Skála smrti (skála) [770]

Skála smrti dříve nazývaná též Rytířský skok, stojí ukrytá ve stínu stromů na pravém břehu Svitávky asi 1,5 km jižně od středu Kunratic u Cvikova poblíž osady, zvané dříve Mlynářská díra (Müllerloch). V romantickém zákoutí mezi pískovcovými skalami je asi 15 m vysoká svislá skalní stěna, do níž je vytesán reliéf, znázorňující rytíře na vzpínajícím se koni a dívčinu, padající s rozepjatýma rukama ze skály. Reliéf je výjevem z místní pověsti o mlynářské dívce, pronásledované zlým rytířem, která v zoufalství raději zvolila smrt skokem z vysoké skály. Dívka se ale podle pověsti zachránila, zatímco rytíř se i s koněm ze skály zřítil a zahynul. Reliéf zde v roce 1910 vytesali z lásky ke svému domovu dva místní umělci a členové kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, učitel Karl Beckert a četnický strážmistr Karl Bundesmann. V roce 1912 vytesali oba umělci u nedaleké studánky menší reliéf "Milosrdenství", který byl ale o dva roky později zničen. Od stejných autorů je také reliéf Theodora Körnera na nedalekém Dutém kameni. Ke skále s reliéfem vede od silnice podél potoka asi 0,5 km dlouhá značená stezka, procházející kolem několika ve skále vytesaných sklepů. Největší z nich zřejmě sloužil k těžbě písku, používaného k broušení skla v dílnách místních brusičů a patrně i v nedaleké továrně na zrcadla na severním konci Lindavy.
Pověst o Skále smrti - Na skalním ostrohu nad Kunraticemi měl své sídlo rytíř Kun. Byl to hrubý a drsný člověk, který víc než ve spořádaném životě nalézal zalíbení v bujných pitkách, násilí a utiskování poddaného lidu. Tomuto rytíři se zalíbila krásná a líbezná dcera mlynáře, který žil v malém hospodářství na pokraji lesa. Zbožná, jemná a tichá dívka nechtěla ale ani slyšet o hrubém bezcitném pánovi a vyhýbala se mu, jak jen mohla. Zbožňovala přírodu a velice ráda naslouchala šumění lesních velikánů a pozorovala život malých obyvatel lesa. Jednou právě seděla u vysoké borovice a sledovala čilý život a shon v mraveništi. Byla tak zabrána do této činnosti, že ani nezpozorovala rytíře, který se tu náhle objevil na svém koni. Kun také dívku uviděl, seskočil tiše z koně a snažil se k ní co nejtišeji přiblížit. Dívka ho ale přece jen spatřila a utíkala zděšeně před nenáviděným vládcem kraje. Prchala houštinami, přes močály a rytíř na koni jí byl v patách. Už jásal, že mu jeho kořist neunikne. Děvče se najednou ocitlo na okraji vysoké skály, pod níž se v mokřinách vinuly meandry Svitavky. Zpátky už nemohlo a za sebou už slyšelo vítězný křik násilníka: "Nyní mi tě ani ďábel nevezme!". Dívka se v zoufalství odhodlala skočit ze skály dolů. Příroda, kterou měla tak ráda, jí nabídla měkkou náruč koberce rašeliníku a dívce se podařilo z močálu zachránit. S rytířem to ale bylo horší. Ten, když viděl, že mu dívka uniká, vztekle za ní hodil svůj oštěp. Kůň se polekal nenadálého pohybu, smekl se po strmé stěně a pod svým tělem pohřbil v bažině krutého rytíře. Na skále je dosud vidět velký kus, odpadlý po nárazu kopyta a stejně tak je tam dosud vidět i spár pracky Ďábla, který rytíře uchvátil za všechny jeho neřesti a loupeže.

Poloha

přidat fotografie