Vídeň (obec) [8170]

Počátek obce Vídeň (Wyeden, Wyenn, Vieden) vkládáme před rok 1370. Tento čas je uváděn jako součást panství mostišťského. Víme tedy, že tou dobou již osada existovala, ale kdy vznikla, je nám tajemstvím. Proto bychom se chtěli alespoň zamyslet na jejím samým počátkem a jménem, které je přinejmenším stejně tak staré, jako vse sama, aniž bychom při tom uváděli nějaké bližší časové období. Místní jména vznikla převážně již za dob počáteční kolonizace tohoto kraje. Mnohá z nich byla postupem doby upravována a pozměňována. Často se tato jména odvozovala od přírodního prostředí, terénu a pod. Tak například můžeme uvést Bory, Olší, Ořechov, Loučky, Meziříčí, Záblatí a tak dále. Jiná jména vznikla zase podle hradů, tvrzí, dvorů. Tak nějak podobně tomu patrně bylo i u obce Vídně, s tím rozdílem, že může jít o název převzatý z němčiny a počeštěný. V německém slovníku najdeme slovo Weiden, což znamená v češtině pasení, pásti, nebo také pastvina. Z toho bychom mohli usuzovat, že šlo původně o německý název, což by ukazovalo na velké staří tohoto jména, nebo nějaký pozdější obecný německý vliv v tomto prostoru. Věc není však tak jednoduchá a jsou tu k zamyšlení ještě jiné pozoruhodnosti., které nelze při hledání původu jména pominout. Na staré i nové pečeti obce Vídně je ve znaku svatoštěpánská věž v rakouské Vídni. Je možné, že některý ze zakladatelů obce měl nějaké rodové nebo jiné vazby na zmíněnou rakouskou Vídeň. Přesto se nedomníváme, že naše Vídeň dostala jméno přenesením z Vídně rakouské. 

Nahlédnutím do II. Svazku „Místní jména na Moravě a Slezku“ se dovídáme, že na území našeho státu byla ještě jedna ves toho jména a to u Znojma. Vznikla před rokem 1499 a v r. 1524 je uváděna již jako pustá a přifařená do Oleskovic. Dále čteme:“ Jméno nevzniklo přenesením názvu cís. Vídeň, něm. Wien. Jeho původ může být od staroslavného VIDĚTI.“ Vezmeme-li v úvahu, že naše Vídeň se v r. 1370 psala WYEDEN, roku 1555 WYDEIN, 1791 VIEDEN, 1872 VIEN (WIEN) a poté VIDEŇ, pak si musíme povšimnout, že její jméno nikdy nezačínalo písmeny WEI, podle německého WEIDEN=pastvina, ale WIE (VIE), což by mohlo souviset se slovem VIDĚTI, jak uvádí autoři již zmíněné knihy. Tomu by nasvědčovala i poloha obce, odkud je do okolí dobře viděti. Existuje i další verze: Název Vídeň prý vznikl proto. Že její občané chodili za prací až do daleké Vídně. Toto vysvětlení se nám však nezdá pravděpodobné, neboť v dobách počátků moravské Vídně byla jiná hospodářská a politická situace, která neumožňovala volný pobyt obyvatel za prací. Tak jako název obce, tak i její počátky jsou nám zastřeny dávnou minulostí a patrně již nikdy nebudou spolehlivě vysvětleny.

Vídeň měla také „poštovnou“. (Doručovací obvod pošt. Úřad Vel. Meziříčí.) byla zřízena od 1. 1. 1970 – zrušena 31. 12. 1955. Od r. 1910 zde byl pošťák p. Vlček. Do 1. 11. 1910 dostával odměnu 60 K ročně, od 1. 11. 1910 byla odměna zvýšena na 100 K ročně. Pošta byla do Vídně z Vel. Meziříčí doručována současně s dopravou pošty do H. borů. Poštovnu a později také telefon. Hovornu vedl při provozování krejčovství p. Fr. Věžník z č. 4, který pocházel z Boskovic a byl také dlouholetým funkcionářem SDH i obci. Zemřel v r. 1954 ve věku 67 let. Ještě rok poštovnu vedl p. L. hedvábný z č. 4, pak byla zrušena. Telefonní hovorna byla v č. 4 zrušena v r. 1957, nyní je v č. 113. Kde byla poštovna provozována od r. 1907 a od kdy ji vedl pan Věžník se nám zatím nepodařilo zjistit.

