Ronov hrad - Adamov (hrad zaniklý) [6905]

Ronov je zřícenina hradu nacházející se na ostrohu kopce nad řekou Svitavou u Adamova v nadmořské výšce 388 metrů nad mořem . Zachovány jsou zbytky základového zdiva a soustava menších valů opevnění, které leží v nevýrazném výběžku do záhybu silnice mezi Adamovem a Útěchovem.

První historická zmínka je z roku 1364, kdy Čeněk Krušina z Lichtenburku datuje listinu „na Ronově, našem novém hradě“; poté se o Ronově píše, přestože nebyl ještě roku 1369 dokončen. Zpráva z roku 1369 je také poslední známou připomínkou hradu . Další zprávy o hradu jsou neznámé . Zřejmě nedlouho poté , pravděpodobně nejpozději počátkem 15. století za husitských válek hrad zanikl . Bezprostřední příčina není známa. Upřesnění charakteru sídla i jeho zánik je v rukou archeologie a tedy případného výzkumu.

Hrad stál hodně daleko nad řekou Svitavou a po silnici skoro 2 km od Adamova. Jeho situování na téměř neznatelném výběžku naznačuje bezstarostnost stavebníka a podle jeho charakteru i druhořadou vojenskou funkci.

Hrad se skládal z obdélného jádra na vyvýšeném středovém pahorku, které bylo zřejmě bez příkopu obklopeno pětiúhelníkem obvodní hradby. Pětiboké ohrazení jádra má nejdelší osy asi 60 x 50 m, přičemž v čelní straně je hradba mírně zalomená. Měla sílu asi 1 m a po celém obvodu se rýsují hrázky amorfního zdiva, místy s nepatrnými úseky lícovaných kamenů. V čele stála zmiňovaná brána, dnes patrná v přerušení hrazení, opět s několika příčnými kameny tvořících znatelný líc. Měla patrné podobu drobnější vstupní věže. Jihozápadně od jádra je mezi jím a hrazením nejvíc místa a vznikl tím nejspíš prostor pro hospodářskou či jinou zástavbu lehčí konstrukce.

Jádro hradu ve tvaru obdélníku, o stranách přibližně 28 x 10 m patří k těm, které jsou tzv. zavřená. To znamená, že destrukce horních pater se zřítila dovnitř a pahorek tak ukrývá pod nánosem sutě a hlíny zbytky zdí do výše více pater, v tomhle případě zřejmě prvního. Z toho se dá usoudit, že dnešní pahorek je tedy mnohem vyšší, než ve skutečnosti byl.

Dnes lze na jeho povrchu rozeznat tři prohlubně, dvě menší krajní a jednu téměř trojnásobnou mezi nimi, na jejímž severovýchodním boku se zachoval asi metr vysoký a dva metry široký úsek lícované zdi. Otázkou zůstává, zda šlo o trojprostorový palác, nebo jinou skladbu jádra.

Poloha

přidat fotografie