Zubří (obec) [8180]

Po celém kolonizovaném území vyrůstaly v průběhu 13. a 14. století nové osady jako houby po dešti. A tak na samých západních hranicích území pánů z Medlova bylajejich přičiněním někdy v 2. polovině 13. století založena také vesnice Zubří. Medlovští páni povolávali k osídlení nových území převážně osadníky z oblasti svého původu. Dá se tedy předpokládat, že i do Zubří přišli první obyvatelé z jižní Moravy z okolí Pohořelic a Moravského Krumlova. Noví osadníci přinášeli s sebou na Vysočinu nejen různé zvyky a obyčeje, ale také místní jména. Tak sem byly přeneseny z okolí Moravského Krumlova názvy pro vesnice Maršovice, Rokytno, Kadov a zaniklou osadu Medlov. Název pro nově vzniklé Zubří měl však zřejmě jiný původ. Zakladatel - páni z Medlova - jím chtěl symbolicky dát jasně najevo, že nově vzniklá osada je na hranici jeho území, na hranicích rodu erbu zubří hlavy. Literatura k nejstarším dějinám Zubří je poznamenána údajem falešné listiny, otištěné Antonínem Bočkem ve třetím svazku moravského diplomatáře, v níž jsou mezi svědky uvedeni Vojtěch z Bystřice a Štěpán ze Zubří. Listinu Antonín Boček datoval rokem 1247. Jde o jednu z listin, které si Antonín Boček vymyslel na podporu své verze o vypálení doubravnického kláštera Tatary v roce 1241. Listinu označil za podezřelou již Jan Tenora, když v roce 1909 vydal dějiny města Bystřice. Vojtěchovi a Štěpánovi z Medlova, kteřív první polovině 13. století skutečně vlastnili území severně od Doubravníka, dal Antonín Boček přídomky z Bystřice a ze Zubří, aby jimi prokázal existenci těchto sídlišť již v polovině 13. století. Vedle Bystřice však měl na mysli hrad Zubštejn, nikoliv ves Zubří. Tyto skutečnosti unikly autorovi vlastivědy novoměstského okresu J. F. Svobodovi, který označil ves Zubří za sídlo Štěpána ze Zubří, čímž se Zubří rázem stalo jednou z nejstarších vesnic na Vysočině, vesnicí nejméně o dvacet let starší než nedaleké Nové Město. Nejstarší skutečnou písemnou zprávou o Zubří je až druhý zápis v roce 1348 založených zemských desk moravských, do nichž měly být podle rozhodnutí markraběte Karla zapisovány držby všech svobodných statků. Zápis konstatuje prodej hradu Kamene, jak se v této době nazýval Zubštejn, Jimramem z Kamene ajeho syny pánům Ješkovi a Benešovi z Boskovic. K hradu Kameni tehdy náležel majetek v městečku Bystřici a ve čtrnácti vesnicích, mezi nimiž jsou uváděny později zaniklý Pičulín, Zubří (Zubrzim), Pohledec, Studnice a Rokytno. Jako součást bystřického panství, tentokrát se sídlem na hradě Pyšolci, jsou tyto vesnice (Piczerim, Zubrzim, Poleczthe) uvedeny též v roce 1358, kdy moravský markrabí Jan připsal bystřické panství Ješkovi z Boskovic, a u bystřického panstvízůstaly zřejmě i v dalším století. Rok 1348, kdy se Zubří po prvé objevuje v písemných pramenech, není přirozeně rokemjeho založení. Území na sever od Doubravníka bylo pány z Medlova kolonizováno od třicátých let 13. století. Z farních obcí, které byly základem kolonizace do okolních míst, jsou v roce 1285 doloženy Štěpánova Rozsochy, na samém konci 13. století byla v rukou pozdějších pánů z Pernštejna i Bystřice. V oblasti kolonizace pánů z Obřan, přicházející do zuberského okolí od Křižanova a Žďáru,je všakjiž v roce 1267 doloženo Nové Město, tehdy nazvané Bočkanov. Poněvadž velmi blízké vsi Pohledec a Zubří vznikly nesporně kolonizací pánů z Medlova ve směru od Doubravníka a řeky Svratky, lze předpokládat, že v době založení Nového Města bylo již jejich území zabráno pány z Med1ova. Počátky osídlení této oblasti můžeme proto hledat již v polovině 13. století, tedy zhruba osmdesát aždevadesát let před první písemnou zprávou. Za posledních pernštejnů Druhou polovinu 16. století poznamenal úpadek pernštejnského rodu. Vratislav z Pernštejna si byl dokonce.nucen půjčovat peníze od svých poddanských městeček. V roce 1564 dal Novému Městu na dluh 10 000 zlatých do zástavy veškeré platy, které mu ročně přicházely z městečka a z okolních vesnic, mimo jiné i z Zubrzyho. Znamená to, že až do zaplacení Vratislavova dluhu se novoměstští měšťané stali zuberskou vrchností. Listinaje prvním písemným dokladem o platech, plynoucích každoročně do vrchnostenské pokladny ze Zubří (kromě již zmíněného platu z kopaniny), není v ní však stanovena jejich výše ani upřesněno, šlo-li o platy peněžní, naturální či oboje. Posledním pernštejnským privilegiem, daným Novému Městu na Moravě, je listina Vratislava z Pernštejna z 11. srpna 1580, kterou potvrdil městečku várečné právo a stanovil okruh vesnic, povinných odebírat pivo pouze z novoměstského pivovaru. Jednou z těchto vesnic bylo i Zubří. Osmdesátá léta 18. století přinesla spolu s nástupem syna Marie Terezie Josefa II. na rakouský trůn změny natolik významné, že se dostaly do všech učebnic dějepisu. Tyto změny se týkaly především vesnického obyvatelstva. První z těchto reforem bylo zrušení nevolnictví - tedy povolení odchodu z panství za prací na jiné panství nebo do rozvíjejících se měst. Druhou z těchto reforem bylo vydání tolerančního patentu, který po sto padesáti letech vlády jediného náboženství - římskokatolického, připustil i první nekatolickou konfesi. K zásadnější změně došlo ve správním vývoji obce. Namísto vrchností schvalovaného rychtáře začalo obec spravovat obecní zastupitelstvo v čele s obecní radou a starostou, kterého si občané sami zvolili. Namísto novoměstského vrchnostenského úřadu v čele s představenou brněnské šlechtické nadace Mariánské školy byl v Novém Městě zřízen pro řešení sporných a trestních záležitostí i pro vedení evidence převodů pozemkůokresní soud, pro politickou správu pak okresní hejtmanství, pozdější okresní úřad, jako odvolací instance ve všech v obci projednávaných sporných případech, později i další okresní orgány a instituce. Od roku 1850, kdy bylo zvoleno první obecní zastupitelstvo, měli obyvatelé Zubří správu obce zcela ve svých rukou. Stát svými úřady tuto správu sice dozoroval, na rozdíl od předešlého období ji neměl právo zásadně ovlivňovat.