Veselí nad Moravou (zámek) [6994]

Areál zámku s rozsáhlým parkem a bažantnicí. Zámek byl postaven na místě středověkého hradu využívajícího ostrov řeky Moravy. Jeho současná pozdě klasicistní podobe je z let 1834-40. Pozůstatky po mohutném dřeveném hradu byly nalezeny na nádvoří.

V minulosti byl několikrát těžce poškozen, nejvíce pak za třicetileté války. Jeho stavební vývoj byl ukončen v polovině 19. století za významného přispění vídeňského architekta Františka Schleppse. Hodnotné bylo i vnitřní vybavení, zejména knihovna, sbírka zbraní a obrazárna. Opětovně byl silně poškozen v dubnu 1945 při přechodu fronty. Znovu obnoven po 2. světové válce.

Zámek byl ve velmi dobré kondici ještě v době, kdy jsem chodila do 1. třídy - tj. v r. 1962 - v té době v něm byly kanceláře pro nově budovaný podnik Jihomoravské trubkárny a tažírny, později Železárny Veselí nad Moravou. Chodívala jsem tam každý den ze školy přes park za svojí maminkou, která v tu dobu pracovala jako sekretářka ředitele - Ing. Boublíka a později Ing. Horycha. Měla jsem vždy celé odpoledne na to, abych prošmejdila kdejaký kout zámku - správci tenkrát byli manželé Lancmanovi, kteří v něm byli také ubytováni. Ve vjezdu od elektrárny fungovala vrátnice, kde se každý příchozí musel nahlásit, aby byl přehled, kdo se v zámku pohybuje. Pro zaměstnance ale fungoval ještě zadní vchod od koupaliště, kde byla rovněž vrátnice a dalo se tam najet i s autem a zaparkovat. Z prostorného vjezdu vedly široké a pohodlné schody do poschodí, které byly od hlavní chodby odděleny prosklenou velkou vitrínou. Hlavní chodba pak pokračovala a tvořila "prstenec", který obepínal celé vnitřní nádvoří a v každém rohu vyúsťovala do věže - byly tedy celkem 4 a všechny byly krásně udržované a v plném provozu. Směrem k elektrárně bylo rovněž velké schodiště, i když ne tak široké, jako to, které vedlo ze zadního nádvoří, kde byly stáje pro koně i "garáže" pro kočáry. Od hlavního zadního schodiště od koupaliště vedla chodba s vysokým vlněným vínově červeným kobercem a u oken byly prosklené vitríny s maketami nového podniku Jihomoravské trubkárny a tažírny i profily výrobků, které bude továrna vyrábět. Za až po strop sahajícími vysokými kastlovými masívními dveřmi pak byla chodba, ze které vedly dveře k panu řediteli a další, které patřily sekretariátu. U pana ředitele byl původní nábytek - černý, leštěný, prosklený + obrovský masívní černý leštěný stůl. Před ním byl další dlouhý stůl ve stejném provedení a kolem něj tapicírované židle s vínovým potahem. Paní uklizečka velmi často láteřila, že je to sice krásné, ale hrozné na údržbu a uklízení. V sekretariátu byl moderní nábytek světlé barvy - kanselářský stůl se šuplíky na zámek, psací stůl s psacím strojem, lednice, umývadlo a velká prosklená vitrínová skříň s kávovými hrníčky a sklem na víno a alkohol pro návštěvy. Návštěv bývalo hodně - hlavně z Francie, která s budováním závodu pomáhala. Vynikajcí překladatel byl pan Zelinka - naprosto obyčejný a skromný vysoký štíhlý pán s brýlemi, který ale mluvil plynule také německy a anglicky. Chodba pak pokračovala přes další vysoké kastlové dveře z masivu do rohu s věží, kde byl sklad různých kancelářských potřeb a representačních předmětů. Za dalšími dveřmi následovala z rohové části dlouhá chodba - nalevo byly vchody do kanceláří, napravo byly okna do vnitřního nádvoří a mezi nimi opět vitríny s různými výrobky ze železa. V dalším rohu s věří bylo obrovské akvárium s exotickými rybičkami - opatroval je jeden z úředníků a byla to zámecká rarita. Na zdech byly krom zasklených fotografií ze staveniště nové fabriky také původní obrazy, které zbyly ještě po Chorinských. Následovala zase dlouhá chodba, která začínala proskleným vstupem na přední schodiště směrem k hlavnímu vchodu od elektrárny. Nalevo zase kanceláře a napravo jen okna na vnitřní nádvoří. Pak zase roh s věží a dále vedla hlavní chodba směrem ke 4 rohu s věží. Zde byla umístěna kuchyně a pak - v největším sále v zámku - byla jídelna. Tu si pamatuji obzvláště! Uprostřed nádherný obrovský křišťálový lustr se stovkami sklíček a na stěně proti třem francouzským oknům na prostorný