Strahovice (obec) [6532]

První zmínka o obci je z roku 1349, zakladatelem byli majitelé kláštera Hradisko u Olomouce (1250 - 1270). Ve 14. století náležely Strahovice Mikuláši III. a tím ke Krnovsku, dále vlastnil obec například Bernard Lichnovský z Hoštic. Až do roku 1922 byla obec součástí Pruska, po tomto roce náležela k Československu. Za II. světové války byla obec součástí Německa.

Pravěk

    Hmatatelným svědkem doby ledové na strahovickém katastru je ohromný žulový balvan, umístěný na místním hřbitově na památku padlých ve 2. světové válce. Balvan byl sem dovezen od potůčku pod rohovským vrchem. Ledovec jej posunoval před sebou z dalekého severu jako smítko na vzdálenost tisíce kilometrů.
     První lidé se začali o náš kraj zajímat teprve tehdy, až zde našli dostatek životních podmínek na výrobu kamenných nástrojů. Památky na tuto dobu před 150 000 lety jsme sice přímo ve Strahovicích dosud nenašli, ale jsou-li takové ve vzdálenosti od nás pouhých 30 km (pěstní klín v Přívoze), pak můžeme předpokládat, že již tehdy mohla strahovickým katastrem projít lidská noha. Z pozdějšího období této starší doby kamenné se již nálezy vyskytují i v bližším okolí, jako jsou Kravaře, Malé Hoštice a z mladší doby kamenné se našlo tábořiště lovců mamutů na Landeku v Petřkovicích. Z doby před 5 000 lety známe kamenné nástroje z Bolatic, Dolního Benešova, Kobeřic, Malých a Velkých Hoštic a nakonec došlo i na Strahovice, kde byly nalezeny zlomky blíže neurčené keramiky, ukazující na osídlení v mladší době kamenné.
     Přechod z mladší doby kamenné do bronzové před 4 000 lety tvořila kultura kunětická. V té době byl již znám bronz, o čemž svědčí nálezy z Kobeřic (bronzová sekera, prsten z hrobu se skrčenou kostrou). Ve střední době bronzové žili v blízkém okolí zemědělci, které známe z nálezu popelnicového pole v Malých Hošticích. Lid popelnicových polí měl již svá hradiště na Vrbce a v Bělé. V pozdější době zabíraly úrodná území další přistěhovalé národy, konkrétně Keltové, kteří pronikli až k slezským hranicím a v 1.století před Kristem prošli Slezskem Vandalové. Jinak nemáme po další dlouhá století žádné stopy po osídlení blízkého okolí, až v 9.století se setkáváme se slovanským kmenem Holasiců, který měl své hradisko v Opavě-Kylešovicích.

Středověk

     Mezi polskými a českými knížaty se vedly dlouhodobé války o Slezsko se střídavým úspěchem. Nakonec byla hranice mezi Slezskem a Českým státem v průběhu 12.století ustálena, a proto již koncem tohoto století území naší obce nepochybně náleželo k českému státu. Určitý obrat nastal za Přemysla Otakara I., který přiznal desátek biskupství v holasické provincii a k upevnění své moci nechal tuto provincii osídlovat. Moravské kláštery zde zakládaly vesnice a opírali se o své zemědělské zkušenosti. Vzkvétající kraj však byl dvakrát za sebou zpustošen. Po prvé při vpádu Tatarů roku 1241 a po druhé za války uherského krále Bely s korunním princem Otakarem o vlastnictví Rakouska roku 1253. Za vlády Přemysla Otakara II., bylo osídlovací úsilí podpořeno v ještě větší míře, a tak vznikly osady i na pozemcích, které dosud pokrýval hustý les.

Založení Strahovic

    Přesný rok založení obce se již nedovíme. Stalo se tak v době, kdy moravské kláštery zakládaly okolní obce. Podle W. Latzkého, který však neuvádí pramen, založil Strahovice klášter Hradisko u Olomouce v době, kdy se na vyrubaném lese zakládaly i jiné vesnice jako Služovice, Hněvošice, Chuchelná, Bělá, Darkovičky, Lhotka a Hošťálkovice. Stalo se tak mezi rokem 1250 a 1270. Ve prospěch pravdivosti uvedené doby založení Strahovic mluví i první písemná zmínka o naší obci. Pochází z doby, kdy Strahovice již měly prosperující hospodářské usedlosti, a proto musely být založeny mnohem dříve. Mezi 69 obcí, které byly povinny odvádět městu Opava každoroční příspěvek ve formě dávek obilí na udržování mostů přes řeku Opavu, jakož i cest k nim vedoucích, se nacházejí i Strahovice a tato první písemná zmínka, psaná latinsky, pochází z roku 1349. Roční osep 8 měr pšenice ze Strahovic zní: "de villa Strandorff 8 mensurae siliginis". Originál této městské knihy se nezachoval, byl však opsán do opavské kroniky z šedesátých let 16. století, která se v roce 1945 ztratila, ale z níž bylo již před tím mostné opsáno. Obyvatelé, kteří platili mostné zrním, nepodléhali pak již mýtu vybíranému za každý povoz a kus dobytka. Na obrázku je vyobrazen otisk nejstaršího známého pečetidla Strahovic z počátku 18.století.

