Doubravice (obec) [7053]

Doubravice Strakonická má ve svém názvu, na rozdíl od většiny obcí, dvě slova. Přídavné jméno Strakonická proto, aby mohla být odlišena od své jmenovkyně, která se také nachází v našem strakonickém okrese, totiž Doubravice Volyňské. Kromě těchto dvou je v současné době na území naší republiky dalších 18 vesnic stejného jméne, takže v místopisném slovníku Králoství českého můžeme najít Doubravic rovných 20.

Původ jména Doubravice není přesně znám. Podle některých hisotriků založili tuto obec bratři jménem Doubravové, podle jiných daly spíše podnět k tomuto názvu rozsáhlé lesní porosty, někdy taky nazývané Doubravy, které v dřívějších dobách pokrývaly velkou část území našeho státu. První písemná zmínka o obci Doubravice pochází z roku 1357, kdy vlastník strakonického panství Vilém Bavor, kam tehdy Doubravice patřila, daroval svému příbuznému Baškovi z Blatné vsi Doubravice a Třebohostice. Toto jeho rozhodnutí potvrdil sám český král Karel IV.

Je však napochybné, že obec existovala jistě řadu let před tímto datem. Ale protože se žádné písemné materiály nedochovaly, je určujícím datem vzniku obce rok 1357. Další zmínka je z roku 1569 a domníváme se o ní v knize historika Augustina Sedláčka - Děje Prácheňského kraje, kdy panství Maltézského řádu ve Strakonicích mělo celkem 11 rychet. Doubravice patřila spolu s obcemi Mečichov, Nahošín a osadou Katovsko do tzv. sedmé rychty.

Mnohem víc nám o Doubravici přináší Berní rula z roku 1654. Podle té žilo tehdy v obci 16 hospodářů, z nichž 10 mělo tzv. qualitates osedlého, což znamenalo, že již v obci hospodařili řadu let před tímto datumem. Jediným nově osedlým rolníkem byl Matěj Skřivanec. Taká chalupník byl pouze jeden, byl jim Jiří Křišťan. Zbylí čtyři hospodáři tvořili skupinu tzv. na stavení zkažených.

Až do roku 1848, kdy byla zrušena robota, byli doubravičtí občané, jako ostatně všichni lidi té doby, povinní pracovat na panství svých nadřízených, kam byli přiděleni. Vedle panství strakonického a blatenského, náležela obec v době poddanství ke statku v Katovsku, který byl filiálním dvorem panství bratronického. V čase, kdy Bratronice spravoval rytíř Talacko z Ještětic, přešla Doubravice pod panství krtské, kam museli lidé z Doubravice docházet až do roku 1858, tedy ještě deset roků po oficiálním zrušení robotního patentu. Každá ves měla stanoven rozsah robotních povinností vůči svému panství. Z jednoho lánu polí se platil celoroční ourok ve výši 1 kopy a 40 grošů. Robotovalo se až 150 dnů v roce, zpravidla od sv. Jiří(24.dubna) do sv. Havla (16.října). Robota byla povinná pro muže ve věku od osmnácti do pětapadesáti let. U žen byl stanoven věk od sedmnácti do padesáti roků života. Na lehčí práce, jako bylo pasení dobytka, byly využívány i děti, již od 13 let svého věku.

Robotní břemena byla velmi těžká a často i nesnesitelná. To vedlo k častým vzpourám a rebeliím, které však bývaly tvrdě potlačeny. Z některých gruntů sedláci utíkali, opuštěli pole svá i obydlí, a proto se v Berní rule často dočítáme o tzv. gruntech zkažených. K těžkým životním podmínkám nemalou měrou velmi negativně přispěly i časté války, v jejichž důsledku byly obce rabovány či dokonce vypleněny. V tomto směru to byly především války husitské, ale také válka třicetiletá či později války o dědictví rakouské nebo táke války napoleonské a pruské.