balkon do zahrady byly zavěšeny dva obrovské obrazy - od stropu až k soklovému dřevěnému obkladu. Na jednom byl hrabě Chorýnský v nadživotní velkosti opřený o hůlku a se psy, na druhém byla celá rodina Chorýnských. V tomto slavnostním sále se také pořádaly schůze a různé oslavy. Pro děti byla každoročně připravena velkolepá Mikulášská nadílka a oslava Mezinárodního dne dětí. To jsme vždy dostávali kolekce a různé dárečky. K MDD byly i soutěže a program - na to jsem se těšila celý rok. V rohu chodba končila WC a úklidovou místností a skladem. A pak navazovala na prosklení schodiště od koupaliště, kde vlastně začínala. Zámek se tak dal obejít do všech původních komnat bez toho, že by se muselo vyjít ven. Ve spodní části - v přízemí, byly také kanceláře a byt správců Lancmanových. Byly tam také místnosti pro uklízečky. Ve spodní části bývala ale i v létě neobyčejná zima a chlad. Proto tam také vedení nového podniku vybudovalo ústřední topení - kotelna byla zřízena v levé části prvního nádvoří a to ze stájí pro koně. Pamatuji se, že téměř denně přivážely náklaďákem uhlí a to se pak ručně přehazovalo dovnitř kotelny, kde jím přikládali pod kotel. Velkým zážitkem pro mě bývalo, když mě maminka vzala sebou do "skleníků" za zahradníkem p. Háblem. Ve sklenících byly umístěny obrovské palmy a mezi nimi bylo jezírko s barevnými rybičkami. Byla tam také kamenný lavice, na které se dalo sedět a rybičky pozorovat - celé to budilo dojem, že jsem byla někde v Africe - včetně vlhkého a teplého vzduchu, který tam pro rostliny vytvářeli. A ve sklenících se pěstovalo všechno, co kvetlo a co se dalo vysadit do zahrádky. Maminka tam většinou objednávala výzdobu do ředitelny, když měla přijet vzácná návštěva. I v zimě míval pan Hábl vždy překrásné květiny - karafiáty všech možných barev, bramboříky, frézie, také mnoho druhů asparátu a různých pokojových rostlin. Daly se tam ale koupit i přísady do zahrádky - rajčata, saláty, kedlubny, celer, zelí, květáky ap. Ve sklenících na stolech pak množili muškáty a další okrasné květiny na výzdobu zámku i na prodej lidem. Zahradnictví bylo jedinečné a končilo velkým "políčkem", kde pan Hábl množil okrasné dřeviny. Měl i velký ovocný sad a z něj nosíval pro návštěvy ovoce na dekoraci stolu. Samotný velký park měl pak svoji zvláštní atmosféru - obzvlášť kolem fontány pod balkonem. Její okolí bylo vysázeno do nádherného květinového obrazce z krušpánku - podobně jako je tomu v Květné zahradě v Kroměříži. Pečlivé a časté stříhání a udržování dělal také pan Hábl. Měl k sobě pomocníky, ale vetšinou si tyto odborné práce dělal trpělivě sám - velmi mu záleželo na tom, aby se lidé při pohledu ze zámeckého balkonu meli na co dívat. I ve fontáně bývaly rybičky - ty, co pak přezimovávaly v jezírku ve sklenících. Když se kanceláře přestěhovaly ze zámku již do zbudované fabriky, zajistila tato celkovou rekonstrukci střechy zámku a tím jej vlastně zachránila. Chodila jsem tam pak ještě do 4. a 5. třídy základní školy. V dalších letech byla na zámku ubytovna pro odborníky, kteří zaučovali dělníky k výrobě trubek a taženého železa. Byly tam i repré mistnosti pro ubytování vzácných hostů, aby nemuseli bydlet v hotelu. Velká škoda, že po sametové revoluci v r. 1989 zůstalo jen u planých řečí a plánů a zámek se totálně zdevastoval a znehodnotil. Když jsem se tam byla podívat při dnech otevřených dveří památek - chtělo se mně plakat!!! Místo dřevěných kastlových oken jen díry, na zemi ani památka po překrásných skládaných dřevěných parketách a broušené kamenné dlažbě, kastlové dveře vytrhané, prosklené vitríny u schodišť zmizely a všude jen absolutní bezcitná devastace. Nádvoří úplně zničené a zarostené buřím, dokonce roztrhané zdivo bez omítek. Ve velkém sále ani stopa po lustru, obrazech, látkových tapetách. Ze skleníků nezbylo téměř nic - jen ruiny a i ty, jak jsem se dověděla, budou odklizeny. To všechno zůstává jen v mých krásných vzpomínkách -škoda!!! V jiných městech nemají tak architektonicky krásnou památku - a přece ji dokázali zachovat pro další generace, například v sousedním Uherském Ostrohu a nebo ve Strážnici. Zdeňka Rolencová

Poloha

přidat fotografie