Historie Zimního stadionu - V zimě 2003 uplynulo pětapadesát let od chvíle, kdy byl slavnostně zahájen provoz na olomouckém zimním stadionu. Přesně 25. ledna 1948 spatřila světlo světa sedmá umělá ledová plocha v tehdejším Československu, když prvenství drží pražská Štvanice. V současnosti jsou v Olomouckém kraji zimní stadióny také v Přerově, Prostějově, Šumperku, Uničově a ve Šternberku. Pětapadesát let je hodně dlouhá doba, takže není nouze o zajímavou historii, kterou provázejí roky slávy, nadšení i úpadků. Tehdy celodřevěná stavba zažila hned zpočátku mnoho pěkných a přitažlivých okamžiků, z nichž k nejzářivějším patří působení hokejového oddílu Křídla vlasti Olomouc v padesátých letech minulého století mezi nejlepšími mužstvy tehdejšího Československa. Na exhibici přijeli i anglosasští profesionálové a návštěvy na tribunách se nejednou pohybovaly kolem deseti tisíc diváků. Největší a dnes již nedostižnou návštěvu ovšem zimní stadion zažil při vystoupení Alexandrovců. Sovětský pěvecký a taneční soubor přilákal více než patnáct tisíc lidí, kteří pochopitelně zaplnili i plochu. Na olomouckém ledě vyrostli nejúspěšnější reprezentanti v historii československého krasobruslení taneční pár sourozenců Romanových. Eva a Pavel řadu let vládli světu. Nechybí řada hokejových reprezentantů, ze jmen poslední doby třeba Michal Broš, Tomáš Sršeň, Jiří Vykoukal, Jan Tomajko a také nejnovější hvězdička českého hokeje Jiří Hudler. Ti všichni tu dostávali lekce z hokejové abecedy. Na olomouckém stadionu se dlouhá léta úspěšně hrála druhá nejvyšší soutěž a značka Moravia vešla do povědomí nejenom obyvatel města a při skandování přetrvala i přes pozdější různá pojmenování klubu až dodnes. Nechyběly ani roky extraligy s největším úspěchem v podobě titulu mistra České republiky, po kterém ovšem nastalo nejčernější období stavby - vytunelování a prodej nejvyšší soutěže do Karlových Varů. Tomu zdaleka nemohou konkurovat ani vlekoucí se práce při zastřešování a oplášťování stadiónu, které v šedesátých a sedmdesátých letech trvaly neskutečně dlouho a byly často přerušovány. I se štěstím všechno nakonec dobře dopadlo. Pamětníci vědí, že třeba požár v době, kdy ještě stály dřevěné tribuny s kancelářemi a ubytovnou a nad nimi nedokončená střecha, se podařilo uhasit. Vznikl od koženého kabátu zavěšeného nad teplometem v ubytovně. Oheň byl včas zpozorován a přivolaní hokejisté, kteří se právě osvěžovali ve vedlejší restauraci, ho dokázali bleskově lokalizovat natolik, že hasiči po příjezdu už jenom definitivně dokončili zdárně započaté dílo. Jaro a léto roku 2006 znamenalo pro olomoucký Zimní stadion výraznou změnu. Město dodrželo slib investice do nové ledové plochy a ihned po skončení sezóny 2005/2006 vjela na odmražené kluziště těžká technika. Po odstranění místy až pětimetrové vrstvy bývalého podloží a navážce nového, byly nainstalovány kompletní rozvody nového chlazení, vybetonována celá hrací plocha. Rozpočet olomoucké radnice počítal i se stavebními úpravami střídaček, trestných lavic a místa pro časoměřiče. Hrací plocha byla obehnána novými mantinely s bezešvým plexisklem, které zaručuje divákům opravdu nerušený pohled. Do další sezóny tedy mohou olomoučtí hokejisté počítat s kvalitním ledem i novým zázemím v těsném okolí hrací plochy. Plány olomoucké radnice však rekonstrukcí plochy zdaleka nekončí, zimní stadion i nadále skrývá místa, která jsou v neuspokojivém stavu. Město se však k tomuto problému zády nestaví, v současné době uvažuje o kompletním přebudování haly ZS na moderní, multifunkční arénu.
Informace o zimním stadionu
Cesta na stadion