Zlín (město) [672]

Zlín existoval již ve 13. století, poprvé se připomíná roku 1322, kdy byl městečkem a sídlem feudálního panství v majetku královny - vdovy Elišky Rejčky. Se staršími dějinami Zlína je spjata archeologicky prozkoumaná lokalita na vrchu Hradisko, kde ve 13. - 15. století stávalo nevelké opevněné sídlo. Nejstarší stopy osídlení byly nalezeny v Hornomlýnské ulici, kde byl objeven žárový hrob z doby bronzové (kultura popelnicových polí, slezská keramika).

V letech 1358-1437 vládli městečku s panstvím mocní Šternberkové, kteří Zlínu rozšířili městská práva, od doby šternberské je doložena zlínská tvrz. Za dlouhé vlády Tetourů a Cedlarů získali Zlínští řadu privilegií, město se příznivě rozvíjelo, patřilo k nejlidnatějším v širším okolí. Ve druhé polovině 16. století získaly nejvýznamnější budovy renesanční podobu - tvrz byla přestavěna v zámek (1578-80), byl přebudován kostel (1566, 1588) a radnice (1586). Kulturní život obohacovala městská škola (1582) a měšťanské literátské bratrstvo (1593). Nenadálým vpádem uherských bočkajovců roku 1605 byl Zlín vypleněn a poničen, ale ještě horší následky měla třicetiletá válka (1618-1648). Opakovaná vojenská tažení císařských armád, Uhrů, Poláků a dalších vojsk nakonec zanechala město z poloviny zničené a vylidněné. Při krvavých represáliích proti valašským povstalcům roku 1644 bylo popraveno 5 zlínských obyvatel. Z utrpěných pohrom se město velmi dlouho vzpamatovávalo, zároveň museli měšťané čelit i tlaku vrchnosti (Serényiové 1655-1712, Rotalové 1712-63, Khevenhüllerové 1763-1804, Brettonové 1804-57). V 18. století se opět oživila řemesla, zejména soukenictví, ševcovství, krátce ve městě působila i plátenická manufaktura (1779). Nedlouhé trvání malé továrny na zápalky (1850) a pak Florimontovy továrny na boty (1870) oživilo hospodářský život jen dočasně.

Teprve založení Baťova obuvnického závodu roku 1894 přineslo obrat, posílený i otevřením železnice Otrokovice - Zlín - Vizovice roku 1899. Továrna na boty, řízená Tomášem Baťou, se už před první světovou válkou dynamicky rozvíjela a vedle ní tehdy ve Zlíně působilo i dalších pět menších obuvnických závodů. V parlamentních volbách roku 1907 získal většinu hlasů zlínských voličů poslanec T. G. Masaryk. Za první světové války pracovaly Baťovy závody i ostatní zlínské továrny na rozsáhlých zakázkách vojenské obuvi. Poválečnou hospodářskou krizi vystřídalo období mimořádného hospodářského rozmachu, v letech 1922-1938 se Baťovy závody mnohonásobně rozrostly v největší československý obuvnický podnik s rozsáhlou sítí továren a prodejen po celém světě.

Baťův koncern produkoval nejen boty, ale rozvíjely se tu i strojírny, gumárny, chemická výroba, stavebnictví a řada dalších oborů. S růstem závodů se dynamicky rozrůstalo i město, mezi lety 1910-1938 se počet obyvatel Zlína zdesateronásobil (36 243 obyvatel).

V rychlém tempu se budovaly obytné čtvrti, obchodní domy, školy, nemocnice, studijní ústavy. Budovy z červených cihel vsazené do zeleně zahrad a parků daly tehdy Zlínu jedinečný ráz moderního města. Na jeho projektování se podíleli významní architekti J. Kotěra, F. L. Gahura, V. Karfík, M. Lorenc a další.

Za druhé světové války byla výroba Baťových závodů částečně přeorientována pro potřeby německé armády, v závodech i ve městě ale nechyběli lidé zapojení do protifašistického odboje. Americké bombardování v listopadu 1944 těžce poškodilo západní část Zlína, zejména tovární areál Baťových závodů. Po osvobození byl Baťův koncern znárodněn v říjnu 1945, podnik pak byl roku 1949 přejmenován na Svit.

Z historických památek je nejvýznamnější zámek, rozměrná čtyřkřídlá stavba s renesančním jádrem, přestavěná kolem roku 1780 a 1905, od roku 1929 je v majetku města. Kostel sv. Filipa a Jakuba, kdysi gotický, byl několikrát přestavován a dnešní podobu získal v 19. století. Dominantou náměstí je radnice postavená v letech 1922-24 podle návrhu F. L. Gahury. Pozoruhodný je soubor moderní meziválečné architektury - Velké kino, hotel Moskva, mrakodrap (21. budova), Dům umění (původně Památník T. Bati), bývalé Studijní ústavy, evangelický kostel. Z poválečné výstavby jsou významné Morýsovy domy, Kolektivní dům, Městské divadlo. Na náměstí Míru upoutají dvě barokní sochy z 18. století (sv. Florián a sv. Donát), z moderních plastik jsou nejvýznamnější pomníky T. G. Masaryka (O. Španiel) a Partyzána (V. Makovský).

Novou dominantu získal Zlín v květnu 2003, kdy byl vysvěcen kostel Panny Marie Pomocnice Křesťanů na Jižních Svazích.

K významným zlínským rodákům patří bratři Bohumír (1866-1933) a Alois (1870-1944) Jaroňkové, výtvarníci a zakladatelé rožnovského skanzenu, dále historik Karel Stloukal (1887-1957), průmyslník Tomáš Baťa (1876-1932), architekt František L. Gahura (1891-1958), anglický dramatik Tom Stoppard (Tomáš Sträussler, 1937).

Poloha

přidat fotografie