Mohyla míru - Prace (památník) [703]

Stručná historie bitvy u Slavkova - Dne 2. prosince 1805 se poblíž Slavkova srazila spojená vojska ruského cara Alexandra I. a německého císaře Františka I. s armádou francouzského císaře Napoleona I. Výsledkem celodenní bitvy byla naprostá porážka spojenců a oslnivé, nejslavnější vítězství Napoleonovo, jež ukončilo existenci třetí protifrancouzské koalice. Koncem roku 1804 uzavřela Anglie s Ruskem spojeneckou smlouvu proti Francii a k této smlouvě se o něco později připojilo Rakousko. V září 1805 vstoupila rakouská armáda do Bavorska, jež bylo spojencem Francie. Bavorsko bylo sice obsazeno, jeho armáda se však bez boje stáhla a později se připojila k Francouzům. Napoleon reagoval na rakouský vpád bleskově. Svoji armádu odvolal z tábora u Boulogne, kde se od roku 1804 připravovala na invazi do Anglie, a zamířil s ní do Německa. Rakouský generál Mack, velící v Bavorsku, nedokázal Napoleonovi čelit a v polovině října byl ještě před příchodem spojenecké ruské armády obklíčen v pevnosti Ulmu. Z jeho vojska unikly jen nepatrné zbytky, s nimiž se Rusové generála Kutuzova setkali na bavorsko-rakouských hranicích. Kutuzov se neodhodlal vybojovat s Napoleonem bitvu a ustupoval k Vídni, kam ze Slezska mířila i další ruská vojska. Rusko-rakouská armáda nakonec ponechala Vídeň svému osudu - Francouzi město obsadili 13. listopadu. Spojenci odtáhli na Moravu a svůj ústup zastavili až před olomouckou pevností. Zde k nim dorazily očekávané posily. Napoleon obsadil Brno a postupoval směrem na Olomouc. V olomouckém táboře se ke spojenecké armádě připojili i oba panovníci a přes odpor zkušených vojáků bylo rozhodnuto vytáhnout k Brnu a svést s Napoleonem rozhodnou bitvu. Přestože armáda rakouského arcivévody Karla, jež mohla v rozložení sil sehrát velmi důležitou úlohu, byla ještě značně vzdálena, vyrazili spojenci v polovině listopadu k Brnu. Francouzská vojska před nimi za menších srážek ustupovala a počátkem prosince 1805 se oba protivníci zastavili v prostoru mezi Brnem a Slavkověm. Spojenecká vojska zaujala postavení táhnoucí se od Telnice na jihu, přes dominantní pratecký kopec a Staré vinohrady v centru až za silnici Brno - Olomouc na severu. Čítala asi 90 000 mužů (z toho asi 15 000 Rakušanů), nominálním velitelem byl generál Kutuzov, jehož úloha však byla ztížena přítomností obou panovníků. Napoleonova armáda obsadila v jižní části budoucího bojiště Telnici a její postavení probíhalo dále přes Sokolnice údolím Zlatého potoka přes Jiříkovice a olomouckou silnici po Tvarožnou. Kopec Padělek nacházející se u Tvarožné byl opevněn a opatřen četným dělostřelectvem. Spojenecké velení plánovalo obchvat Napoleonova pravého křídla, jímž by protivníka odřízlo od spojení s Vídní. K prvním srážkám došlo brzy ráno 2. prosince, kdy rakouský předvoj generála Kienmayera vytlačil protivníka z Telnice. Francouzi však ztracené postavení brzy získali nazpět a o ves se rozpoutal prudký boj, který rozhodl příchod ruských posil. Krátce poté začaly boje i ve střední části bitevního pole. Ruské kolony sestoupily z prateckého kopce a zaútočily na francouzská postavení v oboře sokolnického zámku. Podél olomoucké silnice pak útočil generál Bagration proti Tvarožné, kterou též nakrátko dobyl.Zatímco spojenecká armáda vysílala do boje další a další oddíly, jádro Napoleonových sil, skryté mlhou v údolí u Jiříkovic, dosud na své nasazení čekalo. Francouzské oddíly v Telnici a Sokolnicích vedly boj na zdrženou, mající za úkol vylákat co nejvíce protivníkových sil z prateckého kopce, což by Napoleonovi umožnilo provést prudký úder a roztrhnout jím spojeneckou frontu. Tento záměr se také vydařil. Spojenecká vojska již z větší části vyklidila pratecké návrší, když Napoleon nařídil sboru maršála Soulta zaútočit proti kopci. Francouzi rychle dosáhli vrcholu kopce, kde se rozpoutal urputný boj o jeho udržení. Rakousko-ruským oddílům, ačkoli bojovaly pod dohledem Kutuzova i Alexandra I., se však nepodařilo Francouze odrazit a po dvouhodinové řeži byly nuceny ustoupit. Nepomohlo ani nasazení ruské gardy, pratecký kopec zůstal v držení Francouzů. Tato skutečnost měla rozhodující vliv na osud bitvy. Spojenecká vojska ze středu fronty ustupovala ke Slavkovu, zatímco jejich spolubojovníci u Sokolnic a Telnice neměli dosud potuchy o vývoji situace. Rusové po prudkém boji dobyli Sokolnice, byl to však jejich poslední úspěch. Z týlu se na ně začaly valit francouzské oddíly, které část ruských jednotek obklíčily v sokolnické oboře, zbývající zatlačily k Telnici. Generál Dochturov, kryt rakouským Kienmayerovým sborem, vyvedl část ruských vojsk po hrázích rybníků, značný počet ruských vojáků zde však upadl do zajetí. Napoleon skutečně dosáhl skvělého vítězství. Spojenecká vojska byla v naprostém rozkladu a chaoticky ustupovala po hodonínské silnici k uherským hranicím. Jedině generál Bagration dokázal svůj sbor vyvést z bitvy sice se ztrátami, avšak organizovaně. Navíc předstíraným ústupem k Vyškovu zmátl Napoleona, jenž nařídil pronásledovat poražené tímto směrem. Ztráty spojenecké armády byly obrovské: 13 000 padlých a raněných a 12 000 zajatých. Francouzi udávají ztráty ve výši asi 9 000 mužů.

