Píšť (obec) [7405]

První písemná zpráva o vsi Píšť pochází z roku 1352, kdy český král a římský císař Karel IV. potvrdil Vyšehradské kapitule 29 dědin ve Svatavině újezdu. Ves patřila kapitule až do husitského období. Po roce 1436 dostal vesnici Mikuláš Trčka z Lípy, sídlící na hradě Lipnici, od císaře Zikmunda Lucemburského. Když v letech 1546-1548 začali Trčkové s rozprodejem zdejšího panství, stala se ves majetkem rodu Střelů z Rokyc, kteří sídlili na křivsoudovském zámku. Později se vystřídalo ještě několik majitelů.V 18. století patřila ves pod čechtické - dolnokralovické panství. Po zrušení roboty byl v roce 1850 zřízen politický okres v Ledči nad Sázavou a soudní okres Dolní Kralovice, kam Píšť patřila.      Přechod několika oddílů pruského vojska v roce 1886 byl pro lidi z Hořic a Dolních Kralovic velikou zátěží. Zajímavostí bylo, že vojáci znali kdejakou cestu - polní i lesní. Ukázalo se, že před lety tudy pruští důstojníci procházeli jako komedianti a kolovrátkáři a vše měli dobře prozkoumané. Za několik dní odešli, zůstala po nich jen zákeřná choroba cholera. Ve vsi se nakazili desítky obyvatel a čtyři z nich této nemoci podlehli.      Ves postihlo i několik katastrof. V říjnu 1863 to byl velký požár po sklizni obilí. Vyhořely čtyři usedlosti i se stodolami. Oheň řádil i v létech 1868 a 1919. Úroda byla zničena kroupami velkými jako holubí vejce v roce 1820, 1864, 1880, 1893 a největšími v roce 1903. Tehdy došlo ke zničení úrody, stavení měla rozbitá okna a střechy.      První světová válka se citelně dotkla i zdejší obce. Hodně hlavně mladých mužů muselo nastoupit na frontu. V boji jich z Píště a Vranice padlo dvanáct. Někteří se dostali i do zajetí, kde vstoupili do legií. Trpěli ale i doma. Rekvizice obilí, brambor, dobytka, lnu, ale i kovu byly na denním pořádku. Ženy nestačily obdělávat pole a tak nastala bída a hlad. S koncem války pak přišla veliká radost. Ze školních tříd odstranili učitelé portrét císaře a druhý den se konala velká slavnost na Klostenbergu v Zahrádce.      Při sčítání lidu v roce 1920 žilo v Píšti 211 obyvatel ve 42 domech. Mladí založili v roce 1923 divadelní kroužek, který hrál představení v hostinci pana Margoliuse. V tomto roce došlo i k založení obecní knihovny. Pod píšťskou obec patřila Vranice, samota Rachyně i Ježov.      Druhá světová válka se opět zapsala do života zdejších obyvatel. Několik mužů a žen muselo nastoupit na nucené práce v Německu a ke konci roku 1944 byli muži nasazeni na kopání zákopů na Moravě. Ves musela opustit i majitelka hospody Margoliusová. Jako židovka musela nastoupit do transportu a s ním do koncentračního tábora. Zpět se již nikdy nevrátila.      Píšť se dočkala i elektrifikace. První žárovka se ve vsi rozsvítila 31. prosince 1947. To samozřejmě znamenalo pro každou rodinu velkou změnu. Změnu k lepšímu zaznamenalo i hospodaření, když se na mnoho prací mohl využít elektrický motor.      Menšinové jednotné zemědělské družstvo zde bylo založeno v roce 1958. Vstoupili do něj až na dva všichni hospodáři. Ke sloučení JZD Píšť s družstvem Hořice a Hroznětice došlo o dva roky později. Po revoluci v roce 1993 proběhla transformace družstva.      V roce 1973 se ve vsi vybudoval kulturní dům, do kterého bylo převedeno pohostinství z domu V. Říhy. Sloučení Píště a Vranice s Hořicemi došlo v roce 1986. Obecní úřad tak připadl pod Hořice. To se zdejším obyvatelům nelíbilo a tak hned po sametové revoluci v roce 1990 se Píšť opět osamostatnila. Obci byly vráceny zpět lesní pozemky, které znamenají i finanční přínos pro obec. Došlo ke zbourání staré prodejny a postavení nové.

Poloha

přidat fotografie