Vítkov (město) [6545]

Město Vítkov leží v členitém terénu Vítkovských vrchů, které náleží celku Nízkého Jeseníku. Průměrná nadmořská výška je 480 metrů, nejvyšší kopec v okolí se nazývá Horka (603 m) a nachází se nad obcí Klokočov (asi 3km od Vítkova ).
Zajímavá okolní krajina je výrazně rozčleněna údolími dvou významných řek, Moravice a Odry. Krajem prochází několik turistických cest. Nejzajímavější vede po obou stranách řeky Moravice od Kružberské přehrady přes Jánské Koupele a Podhradí až do Hradce nad Moravicí. Celá oblast je z hlediska turistiky velice atraktivní, je předmětem čilého turistického ruchu a v závislosti na něm i zdokonalování služeb a ubytovacích kapacit. V době letních měsíců se počet obyvatel díky cestovnímu ruchu mnohonásobně zvyšuje. Vzhledem k ojedinělým krajinářským hodnotám a vzácné flóře a fauně, ne zcela dobře probádané, je oblast Vítkovska trvalým předmětem zájmu přírodovědců. Za zmínku stojí také výskyt šedých moravických břidlic, na mnoha místech těžených v minulosti i dnes.
 
Město Vítkov bylo založeno spolu s hradem Vikštejnem patrně ve 2. pol. 13. století Vítkem z Kravař. První písemná zmínka je z roku 1301 na listině v Budišově nad Budišovkou ve věci soudní příslušnosti obce Dolejší Kunčice, aby "brala naučení v soudních sporech" u městského soudu ve Vítkově. Král Ludvík Jagellonský udělil Vítkovu v roce 1523 právo výročního trhu. Město včetně hradu Vikštejn a jeho okolních obcí přecházelo do rukou různých majitelů, mezi nimiž vynikli převážně Bírkové z Násile, Planknarové z Kynšperka a Oderští z Lídeřova. V letech 1713-1714 dal tehdejší majitel vítkovského panství F.K.Wipplar z Ulschitz postavit barokní zámeček na Horní Vsi u Vítkova (později součást areálu nemocnice). V roce 1776 byl hrad Vikštejn opuštěn a záhy se přeměnil ve zříceninu. Od roku 1850 se stal Vítkov sídlem okresního soudu, četnické stanice a berního úřadu. Od roku 1868 se soudní okres Vítkov stal součástí opavského okresu. V roce 1875 koupilo vítkovské panství samotné město Vítkov. To však zde již existoval magistrát.

Dne 15. října 1891 byla dána do provozu železniční trať Suchdol - Budišov vedoucí přes Vítkov. Počátkem 20. století byla vybudována kanalizace a upravovaly se chodníky, na Vánoce 1904 se poprvé rozzářilo elektrické osvětlení města.

Obyvatelé Vítkova se zabývali ponejvíce zemědělstvím, řemeslem a obchodem. Nejvíce se rozrůstalo řemeslo soukenické a plátenické. V roce 1835 bylo ve Vítkově 38 mistrů tkalců. Proto také první založené továrny byly továrny textilní. V roce 1858 byla zřízena ve Vítkově rukavičkárna, dva roky později továrna firmy Eisenberger z Vídně, pak stužkárna vídeňské firmy Fasshold. V roce 1863 zřídila vídeňská firma Imlauer ve Vítkově přádelnu hedvábí. V pronajatých domech bylo umístěno čtyřicet stavů, na kterých se vyráběly hedvábné šátky a damašky. V roce 1874 jej vystřídal další podnik, který zřídil E. Friedmann, který vlastnil továrnu na hedvábné zboží ve Fulneku. Bylo v něm zaměstnáno 400 pracovníků. V místní části, v Annině Údolí, při řece Moravici byla založena roku 1866 bývalým majitelem vítkovského panství Antonínem, svobodným pánem Závišem továrna na výrobu papíru a lepenky.

První dochované zprávy o školství ve městě se datují z konce 16. století. Školu zřídili evangelíci, roku 1630 se stala školou katolickou. První zděná budova školy byla postavena v roce 1803, v roce 1876 byla postavena nová dvouposchoďová školní budova. V roce 1927 byla otevřena školní budova pro české děti (mateřská škola, obecná škola, měšťanská škola). Ve Vítkově jsou dnes dvě ZŠ, zvláštní škola, učiliště a gymnázium.

