Památník Jana Žižky - Trocnov (památník) [686]

Popis - V expozici se dozvíte o osobnosti Jana Žižky, uvidíte kopie plastik a fotografie dobových dokumentů a uměleckých děl, vystaveny jsou archeologické nálezy, spatříte trojrozměrný model bitvy u Sudoměře a vozové hradby. Trocnovským areálem lze projít po značeném okruhu, který začíná u budovy Památníku Jana Žižky, kde jsou uloženy nálezy z obou trocnovských dvorců. Památník byl zřízen z původního poplužního dvora borovanského kláštera, založeného roku 1679 ze zbytků zdiva trocnovských dvorců. Po hrázi rybníků Horního a Dolního vede cesta ke zbytkům dvorce Žižkova strýce Mikše s 9 m hlubokou studnou. Po hrázi Grandlového rybníka se přijde k místu údajného Žižkova narození, kde se nachází balvan s nápisem vztyčený v roce 1908. Kolem monumentálního pomníku Jana Žižky od profesora Josefa Malejovského se dojde ke zbytkům Žižkova dvorce, ze kterého se zachovaly jen základy.

Historie - Dne 11. října 1424 zemřel legendární vojevůdce, husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova. O jeho životě před rokem 1419 víme málo. O předcích slavného husitského hejtmana je známo jen tolik, že jim coby vladykům, ve 14.století patřila ves Trocnov nedaleko Trhových Svinů. Trocnov leží 15 km na jihovýchod od Českých Budějovic. O jeho založení se nezachovaly žádné zprávy. Ve 14.století byl původní dvorec rozdělen na dva zemanské statky. Budovy byly dřevěné, kryté šindelem a došky, křemeny dlážděné dvorky ohraničoval prostý dřevěný plot. Oba statky tvořily vesničku se dvěma lány polí. Někdy v polovině 14.století sídlili na jednom z těchto dvorců zeman Řehoř Žižka s manželkou - těm se zde kolem roku 1360 narodil syn Jan a prožil zde svá dětská a zřejmě i jinošská léta. Do roku 1406 existuje jen několik písemných údajů, které se týkají pravděpodobně jeho osoby. V roce 1406 je zmiňován jako jeden z lapků řádících v jižních Čechách, a jemuž král Václav IV. v roce 1409 udělil milost. Později existuje opět několik kusých údajů o jeho pobytu v Praze u královského dvora a snad i v Polsku, v boji proti křižákům. Roku 1419, když začala husitská revoluce, V roce 1419 byl členem královské posádky na Vyšehradě, svou službu však opustil a přidal se k revolučnímu hnutí. Od samého počátku patří k vůdčím osobnostem husitského odboje. Po krátkém působení v Praze a Plzni je s jeho jménem spojena slavná bitva 25. března 1420 u Sudoměře a založení města Tábora. V letech 1420 - 1424 vedl husitské vojsko do mnoha vítězných bojů - na Vítkově v Praze, u Kutné Hory, u Havlíčkova Brodu, u Malešova, atd. Porazil dvě křížové výpravy - tu druhou již jako zcela slepý.

Pověst o hradu Rabí a Janu Žižkovi - „Bylo to v dubnu 1420, kdy se Jan Žižka poprvé objevil před hradbami Rabí, aby tu zničil moc svých zapřisáhlých odpůrců. Hrad byl považován za nedobytný. Proto sem byly sneseny z okolí kostelní poklady i panský majetek: klenoty, zlato, roucha, zbroj. Husité obořili se na hrad nečekaně prudkým útokem. Po krátké střelbě přitrhli k hradbám, zapálili některé budovy v hradě, vyplnili příkopy slámou a chrastím a dostali se k hradbám. Zlezli je a vnikli do nádvoří. Posádka byla bezmocná proti husitským štítům a cepům. Ustupovala z nádvoří do nádvoří, až se konečně celý hrad ocitl v rukou rozlícených útočníků, kteří nehodlali nikoho z obyvatel hradu živit. Sedm kněží a mnichů, kteří se tu skryli, bylo vrženo do ohně a podobný osud hrozil i rodině pana Půty. Avšak Žižka ji vzal v ochranu a zakázal další krveprolévání. Cenné věci, které tu byly uschovány, poručil snést na hromadu a spálit. Jen brnění, zbraně, oděv a koně ponechal svému vojsku jako kořist. Když husité odtáhli, dal Jan z Rýzmberka hrad znovu opravit a pokračoval dále ve svých piklech proti Žižkovi. Proto přitáhl Žižka v červenci roku 1421 k Rabí poznovu. Stoje pod starou hrušní, osaměle v poli stojící, řídil odtud boj. Nešťastnou náhodou přiletěl tu z hradeb proti němu šíp, zarazil se do pně a vyrazil z něho třísku, která vlétla Žižkovi do jeho jediného zdravého oka. Rána byla krutě osudná. Žižka odvezen byl hned do Prahy k léčení, avšak k žalu všech věrných Čechů ztraceného zraku nenabyl. Hradby a věže rabské byly posledním obrazem, na němž v hněvu spočinul jeho orlí zrak. Tento výjev zobrazen byl na rabské bráně, která se odtud nazývá Žižkova. Byl tam namalován Žižka, jak sedí na koni třímaje v ruce palcát, za ním pak táhli pěší ozbrojenci. Z hradní věže vystřelil vladyka Přibík Kocovský. Šíp vletěl Žižkovi otevřeným hledím do přílbice.
Pod obrazem stála slova:
Přibík Kocovský. "Ty-li jsi, bratře Žižko?" Žižka: "Já jsem!" Přibík Kocovský: "Krejž holého!"
Lidé, kteří brali z hradních zřícenin kámen na stavbu, zbourali roku 1770 i Žižkovu bránu. Kámen, který se přitom zřítil, zasáhl jednoho sedláka a na místě ho usmrtil. Lid viděl v tom pomstu slepého hrdiny. Jiná pověst vypravuje, že zde husité tajně pohřbili Žižkovy ostatky. Marné kopání v označených místech vyvrátilo tuto domněnku.“ Poslední dva roky života byl Žižka považován za nejobávanějšího muže v Čechách a jeho „spanilých jízd“ se obávala i celá střední Evropa. Zemřel zcela nečekaně během tažení proti Albrechtu Rakouskému 11.října 1424 nedaleko Přibyslavi.

Poloha

přidat fotografie