Studénka (město) [6332]

Město Studénka je dnes nejmladším městem okresu Nový Jičín, ležícím v rovinaté oblasti severního vyústění Moravské Brány, přibližně 20 km jihozápadně od Ostravy a 20 km severovýchodně od Nového Jičína. Skládá se ze tří částí Studénky, Butovic a Nové Horky a nejbližšími okolními obcemi jsou Albrechtičky, Pustějov, Velké Albrechtice a Bartošovice. Město vzniklo v roce 1959 spojením obcí Butovice a Studénka, obec Nová Horka byla k městu připojena v roce 1975.

Studénka leží v chráněné krajinné oblasti Poodří a je obklopena rybníky a loukami se zbytky lužních lesů. Katastrem obce protéká řeka Odra s přirozenými meandry a tvoří krásné přírodní okolí s jedinečnou flórou a faunou. V roce 1970 byla mezi Studénkou a Novou Horkou zřízena přírodní rezervace „Kotvice“, v roce2009 vznikla ve Studénce přírodní rezervace Bažantula.

Historie:

Město Studénka vzniklo roku 1959 správním sloučením po staletí samostatných obcí Studénky a Butovic. První písemná zmínka o Studénce se váže k roku 1436 (nedoloženě 1412), ale ves existovala patrně již dříve.

Nejstaršími známými majiteli byli Čeněk z Tvorkova a Jan Třebíčský. Další majitelé se zde rychle střídali a v letech 1467 – 1569 patřila Studénka pánům z Fulštejna, později Pražmům z Bílkova, kteří ji připojili ke svému rozsáhlému bíloveckému panství. Za svou účast v protihabsburském odboji počátkem 17. století zaplatili Pražmové ztrátou majetku, a tak byla po porážce českého stavovského povstání na Bílé hoře prodána Studénka jako konfiskát královskou komorou v roce 1634 Václavovi z Vrbna, který ves s tvrzí připojil ke svému fulneckému panství, i když byla Studénka zapsána v opavských zemských deskách jako samostatný rytířský statek.

V 18. století koupili Studénku Gottfried Emanuel a Jan Václav z Mönnichu a v 19. století připadla odkazem hraběnce Marii Blücher von Wahlstatt. Blücherové z Wahlstattu připojili Studénku ke svému statku v Bravanticích. Od roku 1850 patřila obec Studénka k soudnímu okresu Klimkovice a k politickému okresu Opava, od roku 1896 k soudnímu a politickému okresu Bílovec a konečně od roku 1960 je součástí okresu Nový Jičín.

Zemědělská obec, od svého založení česká, měla od roku 1695 dědičné fojtství, v 19.století zde byl mlýn a cukrovar, později parní cihelna.

Koncem 19. století byly založeny dvě místní dráhy. Roku 1881 trať Studénka – Štramberk a v roce 1890 trať Studénka – Bílovec. V roce 1914 byla ve Studénce založena Studénsko-štramberská vápenka, spol. s.r.o., která pracovala do roku 1962. Pracovní příležitosti v průmyslu vzrostly, když byla v roce 1900 založena Adolfem Šustalou továrna na výrobu železničních vozů. V roce 1928 se stala vagonka součástí koncernu Ringhoffer a po celou dobu zajišťovala práci nejen pro obyvatele Studénky, ale i obyvatele německých Butovic a dalších okolních obcí a měst.

Zemědělství bylo tradičním způsobem obživy obyvatel Studénky a podobně jako v sousedních Butovicích se vzhledem k přírodním podmínkám (rozsáhlé louky, rybníky) zaměřovalo na chov skotu a rybníkářství.

Fara ve Studénce se připomíná k roku 1561, farní budova pochází z 18. století. Po roce 1627 se začali lidé postupně vracet ke katolické víře a koncem minulého století bylo ve Studénce z celkového počtu 1 832 obyvatel 1 816 katolíků, 6 evangelíků a 10 židů. Fara ve Studénce patřila a dodnes náleží k bíloveckému děkanátu.

Škola existovala prokazatelně už v roce 1650 jako farní škola. Obecná škola ve Studénce měla svou budovu již počátkem 19. století, ale nová školní budova, ve které pak škola sídlila celá desetiletí, byla slavnostně otevřena v roce 1886 na ulici Družstevní. Počátkem 20. století byla založena ve Studénce ještě jedna obecná škola Studénka – nádraží, určená hlavně pro děti zaměstnanců drah i z přilehlých oblastí. Byla zrušena v období protektorátu r. 1944. Po první světové válce v roce 1919 obec založila a postavila ještě měšťanskou školu.

Od poloviny 17. století měla Studénka na pečeti tzv. mluvící znamení fontány a lilii ze znaku vrchnosti – pánů z Vrbna. Z těchto figur, doplněných ještě o železniční nárazníky symbolizující vagonku, byl také v roce 1960 vytvořen znak města, schválený o devět let později: čtvrcený štít, v 1. a 4. červeném poli stříbrná fontána, ve 2. a 3. modrém poli zlatá lilie, přes štít zlaté břevno se dvěma černými železničními nárazníky.

Butovice byly do konce roku 1958 samostatnou obcí, dnes jsou místní částí města Studénky. Ves se poprvé připomíná v roce 1324 jako Bothenwald a původně patřila asi k Opavsku a fulneckému panství.

Od roku 1850 patřily Butovice k soudnímu okresu Fulnek, v letech 1939 - 1945 k Bílovci, dále v mezidobí let 1945 - 1949 k soudnímu okresu Nový Jičín, po roce 1949 opět k Bílovci a teprve od roku 1960 patřily Butovice k okresu Nový Jičín. Butovice byly typickou zemědělskou vesnicí s rozvojem drobného řemesla hlavně pro potřeby zemědělských prací. Existence fojtství je nepřímo doložena v Butovicích už ve 14. století. V 16.století byl fojtem bohatý a vážený muž Jiří Butovský, který nechal postavit v Butovicích kapli sv. Anny.

V 19. století v Butovicích prudce vzrostl počet živností, které se sdružily do Společenstva různých živností. Pro další rozvoj obce mělo velký význam založení vagonky v sousední Studénce. Obyvatelé Butovic se zabývali i rozsáhlou kulturní, vlastivědnou a spolkovou činností, v letech 1936 - 1945 bylo v Butovicích i vlastivědné muzeum. Po roce 1945 bylo z Butovic až na výjimky vysídleno německé obyvatelstvo a noví čeští osadníci pokračovali v tradiční zemědělské výrobě.

Škola v Butovicích se poprvé připomíná k roku 1572, koncem 19. století zde byla pětitřídní německá národní škola (dnes ZŠ Butovická). V roce 1962 vznikla v nově postavené budově největší základní škola v Butovicích na ulici Sjednocení.

Zajímavou kulturní památkou je vedle kostela Všech svatých již zmíněná kaple sv. Anny. Dodnes se dochovala v Butovicích tradice poutí na sv. Annu.

Poloha

přidat fotografie