Zárubice (obec) [7826]

Obec Zárubice leží asi 14 km jihovýchodně od okresního města Třebíče. Je položena v mírném dolíku náhorní roviny. Její průměrná nadmořská výška činí 501 m, přičemž nejvyšší bod, Markův kopec, leží ve výšce 514 m n.m.

První písemná zmínka pochází z roku 1349 . V deskách Brněnských stojí psáno, že roku 1349 odevzdala paní Eva z Račic svým bratrům Ctiborovi a Oldřichovi 5 lánů v Zárubicích. Toho roku byli jako majitelé pozemků v Zárubicích zapsáni také bratři Hartlib, Henrik a Smil z Bukovína. Oblast v níž obec leží, byla však osídlena již v pravěku jak dokazuje nález broušené kamenné industrie v trati Boroviny. Ve staré pečeti měly Zárubice pod obráceným rádlem písmena W. Z.(wes Zárubice).

Obyvatelé Zárubic a celého Hrotovicka odvodili svoji řeč od hanáckého nářečí. Až do roku 1848 (do zrušení roboty) chodili Zárubští v krojích. Muži nosili klobouky se širokými střechami, barevné vesty s velkým množstvím knoflíků, tzv. špicfraky z černého sukna a krátké kalhoty pod kolena zasunuté do bílých vlněných podkolenek. Na zimu měli žluté kožichy s tulipány vyšitými na zádech a okolo kapes. V neděli do kostela oblékali modré pláště. Ženy nosily sukně různých barev, většinou černé s červenými květy, černé nebo modré  široké zástěry a bílé punčochy. V zimě ženy nosily krátký černý kožíšek se šosy. Hlavu pokrývaly plátěnými bílými šátky s modrými nebo černými květy. Šátky si ovinuly pod bradou a zavázaly na temeni.

Děti ze Zárubic chodily z počátku do školy v Myslibořicích (cca 3 km). Koncem 19. století však Zárubští zatoužili mít vlastní školu. Jejich snaha byla korunována roku 1898, kdy byl zahájen provoz jednotřídky. V nové školní budově byl také byt pro učitele a v těsné blízkosti se našlo místo i na školní zahradu. Téměř od počátku zde působil pan učitel Jan Grmela. V obci byl velice oblíben. Na školním pozemku pěstoval s dětmi ovocné stromky, které poté rozdával lidem. Učitel Grmela odstoupil z funkce až roku 1925 ze zdravotních důvodů. Učil tedy na zdejší škole neuvěřitelných 27 let. V roce 1965 vydaly úřady nařízení, podle kterého měly zaniknout všechny jednotřídní školy a to znamenalo po 67 letech konec školy v Zárubicích. Školní budova ale stojí dál. Slouží z části jako prodejna smíšeného zboží a z části jako společenský sál. V současné době (2003) prochází budova rekonstrukcí. školní zahrada byla rozdělena na dvě části a prodána jako stavební pozemky. Dnes již na obou stojí rodinné domky.

Katastrální výměra 552 ha je z převážné části tvořena zemědělskou půdou. Do katastru obce patří tři rybníky: Kopyto, Jarošovský Kacíř (původně Kačíř) a největší a zároveň nejbližší rybník Klárka, běžně však zvaný Zárubický.

Obec sama se skládá ze dvou částí. Starší část, má tvar na jihovýchod otevřené podkovy, původně zde bydleli rolníci. Mladší část zvaná Famílie se rozkládá podél hlavní silnice (směrem na Odunec) povětšinou po jedné straně. Vznik Famílií se datuje do roku 1835 kdy lidé dostali povolení stavět si v těchto místech domy. Typickým znakem Zárubských domů byli plastické ozdoby fasády v podobě malých čtverečků nad okny a vraty. Fasáda byla olíčena vápnem nebo obarvena obyčejně na zeleno.

Nejvýznamnější dominantou obce je kaplička z roku 1846 stojící uprostřed návsi. Na její zvon se v minulosti zvonil umíráček. Před kapličkou stojí kříž. Další neméně významnou památkou je pomník obětem 1.světové války postavený roku 1929. Na jeho desce jsou fotografie se jmény a daty narození obětí a ve spodní části pak nápis: „ Z krve vaší vzešla svoboda  vám buď věčná paměť národa “. V popředí je socha plačící ženy.

Zajímavostí je, že zatímco 1.světová válka si v obci vyžádala 17 životů, obětí 2.světové války byl pouze pan Ludvík Škoda, který zemřel v Německu, kde pracoval jako zedník, na zápal plic. Nedaleko od pomníku směrem do vsi stojí kříž. Jedná se prý o hlavní kříž, jediný pozůstatek hřbitova, který údajně v těchto místech ležel. Tato skutečnost však není nijak historicky doložena.

Poloha

přidat fotografie