Lednice (zámek) [628]

Jestli Lichtenštejnům závidíte jejich někdejší panství už při procházce zahradou, nedoporučujeme vstupovat do interiérů zámku. Lednice je majestátné, honosné sídlo - přesně takové si člověk představí při slovech: „Za devatero horami a devatero lesy stával kdysi nádherný zámek…“ To, co při prohlídce uvidíte, často není původní výbava. Podle historických materiálů „neodpovídá někdejšímu lesku“. Jak ten musel vypadat, to si asi dokáže představit málokdo.

Zámek s rozlehlou zahradou patří mezi nejkrásnější komplexy v České republice. Lednické panství získali roku 1249 Lichtenštejnové a patřilo jim bezmála 700 let.

Páni z Lichtenštejna si v zámku Lednice nežili špatně. Majestátné přízemní prostory sloužily jako reprezentační sály, kam zvali své hosty a přátele. První poschodí bylo zařízeno k obývání - dneska tudy vede samostatný prohlídkový okruh Knížecí apartmány. Druhé patro, kde měly dřív své království děti, v současnosti funguje jako obrazová galerie. Okolí Lednice se líbilo lidem odnepaměti; první zemědělci tu žili už před čtyřmi tisíci lety. Jak se objevily peníze a s nimi možnost dát najevo vlastní bohatství, vyrostl v místě původní tvrze zámek, či spíš venkovská vila. Sice to už bylo v 17. století, ale zdá se, že majitelé s místními pralidmi sympatizovali: v zámeckém suterénu nechali vybudovat umělou jeskyni s krápníky. Pár si jich vyrobili ze štuky sami, ostatní nalámali v Moravském krasu. Koncem 17. století byla podle návrhu známého architekta J. B. Fischera z Erlachu postavena jízdárna - dneska nejstarší zachovalá budova zámku. Původně panství patřilo rodu Sirotků, ale ti to neuměli ani s alkoholem ani se ženami, a tak brzy o majetek přišli. Lichtenštejni se obohatili při záboru majetku pánů popravených na Staroměstském náměstí po bitvě na Bílé hoře. Bohatství se kumulovalo, a protože jim bylo hospodaření vlastní, brzy měli na stavbu unikátu, jenž dnes „dědí“ celý svět (od roku 1996 je Lednice jakožto součást Lednicko-valtického areálu zapsaná na Seznam světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO). Bohatým šlechtickým rodům udělala čáru přes rozpočet francouzská revoluce. Vyděšená aristokracie se uchylovala ke sladkému snění o někdejší moci a to se promítlo i v architektuře. Rodová sídla byla stavěna tak, aby vypadala středověce. Tato snaha je patrná na všech stavbách „Zahrady Evropy“. Lednický zámek získal dnešní podobu v letech 1846 až 1858. Je vystavěn ve stylu tehdy moderní anglické (tzv. windsdorské) gotiky.

Při prohlídce zámku těžko uvěříte, že obdivujete letní sídlo. Skutečně, tato monstrózní pohádková budova sloužila šlechtě jako „chata“. Vyjížděli sem už zjara, ale na podzim se vraceli do pevného sídla ve Valticích. Přesto si tu nechali vybudovat topení, luxusní umývárny, ložnice, jídelny a taneční sály. Lichtenštejni si potrpěli na své umělecké sbírky a kde to šlo, vystavovali trofeje z cest po Africe a Asii. Z Minaretu si udělali „sklep“ na orientální předměty, to nejhezčí pak trůnilo ve vitrínách afrického a čínského pokoje. Velká část původního vybavení utrpěla v závěru druhé světové války a následným zásahem komunistického zestátňování. Lichtenštejnové popadli, co se dalo, už v roce 1943. Nejkrásnější portréty, cenné kousky nábytku, šperkovnice a ozdoby skončily v dalekém Lichtenštejnsku. K našemu potěšení se pánům nevyplatilo tahat masivní nábytek, řezat schodiště nebo strhávat tapety. Tak dnes můžeme obdivovat krásné schodiště v knihovně, vyřezané z jediného stromu, i původní čínské tapety s motivy květin, ptáků a Číňanů, zdobící zdi čínského kabinetu. Panstvo, obývající zámek po novogotické rekonstrukci, žilo v neobvyklých podmínkách. Usínalo v historických dřevěných postelích, stolovalo z dobového cínu a obklopovalo se uměleckými díly, jimž cenu určovala nejen kvalita, ale i stáří. Přesto měli život na svou dobu moderní, což dokazují knížecí koupelny. Šlechtičnám a princům sloužily mramorové vany, klozety a stoly s mycími soupravami. V přízemí můžete vidět původní ručníky a flakónky na parfémy. A pokud se panstvu něco nezdálo, stačilo tlesknout - osobní služebné bydlely hned za rohem a byly k dispozici čtyřiadvacet hodin denně. Takže pokud máte jako životní sen vystavět si parádní vilu se zahradou, chtěli byste bezproblémový život plný toulek přírodou a chutných hostin či toužíte mít více času a hodilo by se vám služebnictvo - nejezděte do Lednice, zblázníte se závistí!

Dnešní podobu získal zámek při rozsáhlé rekonstrukci z poloviny 19. století v slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Došlo tak k rekonstrukci původního renesančního zámku z 16. století kolem něhož byla již tehdy rozsáhlá zahrada. Významnou úpravou prošel zámek koncem 17. století, kdy byl barokně upraven podle plánů významného italského architekta Domenica Martinelliho a Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Zámecká budova je velmi bohatě novogoticky zdobená.

Stejně velkolepá je i výzdoba interiérů vyřezávanými kazetovými stropy, původním historickým nábytkem či pozoruhodným, šestatřicetistupňovým dřevěným schodištěm v knihovně, které vedlo do ložnice knížat a bylo vyrobeno bez použití jediného hřebíku. Ve většině společenských prostorů jsou postaveny mramorové krby. Z pravé strany k zámku přiléhá rozsáhlý skleník postavený v letech 1834 a 1835. V okolí zámku se rozkládá rozsáhlý zámecký park vybudovaný na počátku 19. století. V parku se nachází mnoho vzácných dřevin, rybníků a zajímavých staveb: minaret z roku 1798, Janův hrad - pseudogotická napodobenina hradní zříceniny, nebo Lovecký zámeček.

Lednický zámek se řadí k nejvýznamnějším projevům vrcholného romantismu na území našeho státu a v květnu 1997 zapsán do seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO.

Poloha

přidat fotografie