnice mezi nimi v regionu Bílovice jsou to obce Jarošov, Nedachlebice.

Nejpozději v 12. století lze klást vznik Bílovic, Březolup a Zlámance.

V období hospodářské stabilizace I. pol. 13. století bylo na území dnešního okresu založeno kolem 17 sídlišť mezi nimi i Mistřice. Ke vzniku Mistřic, je však nutno dodat, že jejich vznik v I. pol. 13. století je sice fakticky prokázán, ale že na jejich dřívější skutečný vznik mohla mít mimořádný význam existence již vzpomínaného velkomoravského hradiska Bolegradica a také prokázaná existence dvou sídlišť zvaných Biskupice /vesnice lidí poddaných biskupovi/, které později asi změnily jména na Horní Popovice /dnešní Popovice/ a Dolní Popovice /zanikly ve 14. stol. v k.ú. Sady/.

V souvislosti s rozmachem velké středověké kolonizace, bylo v průběhu II. pol. 13. století založeno na území okresu dalších asi 25 historicky známých vesnic, mezi nimiž je i Částkov.

Ve 14. století převážně do vzniku domácích válek, pokračovala velká středověká kolonizace, v průběhu které vzniklo na okrese kolem 22 dalších vesnic, mezi nimiž jsou Javorovec, Svárov a Včelary.

Zrekapitulujeme-li si výše uvedený přehled o vzniku jednotlivých vesnic a posoudíme jej také z pohledu složení obyvatelstva, pak můžeme konstatovat, že vesnice v regionu Bílovice byly osazeny v drtivé většině slovanským obyvatelstvem, z nichž největší část tvořila místní složka, potomci Velkomoravanů. Nelze doložit, že by do tohoto regionu přicházely skupiny Maďarů, tak jak tomu bylo ve východní čáti okresu Uh. Hradiště. Naopak je možné, že od počátku 11. století mohlo docházet k asimilaci Polských Slovanů v regionu Bílovice s domácím obyvatelstvem. Potvrzuje to skutečnost, že jeden z moravských správních hradů – nížinné opevnění vybudované na levém břehu Moravy /tzn. ve směru k Topolné a Kněžpoli v k.ú. Spytihněv, v poloze dodnes zvané Hradišťko, byl vybudován technikou a ve slohu typickém pro budování opevnění na území Polska/. Hrad byl založen Břetislavem I. a jeho synem Spytihněvem.

Po roce 1020 dochází i na okres Uh. Hradiště k přílivu českého obyvatelstva, které se však usazovalo především na pravobřeží Moravy. Čeští kolonisté zapustili v této části okresu kořeny natolik, že ovlivnili domácí obyvatelstvo i jazykově: vzniká zde tzv. dolské nářečí /Tupesy, Jalubí, Boršice, Nedakonice atd/. Podle keramiky nalezené při archeolog. výzkumu zaniklé velkomoravské vsi Záblacany /k.ú. Huštěnovice/, můžeme soudit, že sem přicházelo obyvatelstvo ze severovýchodních Čech.

V regionu Bílovice nelze prokázat ani německou kolonizaci, jak je tonu např. v případě obcí Horní a Dolní Němčí a Derfle.

Od období zániku Velké Moravy - po vítězství Maďarů, lze dokumentovat časté nájezdy nepřátel na území dnešního okresu, což se dotklo tragicky i některých obcí regionu Bílovice, a to tak, že část obyvatelstva byla vyvražděna a obytná i hospodářská stavení poničena.

Války a bitvy v regionu

Tak lze vzpomenout vpád Tatarů na Moravu v r. 1241, zhoubný uhersko-kumánský vpád r. 1253 a další koncem 13. století. Závažné následky měl pro některé obce i vpád Matouše Čáka Trenčanského v r. 1315 na Moravu, zejména na její pohraniční oblast /řeka Olšava/.

V roce 1257 bylo založeno na okrese 1. město nazvané Nový Veligrad, později Hradiště, dnešní Uh. Hradiště. Toto město potřebovalo velké zemědělské zázemí, kterým se mimo jiné staly i vesnice regionu Bílovice. K dalším bojům, které citelně postihly naši oblast došlo mezi lety 1380 – 1400. Byly to domácí války mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem, do nichž zasahoval jak král Václav IV., tak i uherský panovník Zikmund, které sebou přinesly přerušení hospodářského vzestupu.

Že se tyto války mohly dotýkat i našeho regionu prokazuje skutečnost, že v době válek mezi Joštem a Prokopem byla vojensky zlikvidována vesnice Dolní Popovice /v k.ú. Sady/.

Ve 14. století dosáhl stupeň odlesnění v našem regionu takové míry, které nebylo později nikdy dosaženo. V tomto období je možno počítat s počátky tvorby velikosti a tvarů katastrů dnešních sídlišť.

