Hrobka Kouniců - Slavkov u Brna (hřbitov) [705]

Hřbitov, hrobka Kouniců - Jako hřbitov sloužilo zpočátku ve Slavkově prostranství kostela sv. Jakuba Většího. V okamžiku, kdy se již nedostávalo místa a kostel sám byl značně sešlý, nechalo město zbudovat na předměstí Špitálka kolem kostelíku sv. Jana Křtitele nové pohřebiště, na kterém se začalo pochovávat již v roce 1659.Hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele stojí pravděpodobně na místě špitálu, postaveného ve 13. století německými rytíři. Za husitských válek špitál zanikl, v 15. století byl obnoven rytířem Janem Zeleným ze Šanova, který upravoval rovněž kostelík. V 16. století měli v kostele svoji modlitebnu čeští bratři. Po třicetileté válce, v roce 1676, špitál znovu postavil Dominik Ondřej Kounic. Současná podoba kostelíka pochází z roku 1743. Vnitřní oltář je dílem neznámého barokního malíře a představuje patrona kostela, sv. Jana Křtitele. Nad obrazem je hraběcí korunka aliančního znaku Kounic-Rietbergrů. Obě boční kaple byly obnoveny v roce 1882. V levé je oltář Panny Marie, v pravé kříž s obrazem Ukřižovaného.Vstupní brána hřbitova je jedním z mála dochovaných klasicistních portálů. Litinový kříž v její blízkosti je prací blanenských salmovských železáren a pochází z roku 1855.Do vnější stěny sakristie hřbitovní kaple jsou druhotně zazděné dvě pískovcové náhrobní desky pocházející ještě z původního hřbitova u farního chrámu. První z nich připomíná paní Annu, manželku slavkovského úředníka pana Gabriela Litenského z Kelče, přívržence náboženské sekty tzv. Bratří boleslavských, která zemřela 21. srpna 1616. Kolem její stylizované postavy je nápis "Dnes mně, zítra tobě." Druhý náhrobek postavil pro sebe a svoji manželku pan Matouš Rozstrkal. Jeho choť zemřela v pondělí po sv. Alžbětě roku 1615. Sám Rozstrkal zde pohřben nebyl, zřejmě musel po Bílé hoře kvůli svému náboženskému přesvědčení opustit Slavkov.Ze starších náhrobků vidíme naproti sakristii pomníček z roku 1827 s dnes již téměř nečitelným německým nápisem. Opodál je rodinná hrobka Frištenských, kde odpočívají rodiče a sourozenci známého zápasníka Gustava Frištenského (1889 - 1957).Exoticky působí nápis na bílém kameni s litinovým křížem, jenž v italštině připomíná c. k. plukovníka Caspara Ferrariho da Grado, který ve Slavkově zemřel roku 1853.Na stěně boční kaple kostelíka sv. Jana Křtitele jsou zazděny i pamětní desky připomínající nadporučíka Theodora Beneše, padlého 1866 v bitvě u Hradce Králové, a rytmistra Eugena Beneše, pohřbeného 1867 v Queretu.Rodová hrobka Kouniců byla zbudována pod jižní částí kaple Arnoštem Kryštofem v roce 1795. V témže roce do ní byly uloženy ostatky kancléře Václava Antonína Kounice, předtím dočasně umístěné v kryptě u zámecké zahrady, a jeho snachy Marie Leopoldiny z Oettingen-Spielbergu. Dnes se v rodinné hrobce nachází sedm rakví s tělesnými ostatky příslušníků rodu z knížecí moravské a české hraběcí linie.Hrobka byla v roce 1980 otevřena a proběhla identifikace pohřbených ostatků. Potvrdilo se, že zde stále odpočívá nejvýznamnější z Kouniců kancléř Václav Antonín, který zemřel ve věku osmdesáti tří let. V rakvi je pohřben v původním šatě, který je asi o 40 let starší, než byla doba jeho smrti. Na kabátě má dracounovou hvězdu Řádu sv. Štěpána, nejvyššího uherského vyznamenání. Jeho tělo bylo v letech 1993 a 1995 nově balzamováno a konzervací prošel také jeho oděv.Jediná pohřbená žena, kněžna Marie Leopoldina, zemřela ve stáří 52 let. V rakvi je uložena v rokokovém oblečení, v botách s vysokým opatkem a s čepcem na hlavě. V dalších rakvích jsou kosterní pozůstatky tří kancléřových synů - Arnošta Kryštofa, Dominika Ondřeje a Václava.Další dva z Kouniců, v cínových rakvích, pocházejí z české linie, která slavkovské panství zdědila po vymření moravské linie v roce 1848. Jsou to Karel Vilém a Albrecht Vincenc.Rakve slohově odpovídají době skonu nebožtíků. Určitou záhadou je počet kanop, nádob s tělesnými orgány zemřelých, kterých je o jednu více než rakví. Pravděpodobně jsou buď pro jednoho zemřelého kanopy dvě (např. pro srdce a ostatní vnitřnosti), nebo je jeden z Kouniců, pohřbený mimo rodinnou hrobku, zastoupen pouze kanopou s vloženým srdcem.Mramorová soška ležícího dítěte může znamenat připomínku zemřelého novorozeněte z české větve Kouniců. V ústním podání se také traduje, že někdo z Kouniců přejel kočárem dítě, a proto jako pokání nechal vytesat jeho podobu z mramoru. Sochařův výtvor později uložili do rodinné hrobky.Hrobka byla v roce 1995 půlmilionovým nákladem obnovena.

Poloha

přidat fotografie