Po roce 1370, kdy je první zmínka o Vídni v souvislosti s postoupením osady, společně s dalšími, Bohuněm z Mostišť Janovi z Meziříčí, následuje další v roce 1390 opět týkající se majetkového a poddanského začlenění. Dále můžeme ve Vlastivědě moravské číst: „Po smrti Václava z Lomnice pohnal r. 1459 poručník sirotků Bohuš z Lomnice Jana Děvečku z Krhova za 100 hřiven grošů, že pobral peníze sirotčí ve vsi jeho Vídni a r. 1466, 16 kop, že vzal ve vsi Vídni.“ Obec Vídeň měla svého rychtáře již v 15. Století. To také ukazovalo na velikost a postavení obce v té době. Patrně nejstarší zprávu o rychtáři ve Vídni najdeme ve Velkomeziříčské knize z let 1378 až 1571, kde čteme:“Mikeš, rychtář z Vidně, se svými syny Václavem a Vavřincem, dává svému synu Zikmundovi, meziříčskému rychtáři, 30 kop grošů a tento se zříká dědictví.. Na Vaňkovi si má Zikmund vymáhati dluh.“

O pět let později je tu nový zápis:“Meziříčí 23. Listopadu 1498 – Mikeš z Ostrova poroučí zbytek svého majetku svému synu Vavřincovi, rychtáři vídeňskému.“ Neméně zajímavou zprávu čteme v selském archivu ( z dalšího 16. stol.), kdy Jan z Pernštejna prodává obci Vídni šimanovský grunt za 30 kop grošů českých bílích. Zapsáno v Meziříčí nad oslavou 28. Října 1533. V roce 1595 je na svobodném dvoře ještě uváděn vladyka Šimon Vídeňský a v roce 1649 se tu objevuje již rychtář Ambrož Skalka. I něm se v selském archivu dočteme:“ Hrabě Rudolf Kounic, císařský komorník, potvrzuje Ambrožovi Skalkovi, rychtáři ve vsi Vídni, svobody na gruntě: osvobození od robot, čižbu proti platu a novoroční dovážení jedné bečky vína.“ V podstatě šlo jen o obnovení již udělených práv, neboť rychtář Ambrož Skalka se na hr. Kounice obrátil o potvrzení a obnovení svých práv, poněvadž mu dřívější obdarovací listina lidem vojenským potrhána a zničena byla.

Nedlouho na to (r. 1679) je na rychtě uváděn další rychtář, Caspar Grin /Grunn/,jeho manželka Zuzana byla dcera pozdějšího rychtáře Ambrože. V roce 1695 je tu opět změna, obec má nového rychtáře, svobodníka Jakuba Ambrože. Jméno Grin a Skalka jako by se ztratilo a ve Vídni se již nevyskytuje. Rod Ambrožův se na rychtě držel nejdéle, více než 250 let. Vlastně až do jejího zániku v padesátých letech tohoto (20.) století, kdy  objekt v důsledku převratných vnitropolitických a hospodářských poměrů byl rodinou Ambrožů opuštěn. Potomci tohoto rodu dosud žijí ve Velkém Meziříčí. Posledním rychtářem tu byl Řehoř Ambrož a posledním hospodářem pak také Ambrož Řehoř. Opuštěná rychta, poslední svědek staré zašlé slávy obce Vídně, tu stála až do roku 1987, kdy byla 4. Června zbořena. Na uvolněném místě jsou vystavěny nové rodinné domky. Tak zanikla jedinečná památka na Velkomeziříčsku.

Ke jménu Ambrož se nám dostalo v Selském archivu tohoto vysvětlení:“Z křestního jména Ambrož povstalo příjmení, jeř¨ž se na statku tomto do dneška udrželo. Vedle něho zachovalo se v tomto kraji i příjmení Skalka. Jak se přeměna stala, nelze si přesně vysvětliti, jelikož, jak ve staré gruntovní knize z roku 1714 poznamenáno, majitelé gruntu ambrožovského nedávali si delší čas převody majetku v knihách zapisovati, lze však důvodně za to míti, že jako říkali Ambroži Skalkovi pouze „rychtář Ambrož“ a statku jeho „grunt ambrožovský“, tak synu jeho, jenž statek převzal, říkali Ambrožův, kdežto ostatním synům zůstalo snad příjmení Skalka.“ Vysvětlení se zdá docela logické, zejména vezmeme-li v úvahu, že to byla stále ještě doba, kdy bylo možné si příjmení libovolně měniti. Pevná příjmení byla uzákoněna patentem cís. Josefa II. až dne 1. listopadu 1780. Lidé si přitom ponechávali často jména po přezdívce a pod.  

  /

Poloha

přidat fotografie