V 15. století se prohluboval hospodářský a mocensko-zeměpanský úpadek. Husitství se na Uherskohradišťsku značně rozšířilo a mělo zázemí především v Uh. Ostrohu. Na straně Zikmundově zůstalo v podstatě jen město Hradiště. Převaha husitů se projevila zvláště v r. 1428, kdy se území okresu stalo nástupištěm pro vpády husitů do Uher. Následkem husitských válek byl však citelný úbytek obyvatelstva v našich obcích a hospodářský úpadek. Z regionu Bílovice byl nejmarkantněji postižen Svárov, který vlivem válek i hospodářského úpadku zcela zanikl ve 2. polovině 15. století a obnoven byl až na konci 16. století. Ve 2. polovině 16. století byl pustý i Zlámanec.

K výraznějšímu uklidnění poměrů na Uherskohradišťsku došlo zvláště až počátkem vlády Jiřího z Poděbrad. Krátký rozvoj byl však záhy přerušen odbojem části feudálů namířených proti panovníkovi. Tento odboj byl jednou z příčin jedenáct roků trvající tzv. česko-uherské války /1467-1477/ mezi králem Jiříkem a Matyášem Korvínem a jejich stoupenci. Král Jiří měl na okrese pevné pozice. Oporu měl i v městě Hradišti, přesto, že si zachovalo katolické vyznání. I přesto, že bylo město několikrát obléháno, nebylo nikdy Uhry dobyto. Naopak Uhry byl dobythrad Buchlov, a to v roce 1469. Velký nápor krále Matyáše proti Hradišti skončil sice naprostým neúspěchem, ale 27. července 1469 syn krále Jiřího - Viktorin, byl ve Veselí zrádně zajat a jeho družina pobita nebo odvedena do zajetí. Podle historických pramenů, druhý syn krále Jiřího – Jindřich, v červenci1470 připravil někde u Bílovic králi Matyjášovitěžkou porážku a pronásledoval nepřítele až k Uh. Brodu. Tolik oficiální historické prameny. Pravděpodobně došlo k bitvě v prostoru mezi Bílovicemi a Mistřicemi, nedaleko bývalého Hrubého boru. O tomto místě a o této události koluje řada legend. Tak např. ve Vlastivědném vyprávění z Uherskohradišťska, vydaném v roce 1982, píše RNDr. Josef Hubáček : Malé historické výročí 2.12. 1979 uplynulo 500 let od bitvy mezi Čechy a Uhry u Bílovic, jak hlásá mramorová deska, připevněná na kříži nedaleko bývalého Hrubého boru u lesíka Neráz nad Mistřicemi. Z této doby pochází kámen, na němž je zobrazen jílec meče. Tento kámen je uložen ve Slov. muzeu v Uh. Hradišti, kam byl odvezen v roce 1934. Byl původně blízko kříže pod Hrubým borem. Podle pověsti je to náhrobní kámen bojovného vojevůdce, který se snažil prchající Uhry zadržeti u Hrubého boru, když ustupovali směrem na Uh. Brod. Na hrob byl postaven tento kámen a na něm vytesán meč a vyryt, dnes těžko čitelný letopočet. K tomuto kamenu se však váže i jiná pověst. Na místě, kde stál kámen, střetla se hlídka husitů s hlídkou uherského krále Zikmunda. Stávala tam kdysi lípa, kolem níž se strhla prudká šarvátka, při níž nakonec zvítězili husité. Z uherských zůstal jenom hejtman, jenž se zuřivě a udatně bránil, ale i on podlehl posléze přesile a dobře mířený šíp mu prostřelil hrdlo, až zůstal přikován k lípě, jež mu byla jedinou záchranou do osudného okamžiku, když ho stihla smrt. Za uznání jeho udatnosti prý byl hejtman pochován v plné výzbroji pod lípou a později na tomto místě jmenovaný kámen. / Slovácké noviny 1940, č. 6/ .

Stavovské povstání, Bílá hora, Třicetiletá válka, 17. století

Od roku 1619, kdy vrcholilo stavovské povstání v Čechách i na Moravě aű do roku 1708, kdy uherůtí kuruci /povstalci vedení Jiřím II. Rákoczim/ naposledy vpadlina Moravu, proűívala celá jihovýchodní Morava své nejtěűůí historické období naplněné utrpením a űalem zdejůích občanů. To se i bezpochyby týkalo i občanů vesnic regionu Bílovice, jak si ukáűeme na historii jednotlivých obcí.

