Chrám Matky boží před Týnem - Praha 1 (kostel) [7570]

Vnitřek chrámu působí dokonale vyváženým dojmem. Vertikalita gotické architektury je dokonale skloubena s výzdobou, která postupně vznikala ve všech dalších slohových obdobích. Hlavní loď je zaklenuta raně barokní klenbou, na níž jsou namalovány velké erby. Boční lodě završují křížové klenby hruškovitých profilů.

Ze zachovaných středověkých detailů vynikají středověká sedilia v presbytářích obou bočních lodí. Vytvořili je kameníci svatovítské parléřské huti. Jižní sedilie je starší, pochází ze 70. let 14. století. Jeho nejdůležitějším výzdobným prvkem jsou konzoly s bustami krále a královny, které bývají, asi mylně, označovány jako portréty Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Severní sedilie bývá připisováno také Mistru busty sv. Cyrila. Na konzolách je bezesporu zdoben Václav IV. se svou chotí Johanou Bavorskou.

Dalšími unikáty jsou dvě monumentální řezbářská díla tzv. Mistra Týnského ukřižování. Je to skupina Kalvarie v severním bočním závěru, původně do roku 1662 umístěná na břevně v triumfálním oblouku hlavní lodi. Kristovo tělo, jeho rány a trpící tvář jsou znázorněny až s naturalistickým zaujetím, stejně tak jako zdrcené tváře P. Marie a sv. Jana pod křížem. Originál figury sv. Jana je umístěn v Národní galerii. Naproti tomu trůnící P. Maria s Ježíškem na klíně, jejíž definitivní umístění v kostele bude určeno po renovaci, hledí s náznakem úsměvu na svého synka. Obě díla pocházejí z doby kolem roku 1410.

Také řečiště kazatelny je ještě dílem 15. století. Schodiště a stříšku z roku 1847 vyzdobil malovanými postavami církevních učitelů Josef Hellich a řezbami českých patronů Eduard Veselý.

Mimořádně pozdně gotickým dílem Matěje Rejska, bakaláře a rektora Týnské školy, je kamenný polychromovaný baldachýn při druhém pilíři v severní boční lodi nad hrobem biskupa Augustina Luciana z Mirandoly, který zemřel roku 1493. Tento Vlach působil deset let v Praze jako světitel českých utrakvistických kněží za určitý poplatek.

Oltář sv. Jana Křtitele v jižní boční lodi je ojedinělým dílem podunajské řezbářské školy z let 1524 - 1525. Slohovým rozborem byl připsán Mistrovi, který svá díla signoval monogramem IP. Architektura křídlového oltáře, do něhož byly vloženy reliéfy, pochází z počátku 17. století. Reliéf střední části znázorňuje Křest Kristův v Jordáně, na predele je Narození Páně, v nástavci je scéna Pokušení Krista rámovaná stojícími výjevy Zvěstování a Klanění sv. Tří králů vlevo a Navštívení P. Marie a Stětí sv. Jana Křtitele vpravo.

Druhý největší zvon v Praze, Marie, je zavěšen v jižní lodi a pochází z roku 1553. Byl ulit kovolijcem Tomášem Jarošem.

Z velkého množství renesančních a raně barokních náhrobníků v dlažbě se největší pozornosti těší náhrobek slavného rudofinského hvězdáře Tychona Brahe z roku 1601, který byl pohřben u prvního mezilodního pilíře vpravo. O tři roky později zde byla pochována také jeho žena.

Oltáře Týnského kostela jsou skvělou galerií našeho barokního malířství, sochařství a uměleckého řemesla. Nejvíce je zde zastoupen Karel Škréta, náš vynikající malíř 17. století. Jeho díla můžeme obdivovat na hlavním oltáři z roku 1649, který dala obec postavit na poděkování za osvobození Prahy od Švédů, na oltáři sv. Vojtěcha z roku 1648 s plastikami Jana Jiřího Bendla, na oltáři Zvěstování P. Marii z doby po roce 1660 taktéž doplěném Bendlovými sochami, na oltáři sv. Barbory z téže doby a na oltáři sv. Rodiny z roku 1664. Dále jsou zde svými obrazy zastoupeni malíři Jan Jiří Heinisch na oltáři Kristova rodokmene z doby před rokem 1690, Antonín Stevens ze Steinfelsu na oltáři sv. Václava, datovaném rokem 1664, Michael Halbax na oltáři sv. Anny z roku 1706, František Xaver Palko na rokokovém oltáři sv. Expedita z roku 1760 a další. V presbytáři proti sobě visí dvě nedatovaná plátna s náměty Navštívení P. Marie a Klanění pastýřů od významného italského umělce Girolama Romanina, který zemřel roku 1556.

Vynikající prací středověkého uměleckého řemesla je cínová křtitelnice od staroměstského konváře Mistra Václava z roku 1414. Má tvar převráceného zvonu a je postavena na třech lvích spárech, které zakončují polopostavy bradáčů. Plášť zdobí mělké reliéfní arkády s hrotitými oblouky a kružbami, v nichž jsou znázorněni apoštolé. Mimo arkády je výjev Smrti P. Marie a Ukřižování. Víko doplnil v roce 1846 kvolijec Josef Goetzel, ve vrcholu je osazena drobná socha sv. Jana Křtitele pravděpodobně od Emanuela Maxe.

(PhDr. Helena Čižinská)

Poloha

přidat fotografie