Minoritský kostel Nanebevzetí Panny Marie - Jihlava (kostel) [7660]

Pověsti říkají, že jihlavský konvent je nejstarším minoritským klášterem v našich zemích. Nejstarší kroniky však jsou střízlivé a uvádějí, že o počátcích a zakladatelích kláštera nelze nic říci. Je jisté, že klášter vznikl spolu s městem někdy ve čtyřicátých letech 13. století, písemně je doložen poprvé až roku 1257. Dnešní kostel představuje vzácně dochovaný typ mendikantských staveb, jeden z nejstarších toho druhu u nás.

Významně se klášter zapsal do dějin Jihlavy v roce 1402, kdy v noci z 19. na 20. února došlo k přepadení města rotami loupeživých rytířů, které se přes hradby dostaly do kláštera. Menší bratři, zachovávající noční chór, však rychle zburcovali celé město, takže útočníci byli odraženi. Na památku této záchrany města byla nejprve v presbytáři zasazena kamenná deska, později byla celá událost též znázorněna na fresce, dodnes zachované.

Husitské války klášter v katolické Jihlavě přežil bez úhony, po jejich skončení se vzmáhal, což se odrazilo nejen růstem majetku, ale i stavebními aktivitami. Kamenná deska, vyjadřující vděčnost šlechetné dárkyni Elišce z Petrovic, se díky špatně přečtenému letopočtu po čase stala nedobrovolným základem pověstí o tom, že kostel pochází z 11. století. Nastupující prostestantismus ohrozil existenci kláštera v samých základech, ten však přežil. Pozdější barokní přestavby v 18. století způsobily narušení vzácné gotické křížové chodby.

Za josefinských reforem klášter ušel zrušení, i při zdejším kostele byla zřízena roku 1784 druhá městská farnost, nejprve spravovaná diecézním knězem a od roku 1800 přímo členy kláštera. Za totality klášterní budovy sloužily školským účelům a zčásti též farnímu úřadu.

Klášterní kostel Matky Boží v Jihlavě byl založen českým králem Přemyslem Otakarem I. roku 1221 pro řád Minoritu svatého Františka z Assisi a vystavěn původně ve slohu románském. Po velkém požáru v Jihlavě roku 1353 přestavěn ve slohu gotickém a vysvěcen 1355. Presbytář kněžiště dokončen okolo roku 1500, chór chrámový nad předsíní chrámovou je z roku 1756. Věž celá kamenná (jsou jen dvě na celé Moravě) spočívá na čtyřech sloupech uprostřed kostela stojících. Nejstarší fresky jsou ze 13. století, jiné ze 14. století, poslední okolo roku 1500. Hlavní oltář z roku 1744 je dílo Ondřeje Zonnera, obraz na hlavním oltáři Nanebevzetí Panny Marie maloval J. Edgöns. Nejstarší hlavní oltář gotický stál o několik metrů dále, kde je nyní sakristie a nad ním na klenbě je vidět freskovou výzdobu - čtyři erby Čech, Moravy, arcibiskupství Olomouckého a města Jihlavy. Tři svorníky kamenné představují Krista, Pannu Marii a svatého Jana. Ve výši pivního poschodí bylo na kamenných podstavách s baldachýny - bohužel většinou v době reformace zničenými - šest kamenných světic svaté Kateřiny, Markéty, Barbory a tři uvedené sochy jsou umístěny v presbytáři vpravo na kněžských sedelích ze 14. století. Ostatní sochy blahoslavenné Anežky neb svaté Kláry a zbytky sochy svaté Alžběty a neznámé světice jsou uloženy v kapli za hlavním oltářem. Obraz vpravo u hlavního oltáře znázorňuje přepadení Jihlavy loupeživými rytíři 19. února 1402, jedenáct dní po zajetí krále Václava IV. a zachránění Jihlavy mnichy z minoritského kláštera.
Betlém v minoritském kostele od Vánoc do Hromnic, postavený v kapli Božského Srdce Páně, je největší v Jihlavském kraji.
Po pádu totality a návratu druhé jihlavské fary u sv. Jakuba zpět řádu strahovských Premonstrátů bylo k Matce Boží v roce 1990 od sv. Jakuba přesunuto jihlavské děkanství. V roce 1998 byl chrám i s přilehlými objekty navrácen zpět Řádu minoritu.

Poloha

přidat fotografie