Podolí (obec) [716]

Podolí svou polohou patří k významným archeologickým lokalitám regionu. Tuto skutečnost potvrzují výsledky výzkumu prováděného na katastru obce již od roku 1850. Tehdy majitel zájezdního hostince Pindulka V. Pestic zlomil při polních pracích na návrší Žuráň o veliký kámen pluh. Když tento kámen a potom mnoho dalších odstranil, nalezl prostornou hrobku s pozůstatky lidských a koňských koster. Místo nálezu i objevené předměty popsal po své návštěvě Žuráně moravský historik Petr rytíř Chlumetzky.

Výzkum prováděný v následujících letech a několika etapách potvrdil svými nálezy osídlení na katastru obce od doby kamenné (tedy před 3 mil. let) přes bronzovou, halštatskou, laténskou, římskou, stěhování národů, slovanské období a období středověku. Archeologický výzkum na katastru obce byl prováděn především v místech nazývaných Čtvrtě, Hrubé Podsedky, Lepiny, Nad Paloukem, Nad Pindulkou, Palouk, Pololány, Šelov, Vážany, a Žuráň.

Vykopávky, z roku 1907, přinesly natolik významné nálezy, že názvem podolská kultura byla označena celá jedna kultura pozdní doby bronzové (asi 800 až 700 let před n. l.). Svou rozlohou zahrnula území nejen jižní Moravy, ale celé střední Podunají včetně Dolního Rakouska, jihozápadní Slovensko a severozápadní Maďarsko. Odkryté pohřebiště v Podolí se 145 prozkoumanými hroby (asi čtvrtina celého pohřebiště) se řadí k největším na Moravě a je po Brně-Obřanech druhým nejrozsáhlejším pohřebištěm středodunajských popelnicových polí. V srpnu roku 1907 byla z nalezených předmětů uspořádána v bývalém zájezdním hostinci Pindulka první archeologická výstava na Moravě. V následujícím roce byla u příležitosti Jubilejní všeobecné výstavy v Kroměříži věnována nálezům z Podolí část expozice, ve které bylo vystaveno asi 50 nádob, bronzové a železné milodary a panel s fotografiemi pohledů na jednotlivé hroby.

Archeologický výzkum na návrší Žuráň, odkryl v roce 1950 kamennou, asi 14 metrů vysokou mohylu. Podle názoru profesora Poulíka, který archeologický výzkum vedl, je možné usuzovat, že v hrobce pod mohylou byl pohřben langobardský král Wacho, který zemřel kolem roku 539. Jedním z významných předmětů nalezených v tomto hrobu je úlomek pyxidy, válcovité schránky ze slonoviny, v níž byly pravděpodobně uloženy šperky nebo kadidlo.

Dosud nejstarší známou písemnou zmínkou o Podolí je latinsky psaný pergamen uložený v Moravském zemském archivu v Brně. Je to bula papeže Řehoře IX. ze 24. září 1237 adresovaná zábrdovickému klášteru. Papež jí schvaluje a bere na vědomí územní držbu kláštera, který tímto přijímá do majetku a pod ochranu církve.

Jedná se o papežskou bulu psanou latinsky (tzv. gotickou minuskuli) na pergamenu o rozměrech 285x235 mm, opatřenou olověnou pečetí na stužce z červeného a žlutého hedvábí.

Podolí se původně skládalo ze dvou částí. Byla to Kříčeň, která ležela na levém břehu Říčky a Podolí. Obě části vsi vystřídaly během 13. a 14. století několik vlastníků. Nejvýznamnějším z nich byla od r. 1369 kapitula sv. Petra, která obě části spojila do jedné vsi a učinila ji později úředním sídlem svého panství. I když se majetek statku v průběhu času měnil, tvořilo jeho základ vždy více než deset vsí. Byly to Horní Heršpice, Komárov, Přízřenice, Bohunice, Zvonovice, Rousínovec, Dolní Heršpice, Nebovidy, Hartlůvka, Cejl, Prace, Podolí, Bedřichovice, Velešovice, a Ořechov.

