Vyhledávání lokalit (cílů)

www.krasnecesko.cz/lokality/8143-stranecka-zhor-obec.html

Stránecká Zhoř (obec)

[ ID: 8143 ]         

Turistický cíl Stránecká Zhoř (obec)


Sdílej s přáteli: Facebook Twitter Google+

foto Stránecká Zhoř (obec)
Obecní úřad (E.Koutná)

Vložení nových fotografií přidat fotografie

Dějinné počátky Stránecké Zhoře jsou dosud nejasné. Svojí polohou mezi meziříčským panstvím rodu erbu křídla a územím třebíčského kláštera, pozdějším měřínským proboštstvím byla zřejmě předurčena jako majetek drobné šlechty. Právě vladycké statky bývaly rozmístěny na rozhraních dominií. Majitelé vsi a sídla nejsou pro období 13. a první poloviny 14. století známi, nejstarší zmínkou je až údaj z roku 1376, kdy zapisuje Ondřej Nelepa ze Zhoře své manželce Anně na vsi Zhoři, co zde ke dvoru přísluší, 75 hřiven věna, spolu s lesem zvaným Borek a lukách v řečeném lese

Roku 1385 se Ondřeji Nelepovi naskytla možnost rozšířit svůj dosavadní majetek o výhodnější zboží na jižním Třebíčsku. Od Alberta z Bítova kupuje 3 lány ve vsi Ratibořicích a od Jiřího z Bítova v Ratibořicích tvrz s dvorem a jeho dílem vsi. Ondřej se v Ratibořicích ihned usadil, své manželce Anně zapsal na nich a polovině sem příslušející vsi Poklaky věno 25 hřiven. Již následujícího roku prodává Ondřej svůj dosavadní majetek, totiž ves Nelepinu Zhoř s tvrzí a svobodným dvorem Janovi z Meziříčí a jeho bratrům, kteří připojili získaný statek ke svému dosavadnímu majetku. Zboží ve Zhoři vlastnili i jiné rody, roku 1406 přijímá Markéta z Pohořílek, vdova po Michkovi z Pohořílek, svého druhého manžela Jana Vidláka a jejich děti na vše, co má v Pohořílkách a ve vsi Zhoři s lesem zvaným Ochoza. Šlo s největší pravděpodobností o majetek svobodného dvora ve Zhoři, který byl v držení rodu Vidláků. Velké změny v majetkové držbě přináší roku 1414. Toho roku jsou s konečnou platností vyřešeny dlouhodobé spory o tzv. Netínské rybníky, které zde, na území Měřínského proboštství založil Jan z Meziříčí. Na radu Erharda z Kunštátu a Skal postupuje třebíčský opat rybníky spolu s celým zátopným územím tehdejšímu držiteli Meziříčí Lackovi z Kravař výměnou za ves Zhoř s jejím vším příslušenstvím. Okolní pozemky však nadále zůstávají klášteru. Výměna je ihned následujícího roku stvrzena vkladem do zemských desk. Ekonomika třebíčského kláštera v 15. století dosáhla určitých změn. Klášter již na svých pozemcích nehospodařil ve vlastní režii, jeho hlavním zdrojem byly finanční příjmy od poddaných. Okrajové statky tak postupoval drobné šlechtě do zástavy. Tak roku 1462 zastavil třebíčský opat Matěj pustou ves Svatoslav Janu Vidlákovi za 100 zlatých a 10 kop grošů a zřejmě ve stejné době i ves zvanou Pivcova Zhoř bratrům Janovi a Jiříkovi ze Šeborova. Jiřík získal před rokem 1464 les Ochoza mezi Zhoří a Kochánovem, který byl součástí zhořského statku. Zde je zajímavé pojmenování vsi Pivcova Zhoř. Zřejmě zachycuje jméno dřívějšího majitele, či spíše nájemce. Starší název Nelepina s převzetím statečku meziříčským panstvím a později třebíčským klášterem ztratil na významu, velké nakupení vsí s názvem Zhoř či Zhořec si vynutilo pojmenování po dalším držiteli. Zástavní majitelé vsi se ještě v průběhu 2. poloviny 15. století často střídali. Od bratrů ze Šeborova získali Zhoř rychtáři Michal z Radostína a Petr z Kněževsi. Michal z Radostína dále převádí zástavu na Jana Olešnického z Kladné, držitele tvrze v Kozlově a ten dále městu Meziříčí. Město Meziříčí si Pivcovu Zhoř ve své držbě dlouho neponechalo a převádí ji roku 1491 na Viléma z Pernštejna.