Napoleon ve Slavkově - Po bitvě u Slavkova se kounicovský zámek stal na několik dnů sídlem francouzského císaře Napoleona I. Honosná aristokratická rezidence zapůsobila na vítězného vojevůdce tak, že po Slavkovu (Austerlitz) pojmenoval i svou nejslavnější bitvu, ačkoli vlastní střetnutí se odehrávalo několik kilometrů západně od města. Ve slavkovském zámku Napoleon rovněž koncipoval svůj slavný rozkaz armádě začínající slovy: "Vojáci, jsem s vámi spokojen". Dne 4. prosince 1805 se Napoleon setkal u Spáleného mlýna s rakouským císařem Františkem I. a o dva dny později bylo ve společenském sále slavkovského zámku podepsáno příměří mezi Francií a Rakouskem. Za francouzskou stranu je však podepsal nikoli Napoleon, nýbrž maršál Berthier. Sál, v němž bylo příměří uzavřeno, získal později přezdívku historický.O Napoleonově pobytu ve Slavkově koluje mnoho legend, mimo jiné se často zmiňuje údajná Napoleonova postel vystavená v zámecké expozici. Ve skutečnosti však pochází až z poloviny 19. století. Napoleon odjel ze Slavkova 7. prosince 1805, jeho vojáci zde však pobývali až do počátku ledna následujícího roku. Odvrácenou stranou jejich pobytu byly rekvizice, rabování a násilnosti, jimž byli vystaveni místní obyvatelé. Francouzští vojáci rovněž odvezli asi 80 pláten z proslulé kounicovské barokní obrazárny.

Poloha

přidat fotografie