20. století

    Dvě významné události poznamenali historii Strahovic ve 20. století. Je to jednak datum 4.února 1920, kdy do dosavadního okresu Ratiboř vstoupilo československé vojsko a obsadilo 38 vesnic včetně Strahovic a pak hrůzné divadlo hořících Strahovic při přechodu fronty přes vesnici v roce 1945.
     Po porážce Německa a jeho kapitulaci v listopadu 1918 se uskutečnila mírová konference ve Versailles, kde se mimo jiné jednalo také o Horním Slezsku, ke kterému patřili i Strahovice. Polákům bydlícím na tomto území byla poskytnuta možnost rozhodnout o svém osudu referendem pod ochranou vojska vítězů. Obcím, které připadly k Československu a shrnují se pod názvem Hlučínsko, toto právo poskytnuto nebylo. Jaká tedy byla národnostní situace nám napoví sčítání lidu z února 1921. Za Moravce se hlásilo 23 občanů, za Čechy 12, to jsou četníci, učitelé, financi a jedna Polka. Všichni ostatní uvedli národnost německou mimo 12 občanů, kterým byla německá národnost ponechána, bylo na všechny ostatní podáno trestní oznámení a na sčítací listině byla uvedena německá národnost přerazítkována na moravskou. V místopisném slovníku Československé republiky, vydaném v roce 1929 a sepsaném Břetislavem Chromcem je u obce Strahovice uvedeno toto: Obec Strahovice, Slezsko, 503 ha, 119 domů, 705 obyvatel, 634 čs, 68 něm., okresní úřad Opava, soudní okres Hlučín, četnická stanice, lékař, pošta, telegrafní stanice, železniční stanice Chuchelná 2 km, farní úřad, Reifeisenka a finanční úřad.
     V září 1938 se stupňoval tlak Německa na připojení českých území s převážně německým obyvatelstvem k Německé říši. Chýlilo se k válce. Strahovice byly bezprostředně ohroženy a proto se obyvatelé rozhodli zanechat domy a dobytek a utéct. Kam? Do ratibořického okresu, kam patřili až do roku 1920. Po mnichovské dohodě se české rodiny stěhovaly dále do vnitrozemí. Strahovice stálo těch necelých 7 let přináležitosti k říši 79 lidských životů, což je téměř 10% obyvatel obce. O utrpení strahovických občanů v zajateckých táborech ani nemluvě. K německé armádě se nehlásili dobrovolně a když se dostali živí zpět do osvobozené republiky, bylo s nimi zacházeno často pod lidskou důstojnost.
     Když se válečné události přiblížili našemu kraji, ubytovala se ve Strahovicích německá vojska náležející k rakouské horské divizi. Fronta se k 28.3.1945 ustálila mezi Rohovem a Petřatínem. Po silné dělostřelecké přípravě dne 14.4 zaútočila Rudá armáda na německé postavení a brzy na to byly osvobozeny Strahovice. Osvobození Strahovic stálo životy 250 sovětských vojáků. Je nutno poznamenat, že tento údaj padlých je sporný. Jmenný seznam padlých sovětských vojáků ve Strahovicích jich uvádí 77. Rovněž údaj o 10 sovětských tancích v Rohově neodpovídá svědectví místních občanů. Z československých tankistů padlých ve Strahovicích známe jména: voj. Beča Jan, voj. Deket Michal, voj. Picur Petr, voj. Sitko Bohuslav, des. Rajňak Andrej, des. Vrba Stanislav, Babič Vasil.
     Po osvobození obce ujala se správy Místní správní komise dosazená Okresní správní komisí v Opavě. Zdejší občané neměli ještě státní občanství a tak se nemohli stát členy správní komise ani členy MNV. Místní národní výbor byl ustanoven ve Strahovicích teprve po celostátních volbách v květnu 1946. To už většina občanů státní občanství obdržela.

Poloha

přidat fotografie