Spolu se Zhoří získal Vilém z Pernštejna téhož roku také zboží měřínského proboštství. Zhořský stateček, získaný krátce nato, připojil k tomuto celku. Jako zástavní panství jej tak Pernštejnové drželi do roku 1554, kdy jej Vratislav z Pernštejna postoupil Janu staršímu Stráneckému ze Stránec. Jelikož měřínský statek byl pouze zástavní, vymohl si Vratislav dodatečně jeho převod do alodní držby. K tomu dostal od krále Ferdinanda povolení v květnu 1556 a ihned následujícího roku transakci vkládá do zemských desk. Krátce před tímto datem, roku 1551, se v Pivcově Zhoři uvádí dvůr, který prodává Jan dvořák Janu Kopeckému.

Otázka původu rodu Stráneckých ze Stránec není dosud spolehlivě vyřešena. Dosavadní literatura ztotožňuje jejich původ z dnes zaniklými Stráncemi u Mostu, novější výzkumy vymezily dvě polohy původu rodu. Jednou z nich je dvůr Stránky nedaleko Batelova na českomoravských hranicích, druhou stejnojmenný dvůr v Zápech u Prahy. Pro první variantu hovoří vztah Stráneckých k jihozápadní Moravě, manželem členky rodu Johanky Stránecké ze Stránec byl Volf Koňas z Vydří a na Bolíkově, rovněž z tohoto regionu. Druhou variantu podporují dále uváděné údaje. Starobylý původ rodu ovšem značně zpochybňuje posměšná píseň, složená neznámým autorem koncem 60. let 16. století na adresu Jana Stráneckého ze Stránec, "kteráž mne poctivosti duše votce, mateře všeho rodu mého i přátel mých se dotýká " a "utrhujíce mne, rodu i všech přátel mých na duši a poctivosti naší pokutně a nezjevně". Rod Stráneckých vstupuje do dějin roku 1547, se připomíná Jan Stránecký jako úředník panství Myslibořice, které bylo majetkem Václava Chroustenského z Malovar. Ve funkci úředníka si získal takovou důvěru, že byl po smrti Václava Chroustenského jmenován spolu s Bohušem Zápaským ze Záp poručníkem jeho sirotků a správcem statku. Ihned poté, co od Vratislava z Pernštejna získal měřínský statek, jeho zboží rozdělil. Ponechal si Pivcovu Zhoř spolu s okolními vesnicemi a Měřínsko postoupil svému příteli Bohuši Zápskému. Ten však ještě do roku 1557 umírá a Jan Stránecký postupuje uvolněný statek již dospělým bratrům Janu a Rafaelovi Chroustenským z Malovar, kteří krátce před tím získali blízké panství Rudolec. Právě vazba na Bohuše Zápského ze Záp se nápadně shoduje s vazbou dvora Stránky na Zápy u Prahy.

