Turovec (obec) [6648]

První písemný doklad o Turovci, obci ležící v klínu lesů 4 km jihovýchodně od starobylého Chýnova, historicky velmi cenný, pochází z roku 1318. Tento zápis najdeme v "Deskách zemských", které obsahují záznamy o událostech se skutečnými osobami a místy, tak jak se během staletí odehrály. Dnes si můžeme v latinském přepise pozůstatků "Desek zemských" z roku 1870 na str. 24, pod poř. číslem 78 přečíst toto: "Ditrich z Chýnova pohání (předvolává před Zemský soud) Ježka ze Zdíčova, Bartuše z Klokot a Svrabova, Slávu z Turovce, Petra z Kloužovic, pro škodu mu způsobenou na dědičném zboží (panství) Vyzová. Škoda na koních, prasatech a skotu je ceněna na 20 hřiven stříbra. Aktoři (úředníci soudu) Radek z Přibyšic, Duchoň ze Ztýče a úředník královské komory Svátek určují datum konání (soudu) 2 dny po sv. Martinu." Takto zapsáno v roce 1318, v době vlády krále Jana Lucemburského.

Původně, dle archeologického výzkumu, se vladické městiště pánů z Turovce nacházelo v místě dnes zvaném "Na Starých zámcích", a jistě je data staršího, než je rok 1318. Další dochovaná písemná historiografie o Turovci pochází z roku 1391. Jde o smlouvu mezi maidburským purkrabím Janem z Hardeka a Jindřichem z Hradce-Vítkovcem. Jan z Hardeka držel Kozí hrad od roku 1377.

V roce 1391 je jeho sestra provdána za Jindřicha z Hradce a hrad Kozí s vesnicemi Turovec, Lipí, Kravíny, Zárybntčná Lhota a Dvůr Bedřichov přecházejí do majetku Vítkovců, jako věno. Na počátku 15. století jsou pány Kozího hradu páni z Újezda a tím pravděpodobně i Turovce. V té době působil na Kozím hradu a v okolí mistr Jan Hus, a tak je jisté, že též Turovec přispěl k reformačnímu husitskému hnutí. Během husitských válek, a i po nich, Turovec spadá do sféry vlivu města Tábora.

Turovec je též svědkem zničení hradu Kozího při válečném tažení vévody Albrechta Habsburka v roce 1438. Po bitvě u Lipan v roce 1434 do roku 1452 dochází k mnoha bojům mezi Táborem a katolickými Rožmberky, útočícími ze svého mocného hradu Choustníka, a během těch let v okolí Turovce zaniká ves Lipí, Kavčí a Strakačov, Turovec však nadále odolává.

Roku 1547 je Táboru konfiskován majetek císařem Ferdinandem I. Habsburským, a po té se Turovec, již asi v rámci Želečského panství, stává majetkem nejprve pana Oldřicha Španovského, a asi od roku 1550 do roku 1594 majetkem Rožmberků, a po té, až do dobytí Tábora v roce 1621 Švédy, je v majetku města Tábora.

Dalších asi 50 let Turovec a okolí mění různé majitele až do dne 14. 11. 1677, kdy je Turovec v rámci Želečského panství prodán Janem Norbertem ze Šternberka panu Ferdinandu z Lobkovic. Rod Lobkoviců vládne Želečskému panství téměř 200 let. Pravděpodobně z roku 1690 pochází kamenný mezník panství s reliéfem zubří hlavy u mostu přes Kozský potok. Dále je během vlády Lobkoviců postavena v obci kaplička asi v roce 1748, sloužící dodnes. Posledními majiteli Turovceje od roku 1879 rod Harrachů. V roce 1908 je dostavěna školní budova, dnes sloužící k obecnímu prospěchu. Je též obnovena tradice uctění památky padlých v I. a II. světové válce položením věnce u.pomníku, založeného v roce 1933.

Získání opětovné samostatnosti k 1. 1. 1994 potvrzuje právo dnešních obyvatel vsi, hrdě se hlásit k téměř 700 let trvající historii obce.

Poloha

přidat fotografie