Kožichovice (obec) [7725]

Nejstarší historie Kožichovic sahá hluboko do minulosti a její počátky souvisí se založením benediktinského kláštera roku 1101.

V rozpětí let 1101 - 1104 obdrželi třebíčští benediktini od Oldřicha Brněnského 51 vesnic a osad a od Litolda Znojemského 14 osad oddělených řekou Jihlavou, která představovala hranici mezi Brněnskem a Znojemskem. Ve výčtu osad darovanýchLitoldem Znojemským v tzv. zakládací listině třebíčského kláštera  je uvedena osada Kožichovice (Kossuhouici).

Jihovýchodním směrem od Kožichovic v trati Pustá ves se nacházela osada Arklebice (Hartlebice, Artlebice). Osada ležela u vrchu, kterému se říká Hradiště. Podle pověsti tu stával hrad. Byly zde nalezeny střepy různých velikostí, na nichž byly vyryty rýhy různých podob a tvarů. Byly to zřejmě nádoby na úschovu obilí, které byly natřeny tuhou. Také byla objevena ouška od nádob a podkovy zvláštního tvaru, tzv. Matyášovy podkovy. Vše nasvědčuje tomu, že se zde kromě osady nacházelo i pohanské pohřebiště.

První písemná zmínka o osadě Arklebice je ze 17. května 1225, kdy byla v rámci zcelování držby půdy provedena směnaArklebic, Kosovic a Horky za Oslavany. Záměnu uskutečnil opat Lukáš se znojemskou šlechtičnou Heilwidis. Tuto výměnu potvrdil 26. června 1225 král Přemysl Otakar I. Obec byla patrně zničena roku 1468 Matyášem Korvínem při dobývání Třebíče. Nelze však s jistotou tvrdit, že obec zanikla následkem války.

V období husitských válek byla Třebíč strategickým bodem české husitské moci. Husitská posádka byla zdrojem nepokojů  v celé oblasti a  okolní obyvatelstvo neslo tíži válek. V roce 1430 Prokop Holý nemohl dobýt třebíčský klášter a pálil okolní vesnice.

 Po husitských válkách ve 40. – 50. letech 15. století prožívá klášterní velkostatek hlubokou krizi a konvent  v čele s opatem Trojanem vynakládá nemalé úsilí na záchranu kdysi rozsáhlého pozemkového majetku. Dochází k prodeji klášterních vesnic se závazkem sloužit klášteru. V roce 1440 došlo k prodeji obce Kracovice panoši Nackovi z Kožichovic za 90 kop stříbrných pražských grošů. Ekonomická tíseň pronásledovala třebíčské benediktíny i v letech následujících. V roce 1448 prodal opat Trojan panoši Janu z Kožichovic dvůr a vesnici Ptáčov za 130 kop stříbrných grošů. Oba  statky získal klášter počátkem 16. století zpět.

Za války Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem přitáhl dne 12. května 1468 Matyáš  od Znojma k Třebíči a téhož večera vypálil Kožichovice se dvěma mlýny (jeden ve vsi, druhý u Dobré Vody). Lidé z Kožichovic byli poschováváni v lesích a většina s vozy naloženými pící a potravinami v opevněné Třebíči.

Roku 1543 po sv. Vavřinci se přivalilo do obce  množství kobylek v takových mračnech, že v pravé poledne nastala úplná tma. Kobylky během dne sežraly všechno: obilí, trávu, listí na stromech.  

Roku 1556 vydal Ferdinand I. Majestát, který Vratislavovi z Perštejna připsal spolu s třebíčským panstvím i Kožichovice. O rok později koupil Kožichovice šlechtic BurjanOsovský z Doubravice. Jeho syn SmilOsovský vložil své první manželce Bohunce ze Žerotína roku 1573 věnné právo mimo jiné i na Kožichovice.

V polovině 16. století žilo v obci 18  sedláků a dále zde drželo pozemky 12 gruntovníků z okolních vsí.

Roku 1637 byly v obci zakázány veškeré nekatolické církevní obřady. 

V letech Třicetileté války byla ves vydrancována a částečně zničena. Nejvíce trpěla za vpádu švédských rejtharů, kdy vesnice zůstala v troskách. O znovuvybudování vesnice se zasloužila hraběnka Zdislava z Valdštejna, která umožnila, aby lid využil k obnově vesnice dříví z panských lesů.

Z roku 1642 je známo i složení již tehdy poněkud přežilé instituce manského soudu. Z Kožichovic byl jeho členem purkrabě Tomeš Vávra.

Podle lánského rejstříku z r. 1648  měly Kožichovice 1188 měřic půdy (238 ha), což bylo z vesnic panství nejvíce. (Z celého třebíčského panství pouze 396 měřic v Kožichovicích bylo zařazeno do 1. bonitní třídy). Žilo zde 21 poplatných rolníků se dvěmadvořáky (dvořák byl měšťan, který měl pronajatý zemědělský dvorec). Celolánu po 88 měřicích bylo 9 (celkem 159 ha),třičtvrtělány po 66 měřicích byly 4 (53 ha) a půllány po 44 měřicích byly 3.

V roce 1711 a 1712 se rozšířil mezi dobytkem mor, na který vyhynul téměř všechen skot. V Třebíči byly po oba roky zakázány trhy.

Neslýchané sucho, hlad a mor sužoval lidi i v letech 1713 – 1716. Celé rodiny vymíraly. V letech 1765 – 1769 panovala úplná neúroda, která měla za následek bídu selského lidu. Z nedostatku potravy lidé jedli trávu, kopřivy, lebedu, kůru ze stromů a následkem toho houfně vymírali. Ve městech a zvláště na vesnicích celé domy vymřely, domy a chalupy zůstaly opuštěné.  Naopak v r. 1771 a 1772 byly dlouhotrvající deště, obilí vymoklo. 

V roce 1775 vypuklo velké selské povstání, středisko vzpoury bylo ve Stříteži v hostinci U zeleného stromu, kde se konaly schůze a porady.

V roce 1778 byla zhotovena pečeť, která má v kruhu nápis „ObeczKožichovská“. Uprostřed je znak radlice na níž křížem jsou 4 hvězdy a po stranách letopočet 1745. Tato pečeť se však ztratila. Potom se používalo obyčejné razítko s nápisem obce.

Od roku 1784 byly Kožichovice součástí fary klášterního kostela Proměnění Páně.

12.10.1789 si obec postavila vlastním nákladem obecní školu.

Poloha

přidat fotografie