Právě na území jihovýchodní Moravy se střetávaly armády, postupující ze vůech světových stran: z jihovýchodu stále přes hranice Moravy pronikali uherůtí vzbouřenci, ze severu vojska slezská, polská, dánská a ůvédská, od západu a jihu pak císařůtí. Hranici front často tvořila řeka Morava, přičemű právé Pomoraví / po směru toku Moravy/ drűeli císařůtí, levéjejich protivníci. Města, vesnice a hrady se staly pevnostmi, o které se neustále bojovalo, protoűe tudy vedla nejkratůí cesta k srdci monarchie – Vídni. Z uvedeného je zřejmé, űe vesnice regionu Bílovice byly v tomto krutém období obsazovány vojsky bojujícími proti císařským.

Na jihovýchodní Moravě netrvala válka pouze 30 let, ale s kratůími či delůími přestávkami celé století: od vpádu Bočkajovců r.1605 do jiű uvedeného posledního nájezdu Rákocziho kuruců v r.1708. Z kvetoucí zahrady Moravy se stala vypálená a vydrancovaná pouůť, na které se odehrály tisíce lidských tragédií. Teprve po tomto období nastává období padesátiletého míru.

Bílovice

Dle historických pramenů obec vznikla v 11. století, i když první písemné zmínky jsou z poloviny 13. století, kdy se staly biskupským lénem. V průběhu dalších staletí se vlastníci často střídali. V roce 1512 se poprve připomíná místní tvrz, dobře vybudovaný pivovar, v němž se týdně vařilo 17 beček piva, dále tu byla chmelnice, dobře zbudovaný dvůr, mlýn o třech složeních, olejna, pánský dům, v němž se šenkovalo víno, most, na kterém se vybíralo mostné, rybník s kapacitou 65 kop kapřího plodu, velký háj s názvem Neraz, v potoce bylo hojně ryb. Koncem 16. století byla tvrz přebudována v renesanční zámek. V r. 1809 léno znovu připadlo biskupovi, který je odprodal Ferdinandovi hraběti z Laurencin-Beafort, jenž upravil zámek v empirovém stylu. Po jeho smrti r. 1831 jej koupil Hugo hrabě Logotheti /zemřel 26.5.1861/, jehož rodina vlastnila zámek a statek až do roku 1945. Velkostatek měl původně výměru 290 ha půdy a až do první pozemkové reformy /1920-1921/ byl v nájmu bratří Mayů, držitelů cukrovaru ve St. Městě. Při velkostatku byla i cihelna. Ani občané Bílovic nebyli ušetřeni útrap válek v 17. století. Bylo tomu tak při vpádu Bočkojovců v letech 1604 – 1605, na počátku 30. leté války v roce 1621, 1623, průchody vojsk, vpádem Švédů v roce 1645, vpádem Tatarů v r. 1663 a dalšími vpády v roce 1683 a 1704 – 1705. V roce 1663 byla celá obec vypálena až na jeden dům a všechen dobytek byl odvlečen. Ve druhé polovině 19. století byl relativně kladný vývoj narušen průchodem pruských vojsk za rakousko-pruské války v roce 1866, po kterém následovala epidemie cholery, která zkosila 27 osob.

Fara v obci existovala již v době předhusitské. Farní kostel, který patří k monumentům celého regionu a který je zasvěcen sv. Janu Křtiteli je podle patrocinia starobylého založení. Dnešní stavba pochází z první poloviny 17. století, kdy byly přistavěny dvě kaple. Tři oltáře jsou zdobeny Raabovými obrazy. Ze 4 zvonů, jeden pochází z r. 1570 a druhý z r. 1640. Uměleckou památkou na hřbitově jsou kapličky křížové cesty zdobené freskami Jáno Ko“hlera z r. 1920.

Také škola existovala v Bílovicích již v době předhusitské. V 16. století se stala česko-bratrskou a pak protestantskou, v době pobělohorské změněna opět na katolickou. V r. 1791 se připomíná jako triviální /tzn., že se zde žáci měli naučit třem základním znalostem a to čtení, psaní a počítání/.

Budova zámku byla empírově upravena v 19. století, včetně úpravy zámeckého parku.

V roce 1854 byl na zámku hostem přední český malíř Josef Mánes, který zde nakreslil několik vzácných kreseb /mj. Veroniky Čuddové a J. Postavy/ a krojových studií. V první polovině 20. století se Bílovice staly významným regionem vybaveným poštou a měšťanskou školou. V provozu zde byl mlýn, pálenice, humánní a veterinární lék. středisko, 3 pohostinství, obchody, cukrárny a řada různých řemeslníků. V obci úspěšně prosperovala 3 velká zahradnictví.

Význam Bílovic je dán mimo jiné i mimořádně výhodným položením s ideálním silničním propojením na Uh. Hradiště, Napajedla – Otrokovice, Zlín a Uh. Brod. Takovouto strategickou výhodou se nemůže pochlubit žádné jiné regionální středisko na okrese Uh. Hradiště.

Poloha

přidat fotografie