K určité úlevě dochází až v roce 1771, kdy bylo v Čechách zrušeno nevolnictví a současně byl ustanoven tzv. Generální urbář, podle něhož se lidu velmi ulehčilo. Definitivní konec roboty však přinesl až revoluční a velmi bouřlivý rok 1848. Až teprve rok 1850 vytvořil svobodné obce, které byly spravovány volenými obecními zastupitelstvy. Tehdejší volební řád však vylučoval většinu občanů z volebního práva a dělil obyvatelsto na tři sbory volební. Tyto poměry se změnily až po roce 1918. Kolem roku 1850 došlo i k významným změnám správních obvodů. Z bývalých panství vznikaly větší uzemní celky, které se nazývaly okresy. Okresy byly sdruženy v kraje.

Ačkoliv patřila Doubravice do okresu Strakonického a kraje Píseckého, řada správních úkonů byla vykonávána v sousedním okrese Blatenském, který ale byl součastí kraje Plzeňského. Tak školu navštěvovaly doubravické děti v Lažanech, poštu měla Doubravice v Čekanicích a sídlem farního obvodu bylo Záboří. Tyto obce byly vždy v okrese Blatenském. Také současně navrhována správní úprava počítá s tím, že obec Doubravice bude nadále patřit do okresu Strakonického a bude opět hraničním katastrem s obvodem Blatenským.

V proměnách času se ale obec postupně rozrůstala a obyvatelstva přibývalo. Na počátku 19. století již bylo v obci 39 usedlostí a žilo v nich kolem 200 obyvatel. Při prvním oficiálním sčítání v roce 1869 žilo v obci 383 lidí. O sto roků později v roce 1970 se počet občanů výrazně snížil a v té době žilo v obci již jen 260 obyvatel. Při posledním sčítání v roce 2000, měla obec 90 popisných čísel a žilo v nich 230 obyvatel.

Doubravice leží v nadmořské výšce 531 m nad mořem, její katastr zaujíma plochu 524 ha. Převažuje půda písčitá, která vykazuje průměrnou bonitní třídu 7, což není z hlediska hospodářského příliš výhodné. Proto se po celá staletí pěstovalo v Doubravici převážně žito, oves a brambory. V součastnisti, kdy většina půdy je v obhospodařování zemědělského družstva při zcela odlišných podmínkách a možnostech, než tomu bývalo za našich předků, je skladba pěstovaných plodin daleko pestřejší. Vedle stávajících plodin se hojně pěstuje také kukuřice, pšenice, ječmen a některé další plodiny.

Nejvýše položeným místem v obci je návrší zvané V Líšném a to 563 m nad mořem. V katastru obce se nachází rybníky Můstek, Kovašín a Křemší. Další malé rybníčky se spíše nazývají Louže. Katastrálně sousedí obce s obcemi Nahošín, Bratronice, Lažany, Chrášťovice a Třebohostice.

Po řadu let spojovaly Doubravici s jejím okolím úzké vozové cesty nepříliš udržované. Tehdejší okresní silnice se začaly budovat až po roce 1864, kdy na návrh okresního zastupitelstva byla budována silnice z Radomyšle přes Chrašťovice do Třebohostic. To byla v té době nejbližší veřejná spojovací komunikace od obce Doubravice.

Základní školu navšťevovaly doubravické děti po celá dvě staletí v sousedních Lažanech. Původní stará dřevěná škola stála na rozcestí z Lažan do Milčic. Nová škola v Lažanech byla postavena v roce 1869. Tehdejší okresní zastupitelstvo navrhovalo, aby nová škola byla v Doubravici, ale zastupitelé obce tento návrh odmítli. Toho využil majitel panství v Lažanech, který daroval pozemek pod stavbu, dříví z lesa a potahy a přetáhl výstavbu nové školy do Lažan.

Za druhé světové války byla otevřena Měšťanská škola v Záboří, a tak doubravické děti od 6. ročníku začaly chodit do Záboří. Protože v roce 1979 byla v Lažanech škola pro nedostatek dětí uzavřena, navštěvují nyní zabořskou školu doubravické děti všech ročníků základní školy. 

Poloha

přidat fotografie