Praha - Dubeč (městská část) [7562]

Městská část Praha – Dubeč současnosti je docela vyváženým propojením bývalých vesniček na okraji Prahy s novou zástavbou, která do současné doby je vyváženým poměrem. Dochází zde k harmonickému rozvoji a to v souladu s rozšiřováním a kultivováním přírody, která celou Dubeč obklopuje.

Historie:

Území naší obce bylo osídleno od nepaměti. První osada byla nad dnešním Dubečkem na návrší Rohožník.

Snad první zmínka o Dubči ve starých písemných památkách je z r. 1088, kdy za vlády knížete Vratislava byla založena kollegiátní kapitola vyšehradská. První obyvatelé Dubče - Nezda a Martin jsou rolníci, o kterých se nám dějiny dochovaly.

Jak vznikl název Dubeč? Jeden zápis tvrdí, že v okolí bývaly rozsáhlé lesy dubové, dle dalších zápisů je odvozeno od výrazu pro robotníky specializované na kácení a zpracování dřeva, převážně dubů. Dubeč fungovala jako převážně dřevařská osada, zásobující touto významnou surovinou centrum - Prahu.

Dubeček vznikl o něco později než Dubeč. Na rozlišení od Dubče Velkého byl označován jako Malý Dubeč.

V r. 1502 za vlády Jana Dubečského z Dubče byl Dubeč povýšen králem Vladislavem II. Jagellonským na městečko. Jak velké bylo bohatství tohoto vladyky: patřila mu Dubeč, Lítožnice, Měcholupy, také Průhonice, zámek a co k němu příslušelo, dvory v Jerčanech a Čertouzích. Byl také jmenován berníkem kraje kouřimského. Před r. 1508 se provdala jeho dcera Žofka za Zikmunda Zapského. Posledním držitelem dubečské tvrzi byl Adam Zapský.

Starobylý vladycký rod Zapských ze Zap získal Dubeč - jak již víme z předchozích kapitol  testamentem Jana Dubečského roku 1508. Dnes budeme vyprávět příběh posledního z dubečské větve tohoto  rodu –Adama  Zapského.

Narodil se okolo roku 1600. V útlém mládí ztratil otce a vychovával jej jeho děd – také Adam. Ten zřejmě vkládal do svého vnuka velké naděje. Neváhal zadlužit statky a poslal malého Adama na studie do Lipska ( r. 1614 ) a později  i do  Francie (1616 –1619 ), což tenkrát bylo zcela výjimečné. Adam měl bezpochyby horkokrevnou a nezvládnutelnou povahu. Existuje několik soudních  zápisů o rvačkách, kterých  se účastnil – jako byla ta na masopustní neděli roku 1619 na Novém městě  pražském či v literatuře popsaná bitka v Kolodějích

Ač byl katolíkem, účastnil se odboje české šlechty proti Ferdinandovi. Spolu se stavovským vojskem táhl na Vídeň, rozpůjčoval pro potřeby armády zbytek svého jmění a údajně pobuřoval sedláky ( !) proti císařském vrchnosti. Proč to všechno? Z přesvědčení ? Nevíme.

Po nešťastné bělohorské bitvě přišel trest. Adam byl uvězněn v Bílé věži  na Hradě a konfiskační komise mu zabavila veškeré statky – Dubeč , Běchovice, Měcholupy, statek Kyje a vše ostatní. Všechno pak koupil r. 1622 hluboko pod cenou Jan Daniel Kapr z Kaprštejna, císařský rada , který měl nemalý osobní podíl na hrůzách té doby ( mimo jiné překládal češtiny rozsudky smrti nad českými pány popravenými na Staroměstském náměstí 21.6.1621).Od něj pak převzal celý majetek o rok později kníže Karel z Lichtenšteinu.

Kapr – českou šlechtou nenáviděný – byl v té době již šedesátiletý pán. K ukradenému majetku chtěl však mít na  stará  kolena ještě i jiná potěšení. Oženil se tedy ( proti vůli nevěsty) s mladičkou a krásnou slečnou z Greifenfelsu. Ta se v Praze seznámila s Adamem, právě propuštěným z vězení, a zamilovala se do něj. Sympatie byly asi oboustranné. Milenci se scházeli v Praze a později dojížděl Zapský za svou milou na zámek v Dolních Počernicích, kde Kaprovi přes léto přebývali. Žárlivý Kapr začal něco tušit a svoji manželku nechal hlídat. Události dospěly k dramatickému vyvrcholení.

13. listopadu 1625 si počkal Zapský se svým pomocníkem při cestě v lese za Hrdlořezy na Kapra a tam jej i se sluhou zastřelili. Šlechtická čest mu však asi nedovolila svoji oběť oloupit – a to se mu stalo osudným. V opačném případě by totiž vina padla na četné loupežníky, kteří s tradičně a s oblibou v okolí Vidrholce zdržovali. Takto ale pokračovalo vyšetřování rychle k cíli. Viníci byli usvědčeni a uvězněni – Adam opět v Bílé věži na Pražském hradě. Soud byl jednoznačný. Zapský měl být veřejně na popravišti sťat a paní Kaprová zaživa zakopána proklána kůlem – jak bylo tenkrát obecným zvykem. Na četné přímluvy byl však tento trest změněn rovněž na popravu mečem s předchozím mrskáním v pražských ulicích. Oba byli popraveni ve stejný den – 30. ledna 1626 – ona na Staroměstském rynku – on na Pražském hradě. Kronikář popisující popravu praví, že „popravce netrefil jeho krk a do půl hlavy jemu vťal…“.

Co dodat? Adam Zapský nebyl dítětem svého věku. Jeho vrstevníci plazící se za mocí a majetky v dusné atmosféře náboženské nesnášenlivosti žili již úplně jiným stylem života . On svými způsoby ( i nezpůsoby) jakoby zrcadlil dobu o sto let dřívější – dobu renesančních kavalírů.

Nebylo jeho chování a jednání jistým druhem revolty proti době, která se mu jevila jako cizí a nepřátelská? Nebylo v jeho  činu ( jistě zavrženíhodném) i kus odvety za  všechno neštěstí, které Kapr ve své hrabivosti svým bližním způsobil? Nemá člověk v dobách zlých, kdy se všechno okolo bortí a přeměňuje v neznámo co, právo na lásku jako jediný pevný bod – i kdyby tato nebyla zcela v hranicích společenských regulí?

Takže, co jsme to vlastně vyprávěli? Historii nezodpovědného renesančního chuligána, která skončila na popravišti, či příběh velké tragické lásky, která se nezastavila ani před zločinem, hodný pera Shakespearova? Kdo ví? Kdo se odváží soudit? (o Zapských zpracoval:   Josef Moravec) 

V r. 1819 se narodil v Dubči Václav Červený, vynálezce hudebních nástrojů. Založil továrnu v Králově Hradci. Jako vynálezci i průmyslníku dostalo se mu poct a uznání nejen u nás, ale v celé Evropě a Americe.

Kulturní památkou je kostel sv. Petra v Dubečku, patřící Arcibiskupství Pražskému a sýpka se zbytky tvrze ( tvrz - dříve sídlo rytíře Jana Dubečského z Dubče) v Dubči, která je od r. 2000 v majetku MČ Praha - Dubeč.

Poloha

přidat fotografie