Olešná (obec) [7399]

Olešná je jedna ze 3 vsí tohoto jména v českých zemích, které leží nad potoky s prvotním jménem Olešná. Nejvíce zpráv o Olešné je z roku 1379, z nich se dozvídáme o osídlení a povinnostech této vesnice .

Vesnice patřila jako poddanská k církevnímu panství červenořečickému. V letech 1315-1318 trpělo toto panství domácími válkami, které vedl král proti Vilému z Landštejna. Pražský arcibiskup stranil králi a tak i jeho statky byly poškozeny nepřátelskými nájezdy. V době klidu bylo nutné provést novou organizaci v osídlení, jelikož došlo ke značnému úbytku obyvatelstva. Bylo třeba je nějakým způsobem nahradit. Došlo k novému osazení obyvatelstva a nové organizaci vesnic kolem Pelhřimova.

Z Berních register víme, že v roce 1379 měla Česká Olešná 9 lánů a Němcká Olešná 6 a 1/2 lánu. Obyvatelstvo bylo rozděleno na vlastníky svobodných a poddanských lánů. Svobodné lány patřily vrchnímu správci, který dohlížel na lesy, ale i louky, pastviny a potoky.

Povinností poddaných bylo placení ročního úroku. Jednotka z níž se platilo byl lán .Poplatek však byl nestejný. V České Olešné se platilo 78 grošů a v Němecné Olešné se platilo 76 grošů. Z minulosti jim dočasně bylo sníženo z 84 grošů, ale proč není známo.

Úrok platili i podsedkové, pro ně byly stanoveny 2 groše. Platilo se i z mlýnů a v České Olešné byly dva nebo tři.

Obyvatelé obou Olešných byli povinni odevzdávat i naturální dávky, které byla rozděleny na slámu ze 6 lánů po roce, povinnost sušit seno Česká Olešná byla zbavena - Německá Olešná povinnost omezena na l den, robota orná Česká zbavena, Německá ročně z každého lánu po 2 dnech, kopání řepy ročně z každého lánu po jednom dni, odvoz obilí ročně z každého lánu po jednom voze, svoz sena Česká Olešná 2 vozy z jednoho lánu, Německá Olešná z každého lánu l půlden v roce, stavební dřevo - jak velká povinnost není uvedeno.

Další povinnost bylo placení berně. Poddaným byl uložen určitý peníz, který měl být placen z každého lánu, kdykoliv byla vypsána královská berně. Vrchnost vzala tuto povinnost na sebe, jelikož z tohoto měla platit zisk. V roce 1379 měla platit Česká Olešná 3 kopy 33 grošů, Německá Olešná 2 kopy 43 grošů, mlýny 19 grošů.

V praxi se to provozovalo tak, že existovala mezi vrchností a poddanými dohoda o paušální sumě, kterou měla zaplatit celá ves. Někdy se stávalo, že tam kde nebyly v dohodnutý čas předepsané sumy vyloženy, dluh se škrtl.

V době předhusitské byla národnost České Olešné ryze česká a Německé Olešné také česká, neboť ze 13 usedlých byli pouze dva němci.

V roce 1415 prodal arcibiskup Konrád se souhlasem Pražské kapituly Řečici a Pelhřimov se vším příslušenstvím za 4.OOO kop grošů Jankovi z Chotěmic a jeho synu Jiříkobvi na čas jejich života. Do toho patřila tedy Česká i Německá Olešná.

V roce 1454 rozdělil král Ladislav zboží řečické na dva díly. Menší část, zboží Pelhřimovské, udělil Mikuláši z Lípy a jeho synům. Řečické panství do kterého patřily i obě Olešné získal Jindřich ze Stráže. Ještě koncem l5. století se řečické panství dostalo do majetku rytířského rodu Leskovců z Leskova. Po smrti Kryštofa r.1521 držela Olešnou jeho vdova Anna Popelova z Vesce.

Dále je znám jako majitel Olešné Šebestyán z Leskovce. Po jeho smrti se stala dědičkou jeho vdova Žofie z Nečic. Část zboží tedy i Olešnou měla postoupit po 1/4 roce Kryštofovi-synovi mladšímu Božejovskému. Ten měl zaplatit všechny dluhy, které zůstaly po testátorově smrti na jeho statku.

Po smrti paní Žofie sjednotil Kryštof opět celé panství. Po bělohorské bitvě se dostalo panství řečice i dílem rychnovským, opět do rukou pražského arcibuiskupství s tuto správu mělo až do zrušení poddanství roku 1848. V archiváliích obce se nedochoval žádný materiál z doby feudální a i písemnictví, vzniklé z činnosti tehdejšího obecního úřadu se dochovalo jen útržkovitě.

Od roku 1922 je vedena kronika obce Olešná, ze které budou dále některé údaje předkládány.

Olešná - původně označován byl potok olšovým hojně zarostlý - od Plevnice přicházející od Chválova zesílený, k Služátkům spěchající a do řeky Bělé se vlévající. Později jméno potoka bylo přeneseno na ves vzniklou při stoku potoka plevnického a chválovského. V mluvě lidu vyslovováno Volešná a tentýž tvar byl užíván i úředně. Po státním převratu došlo k zčešťování názvů míst a osad a bylo stanoveno, aby se psalo a vyslovovalo Olešná.

Katastr obce je částí vysočiny Česko Moravské jest kopcovitý, silně zvlněný. Nejvyšším bodem jsou Hatě 599 metrů nad mořem a o něco nižší je Skalů kopec 579 metrů nad mořem. Nejnižším bodem jest odtok potoka za Žemličkovou strání. Obec jest seskupena nepravidelně podél státní silnice benešovsko-jihlavské. Tato silnice byla zbudována v letech 1846-1847. Příkrému stoupání se vyhýbá velikou zatáčkou v podobě S před domem č.p. 51.

Samotná obec je tvořena z několika menších částí Malá ves německá / Ollessna Theutonicali / - jest poněkud srovnána do kruhu, takže okna stavení vyhlíží do návsi. Panstvíčko -zbudována jest na soutoku potoka chválovského a plevnického, Velká ves -česká / Ollessna Bohemicali / největší a nejneuspořádanější část obce, domy jsou různě rozestavěny podél silnice, Několik samot - nejmladší samota č.p. 17 Josef Pípal, - samota č.p. 63 Na Vocabině Václav Valenta, - samota Zadňoleský Josef Štefl, - samota U Skalníků Jakub Skalník. V dubnu 1927 založili František Pavlíček a Rudolf Jílek obchodník z Pelhřimova velkou kruhovou cihelnu na pozemku Pavlíčka.

V Olešné bývaly tři mlýny Dolní mlýn č.p. 2, byl opatřen moderními stroji. Nad tímto stál mlýn Třískův a nad vsí Horní mlýn, který byl pokládán za zvlášť dokonalý jelikož ve strojním zařízení se objevila novinka tzv. Francous to je mlýnský kámen zvlášť prakticky přisekaný. Změnou majitele potom byl mlýn zrušen a zřízen hostinec a smíšený obchod. Tímto byly v Olešné dva hostince.

Poloha

přidat fotografie