V roce 1851 byl změněn název kapitulního velkostatku sv. Petra na Velkostatek Podolí. Historii tohoto velkostatku zpracoval ve svém nejvýznamnějším díle Statek sv. Petra v Brně uznávaný moravský historik Jan Tenora. Jeho zásluhou byly také publikovány výkazy hospodářského úřadu ze 7. března 1795, které uvádí, že Podolí v té době mělo: 447 obyvatel, 74 domů, mlýn na střelný prach, hospodu, pivovar, dvůr, kovárnu, drábův domek, zámek, palírnu, školu, pastoušku, Vaňkův mlýn a kovárnu na Císařské silnici (t.j. na Pindulce).

I přesto, že byla značná část dokumentů velkostatku zničena, je v současné době v Moravském zemském archivu uloženo 568 evidenčních jednotek, z toho 183 knih a 385 kartonů spisů a účtů.

Podolí původně leželo na staré Královské silnici, nazývané také Olomoucká cesta, spojující obě přední moravská města Brno a Olomouc. Po této cestě táhl a 29. srpna 1683 projel obcí se svým vojskem polský král Jan III. Sobieski, který spěchal na pomoc Turky obležené Vídni. Bylo to v době kdy se Podolí vzpamatovávalo z následků třicetileté války a především z obléhání Brna švédským vojskem v letech 1643 a 1645 a tak je velmi pravděpodobné, že ve "spálené a z kořene vyvrácené obci" vítalo polského krále jen několik desítek občanů. V roce 1698, dva roky po smrti krále Jana III., opustila jeho žena Marie Kazimíra Polsko a nastoupila cestu do Říma. Ta ji také vedla po Královské cestě přes Podolí, kterým projela 19. listopadu. Její doprovod tvořilo 305 osob, 400 koní a mnoho vozů.

Prosperitě obce a celého panství pak velmi uškodilo, když ve dvacátých letech osmnáctého století byla nová Císařská silnice vedena jižním směrem mimo obec.

V letech 1792 - 1795 postavila kapitula sv. Petra (snad na místě bývalé tvrze) v obci zámek. Stavba v půdorysu obráceného písmene L byla situována do vrcholu svahu s průčelím obráceným k obci. Pravý roh budovy byl vyztužen pilíři, které zajišťovaly statiku věže zakončené střechou cibulovitého tvaru. V přízemí a prvním patře bylo celkem 12 pokojů. Před průčelní zdí zámku byl v zemi kruhový klenutý sklep přístupný po bočních schodech u kterých byly dvě prázdné studny - hladomorny. Naproti schodům byla rovná zadní zeď s kobkami pro vězně. Souzeni byli v místnosti před průčelím sklepa, která byla v přízemí.

Již deset let po dokončení této stavby se přehnala okolím obce vojska armád, které se utkaly v bitvě u Slavkova. Tato doba přinesla celému kraji velké škody. Největší zkázu přinesl Podolí 20. listopad 1805. Osud obce i jejich obyvatel popsal Jan Tenora v publikaci Statek sv. Petra: "…francouzi vylomili sýpku, na níž ležely značné zásoby obilí a pobrali všecek oves a trochu hrachu a prosa. Řádění nepřítelovo zle odnesl podolský zámek; jeho nábytek byl úplně zničen, zařízení až na několik stolečků a trochu nádobí roztřískáno, tři křídla dveří vytržena a spálena, okna a žaluzie zčásti rozbity; dřevěná podlaha ze všech světnic byla vytrhána a spálena a do kanceláře postavili koně; tam četné úřední knihy, spisy a listiny byly roztrhány a zničeny". Po slavkovské bitvě byl počátkem roku 1806 proveden soupis škod, které jen na majetku vrchnosti dosáhly částky 32 071 zlatých. Tyto ztráty způsobily, že na mnoho dalších let byla omezena většina připravovaných investičních akcí.

Poloha

přidat fotografie