Lázně Bohdaneč (město) [7259]

Křižovatka obchodních cest uprostřed hlubokých lesů, močálů a mokřin dala během slovanského osídlení Polabí vzniknout osadě, jež byla vítanou zastávkou na obchodních cestách pustým krajem. Podle nedoloženého záznamu ve farní kronice stál ve 12. století uprostřed osady dřevěný kostelík. Ve 14. století náležela osada Bohdaneč k hradu Blatníku, který stával jihozápadně od Bohdanče. Svědčí o tom dochovaná písemnost, podle níž držitel hradu Blatníka Bernard z Cimburka jmenoval ke kostelu v Bohdanči nového faráře Bohunka Noska.

Cimburkové drží bohdanečské zboží do roku 1377, kdy Albrecht z Cimburka prodává hrad Blatník s městečkem Bohdančem a okolními obcemi Janovi z Orla, opatu kláštera Opatovického. Koupě byla potvrzena císařem Karlem IV. 23. května 1377. V roce 1421 byl Opatovický klášter dobyt husitskými vojsky vedenými Divišem Bořkem z Miletínka a úplně zničen. A byl to právě Diviš z Miletínka, který dostal od krále Zikmunda roku 1436 Kunětickou horu, městečko Bohdaneč a další obce z majetku bývalého Opatovického kláštera do zástavy. Roku 1465 získává Bohdaneč Jiří z Poděbrad pro svého syna Jindřicha, knížete Minstenberského, i ten ale dává městečko s lidmi, domy, krčmami i zahradami roku 1488 do zástavy Vilému Zubovi z Landštejna, který jej prodá 8. ledna 1491 velmoži Vilému z Pernštejna.

Období necelých 70 let vlády rodu Pernštejnů nad pardubickým panstvím bylo érou velkého rozkvětu. Vilém z Pernštejna byl muž na svou dobu velmi vzdělaný, pokrokový a ve věcech náboženství tolerantní. Jeho zásluhou byly bažiny a mokřiny kolem Bohdanče proměněny v zemědělský kraj. Podle projektu italských inženýrů vybudoval v letech 1493–1513 velkolepé vodné dílo, Opatovický kanál, který spolu s 322 založenými rybníky zcela změnil tvář krajiny. Roku 1509 osvobodil Vilém z Pernštejna město od roboty a poddanství a dal bohdanečským právo odúmrtě. Velkým přínosem pro město byla rovněž podpora cechovnictví či zavedení pořádku do soudnictví. Z počátku pernštejnského panství pochází zděná výstavba města. Tehdy byl bezpochyby vytyčen dnešní půdorys města, postaven pivovar, zřízeny brány opevnění a založeny 4 hlavní ulice, při nichž se město rozrůstalo. Pernštejnská huť pracující v Pardubicích změnila Bohdaneč v město renesanční. Na náměstí byly, pravděpodobně pod vedením mistra Jiříka z Olomouce, postaveny zděné měšťanské domy a v roce 1530 radnice, která je svou dochovanou renesanční dispozicí i typickým terakotovým ostěním dokladem stavitelského umění našich předků a také kulturní památkou.

Vnuk Viléma z Pernštejna Jaroslav nemohl udržet panství zatížené hospodářským podnikáním a zejména půjčkami císaři, který své dluhy nesplácel. A tak roku 1560 prodal panství právě císaři Ferdinandovi I. Bohdaneč se tak stává královským komorním městem. Královské panství však městu nepřináší velký rozkvět. Rybníky, které byly hospodářskou základnou panství, jsou postupně rušeny. Z původních 332 je jich v roce 1651 jen 262, v roce 1743 pak 157 a v roce 1802 pouze 82. Na vysušených rybnících se zemědělsky hospodaří, zčásti jsou zalesněny. Dnes o slavné minulosti pernštejnského rybníkářství vypravují jen zbytky hrází.

Pozdější požáry setřely renesanční tvář města. Zejména velký požár v roce 1772, při němž shořelo 78 domů, radnice, pivovar i kostelní věž. Cholerová epidemie dokonala dílo zhouby a rozvoj města byl nadlouho zastaven. Bohdaneč zůstal malým neznámým městečkem zemědělského charakteru, daleko od dopravních spojů. Důležitým mezníkem bylo založení slatinných lázní na konci 90. let 19. století.