Jan Stránecký se po získání zhořského statku začal ve Zhoři zabydlovat. Od Jiříka Vencelíka z Vrchovišť kupuje počátkem května roku 1557 svobodný dvůr v Pivcově Zhoři, který před ním držel třebíčský úředník Diviš Dvorecký z Dvorců. Krátce nato začíná rozšiřovat a zlepšovat hospodářské zázemí statku. Začátkem listopadu zprovozňuje nově postavený pivovar ve Zhoři a snaží se připojit ke statku i okolní mlýny. Zde narazil roku 1567 v souvislosti se snahou odkoupit svobodný mlýn v blízkém Frankově Zhořci na odpor mlynáře Bartoně Skaly, který mu sice odprodej mlýna ústní dohodou na zahradě u zhořské tvrze přislíbil, později však od svého slibu ustoupil. Teprve další jednání bylo úspěšné, smluvená suma byla splácena ještě roku 1574, a to ročně po 18 zlatých. Jaká byla výše smluvené částky, není známo, jejího doplacení se oba protagonisté koupě již nedočkali, v letech 1573 a 1574 platila již vdova Anna Bošovská z Polánky sirotkům po zemřelém Bartoňovi podskalském. Další stavební aktivita probíhala ve Zhoři v letech 1562 a 1563, kdy Jan Stránecký sbíral množství stavebního kamení na pozemcích meziříčského panství u Frankova Zhořce. Snahou Jana Stráneckého bylo rovněž povýšení dosavadní vsi Pivcovy Zhoře na městečko, udělení trhů a znovupovolení pečeti. Svoji první žádost císaři z roku 1567 opakuje roku 1570, opět bezúspěšně. K další žádosti již nedošlo, Jan Stránecký ze Stránec roku 1572 umírá. Po smrti Jana Stráneckého přechází správa panství do rukou poručníků a vdovy Anny Bošovské z Polánky. Synové zemřelého Aleš a Oldřich přebírají panství až po dosažení plnoletosti po roce 1580. Do roku 1586 spravuje panství starší ze synů Oldřich, následujícího roku přechází Zhoř do držby Aleše Stráneckého. Oldřich si staví novou tvrz v blízkém Pavlínově, v roce 1587 nazývaném Nový Pavlínov. Zde na tvrzi, dvoře a vsi zapisuje své manželce Kateřině Kusé z Mukoděl věno 1250 zlatých. Hospodářské zázemí pavlínovského statku tvořil kromě výše jmenovaného ještě pivovar s ovčírnou. V průběhu roku 1592 však Oldřich umírá a na Aleše přechází celý zhořský statek. Blízký vztah Stráneckých a Chroustenských i nadále přetrvává. Umírající Jan Chroustenský z Malovar na Rudolci činí roku 1597 Alše Stráneckého spolu s Vilémem Dubským z Třebomyslic poručníky jeho dětí a statku. Poručenství přetrvávalo do roku 1605.

Podrobnější údaje o životě Alše Stráneckého, který se v dalších letech píše nejen po Pivcově Zhoři, ale i po Pavlínově, nejsou z období prvního dvacetiletí 17. století dosud známy. Jisté je, že Aleš se aktivně zúčastnil stavovského povstání, kde působil jako ubytovací komisař. Byl uveden mezi pomlouvači papeže, císaře a katolické církve a jeho statek mu byl zkonfiskován. V průběhu konfiskace však Aleš umírá. Dědicům bylo postoupeno 10 000 zlatých a statek Pivcova Zhoř postoupen císařovu dlužníku Štěpánu Šmídovi z Freihofenu. Ten jej vzápětí prodal augšpurským měšťanům Maxmiliánu Fleckhammerovi z Aysteta a Hanuši Matyášovi Jindřichovi. Měšťané prodali Zhoř Janu Zechlinovi von Zechlinweiler, který ji prodal Janu Kielmannovi z Kielmansecka, císařskému a vojenskému dvornímu radovi. Roku 1653 připadl statek Pivcova Zhoř konventu sv. Anny v Mannersdorfě. Konvent neměl na správě zhořského panství zájem a pronajímá je majitelům sousedního černicko-rudoleckého panství Collaltům. Účetní materiál z období jejich správy je výjimečně dochován ve fondu ředitelství collaltovských velkostatků v Brtnici. Zachycuje i drobné opravy na zhořském zámku, či, jak se tehdy uvádělo, "zámečku". V roce 1664 byly realizovány menší práce v zámecké kuchyni, kapli a oprava kamen v zámeckém pokoji. Následujícího roku byly opravy prováděny ve všech zámeckých pokojích a soustředěny kromě jiného na opravy kamen. Měřínský zedník obezdíval téhož roku lihovarnický kotel, umístěný na zámku. Od poloviny roku 1664 byly poddaným pronajímány pokoje v pustém pavlínovském "zámečku" za roční sumu 1 zlatý 30 grošů. Poměrně častými pracemi na zhořském zámku bylo opakované zasklívání oken. Kromě toho byla v roce 1670 opravena kuchyňská pec. Roku 1669 byli na zámku po dobu 3 měsíců ubytováni vojáci, kteří si vyžádali náklady 1 zlatý 7 grošů. Zajímavé je zasklívání okna v panském "Rundelstuben", tedy pokoji v okrouhlé nárožní věžici, poslední den roku 1675. V předešlém období dochází také ke zrušení vsi Pivcovy Zhoře a k připojení pozemků k dominikálu. Kdy k tomu došlo, není dosud spolehlivě známo, v roce 1625 a 1626 se ještě jmenují usedlíci ze Zhoře (roku 1625 Bartoň Kopáček a Dorota sládková ze Zhoře, následujícího roku pak Kryštof podruh s manželkou Annou).