Kultura má své pevné místo v životě města. Ochotnické divadlo zapustilo kořeny v září 1945, kdy vznikla Divadelní jednota Petra Bezruče, a již v roce 1948 získává 2. místo na přehlídce Jiráskův Hronov. Potěšitelné je, že od roku 1969 vzniká divadelní soubor, který pracuje dosud. Oddělení kultury MěÚ Vítkov spolu se školami a zájmovými spolky jsou hlavními organizátory koncertů a výstav, které si svým významem nezadají s daleko většími kulturními centry.

V polovině 19. století se přiřazovaly k Vítkovu další obce. Již od roku 1850 náležejí k Vítkovu osady Nýtek, Prostřední Dvůr, Veselka a Dolní Ves, v roce 1920 přibyla Horní Ves. V roce 1957 bylo k Vítkovu připojeno Podhradí, nazývané do roku 1952 Dolní Víkštejn, v roce 1975 Lhotka, Nové Těchanovice a Čermná ve Slezsku a konečně v roce 1979 Jelenice a Větřkovice. V roce 1992 se opět osamostatnily Čermná ve Slezsku a Větřkovice. Většina těchto obcí náležela v minulosti k vištejnskému, respektive vítkovskému panství, Klokočov byl samostatným statkem, Jelenice byly součástí hradeckého dominia.

V Klokočově byl v 1. třetině 18. století vybudován Janem Václavem Želeckým z Počenic jednopatrový barokní zámek, který však ztratil svůj původní charakter při přestavbě v 60. letech 20. století. Kostel sv. Ondřeje, postavený v roce 1807, má vybavení z 19. století. Ve Lhotce stojí kaple sv. Kříže s oltářním obrazem od I. Günthera z roku 1777, Nové Těchanovice mají boží muka z 19. století. V Podhradí se nachází úpravna vody Kružberské přehrady, postavená v letech 1954-1962 podle projektu arch. Klimeše, v průčelí je umístěn reliéf "Voda" od V. Makovského.

Dominantou města je farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v novogotickém stylu v letech 1910-1914 - viz Místní lokality spadající pod obec. Hřbitovní kostel z počátku 17. století - viz Místní lokality spadající pod obec.

U farní zahrady stojí socha sv. Floriána z 1. pol. 18. století. Pomník před školou na Opavské ulici sochaře J. Obetha z roku 1886 připomíná významného švýcarského pedagoga J.H. Pestalozziho.

V meziválečném období byly postaveny další významnější budovy - tělocvična, kino, spořitelna.

Vítkov byl osvobozen v závěrečné fázi 2. světové války 4. května 1945.  Při dělostřelbě byl poškozen farní kostel, ostatní  škody nebyly příliš rozsáhlé. Až několik dní po příchodu Rudé armády vyhořela polovina náměstí a několik domů v přilehlých ulicích, včetně hasičské zbrojnice. Za oběť požáru padla i radnice, kde shořela prakticky veškerá registratura městského úřadu. Pachatelé tehdy nebyli zjištěni, pozadí tohoto činu oficiálně objasněno nebylo. Dochované přihlášky válečných škod naznačují, že Rusové často ničili vše, co nemohli pobrat. Bilance škod je tragická: 45 budov bylo zcela zničeno, 22 těžce poškozeno. Byly to vesměs budovy, kde byly soustředěny obchody a živnosti. Obětí požáru se stalo 14 obchodních místností, 10 živnostenských provozoven, 8 hospodářských budov, dvě restaurace a 1 továrna.

V době od 31.března do 23.října 1946 byli odsunuti vítkovští občané německé národnosti, jednalo se celkem o 3395 osob. Město zabydlovali noví osídlenci.

V r. 2008 měl Vítkov 6.254 obyvatel a rozlohu 5505 ha.

Tvořilo jej osm místních části: Vítkov, Jelenice, Klokočov, Lhotka, Nové Těchanovice, Podhradí, Prostřední Dvůr a Zálužné.

Poloha

přidat fotografie