Roku 1680 kupuje panství Zhořské za 40 000 zlatých Rudolf hrabě Rabatta svobodný pán v Dornberku a pán na Canale. Panství obsahovalo zámek v Pivcově Zhoři a tvrz v Pavlínově. K zámku ve Zhoři přináležel pivovar, palírna a sladovna s kotlem. Po jeho smrti zdědil panství jeho syn Rudolf Václav. Ten prodal o 10 let později Zhoř za 60 000 zlatých rytíři Janu Jetřichu z Rummerskirchen, majiteli Průhonic a Beranova. Jan Jetřich sepsal 6. září 1707 závěť, kterou určil jako dědice statků své syny. Roku 1711 umírá. V souvislosti s pozůstalostním řízením byl vypracován podrobný inventář zámku a statku. Na zámku zachycuje existenci zámecké kaple, zasvěcené sv. Anně a Jáchymovi, dále honosně zařízenou jídelnu, vybavenou obrazy, krajinkami, oválnými i čtyřrohými stoly a židlemi. Sousední pokoj zřejmě sloužil jako obytný pokoj a ložnice majitele, obsahoval kromě množství obrazů, doplněných nástěnnými měděnými svícny velkou vyřezávanou pozlacenou postel s podobně vyzdobeným stolem, psací stůl a židle. S pokojem sousedila komora, dále v zadní části zámku, následoval další obytný pokoj, opět vybavený obrazy, stoly, židlemi a postelí. Za předsíní byla umístěna zbrojnice, dále dvojice hostinských pokojů, jejichž vybavení představovaly postele, stůl a židle. Z uvedeného vyplývá, že zde Rummerskirchenovéalespoň občas sídlili, na rozdíl například od (Velkého) Beranova, kde je zdejší sídlo - tvrz - zachyceno J. M. Vischerem roku 1692 na jeho mapě Moravy ve zpustlé, zčásti zřícené podobě. Podobu zámku doplňuje dílčí inventář z roku 1722, který zmiňuje rohovou místnost proti jídelně, vybavenou obrazem Panny Marie s Ježíškem a obrazy císaře Leopolda a císaře Josefa s císařovnami. Pod touto prostorou v přízemí se nacházela klenutá místnost, vyplněná množstvím rozličných obrazů. Prostory v patře doplňoval ještě tzv. Modrý pokoj s dřevěnými vyřezávanými hodinami. Účel jednotlivých místností zadní části zámku zpřesňuje zřejmě nejlépe starší inventář z roku 1708. Postupně vyjmenovává jídelnu, ležící zřejmě ve střední části západního křídla. V jejím sousedství jižně se nalézala předsíň, k níž přiléhala rohová místnost. S ní sousedila uprostřed jižního křídla další místnost a toto křídlo uzavíral na východě třetí z pokojů. Severní křídlo tvořil s předsíní sousedící tzv. Červený pokoj, dále komora, klenutý pokoj, kancelář a další velká jídelna. Umístění těchto prostor není dosud jisté, pohybuje se pouze na úrovni hypotéz. K jejich upřesnění snad přispěje další průzkum stavby zámku.


strana 1

Vložení nových fotografií přidat text nebo poznámku







Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Stránecká Zhoř (obec) Žďár nad Sázavou

NALEZNETE V OKOLÍ


restaurace hotely, penziony, chaty a kempy
sportovní zařízení kulturní zařízení
památky a zajímavosti cyklotrasy



Přidat akci Přidat akci

Aktuální místní akce:


Nebyla nalezena žádná aktuální místní akce. Pokud nějakou veřejnou akci pořádáte, můžete ji zdarma propagovat.


Akce v okolí

odrážka Zámek Žďár nad Sázavou
datum: 01.03. 2019
odrážka Zámek Žďár nad Sázavou
datum: 01.03. 2019
odrážka Výstava Leonardo
datum: 10.03. 2019
odrážka Zámecké Velikonoce 2019, Žďár nad Sázavou
datum: 18.04. 2019


http://www.alpina.cz







(c) 2003-2018 M.Kamler - KrásnéČesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!   *  Mobilní verze