Snižující se zájem o kulturu je vysvětlen v zápisu roku 1964:"Pro kulturní vyžití našich občanů bylo během roku pořádáno mnoho různých kulturních pořadů, které však byly využívány nejvíce mládeží a důchodci. Dospělí zůstanou po práci raději doma u televizoru, což je zaviněno nejvíce neustálým denním shonem zaměstnaných žen, které na kulturní život mimo domov již nemají čas."
Z roku 1965 pochází zajímavá poznámka o právě dokončeném veřejném osvětlení: "Veřejné osvětlení bylo opět rozšířeno, a tak máme již 241 osvětlovacích těles, z toho 164 výbojkových. Během roku však nesvítila všechna světla na vysokých stožárech, což se občanům nelíbilo, a nedostatek kritizovali na veřejném zasedání MěNV. Občanům bylo vysvětleno, že tento nedostatek v údržbě vznikl tím, že se nepodařilo zajistit posuvný žebřík, a hlavně tím, že národnímu výboru byl krácen příděl výbojkových žárovek i žárovek obyčejných."
V zápisu v kronice z roku 1966 se dočteme o narůstajícím počtu garáží ve městě: "MěNV za pomoci útvaru hlavního architekta řeší přidělování dalších míst v architektonickém souladu s celkem. Na tomto úseku dochází ke střetávání zájmu občanů, jedni chtějí garáže, aby neměli drahá auta bez přístřešků, a druzí chtějí v okolí domu pouze více zeleně a prostoru pro děti. Při stavbě 36 garáží v kvartále A si stěžovali občané až na presidentskou kancelář a po vysvětlení bránili zahájené stavby buldozerem svým tělem. "Téhož roku kronika vypočítává naplánované akce Z, mezi jinými zde najdeme i zmínku o kašně: "... byly prováděny úpravy v okolí internátů. Největší úpravy probíhali v okolí budov ÚDK, kde byla dokončena výstavba hřiště a byl vybudován bazén s vodotryskem, po jehož obvodě byly vysázeny květiny a na dno bazénu umístěny barevné reflektory jako v Karlových Varech."
V roce 1969 do Meziboří dorazila rocková hudba. V kronice se píše: "Vystoupení bigbeatové skupiny mělo velmi bouřlivý průběh. Mládež měla nevhodné chování, a proto požádal národní výbor, aby byl bigbeat na další měsíc odřeknut. Během roku byly čtyři koncerty: koncert členů ústecké opery, vystoupení gruzínského souboru a další."
V období normalizace se mění i charakter kronikových záznamů. V jednom z prvních zápisů nový kronikář v únoru 1973 píše: "Přijíždíš-li večer do Meziboří, již z dálky tě vítají rudé hvězdy. Je jich pět: na budově MěNV, na dvou věžových domech, na kulturním domě a na sportovní hale. To vstupuješ do města mladých, kteří každodenně poznávají, co znamená Únor 1948. Bydlí v moderních bytech, vlastní auta, chaty, zahrady a mají vždy bohatý stůl a v tom všem veselé, bezstarostné děti. Dvacet pět let, to je rozdíl dvou generací. Ta léta jsou vyplněna namáhavou prací, která někdy nebyla náležitě uznána, snad se i stala křivda. Ale vzpomeň si na léta 1968-69, kdy to vše, co bylo dosaženo, bylo zpochybňováno. A nechybělo mnoho, aby se vrátily časy, kdy bylo třeba bojovat za holou existenci. Kdyby se byly tyto záměry uskutečnily, nesvítilo by v Meziboří pět hvězd. Možná, že bys viděl i neosvětlená okna, protože lidé, kteří tam dnes bydlí, museli by odejít za prací jinam. Vždyť chtěli zavírat šachty, chtěli omezovat výrobu některých závodů. Prohráli. Za pomoci Sovětského svazu byly výsledky Února zachráněny a dík KSČ došlo k rychlé konsolidaci a k dalšímu ekonomickému rozvoji ČSSR. Budeme oslavovat 25. výročí Vítězného února, budeme hodnotit celé uplynulé období, poučíme se z chyb a vytkneme si smělé plány do budoucnosti."
"17. července 1974 došlo k závalu na Dole Vítězný únor, který si vyžádal dvě oběti. Při tomto neštěstí zahynul náš občan Josef Ševčík ve věku 43 let. Dobrý pracovník, nenápadný a obětavý člověk, který přišel o život na směně, na kterou se přihlásil, aby nahradil nepřítomného pracovníka. O dva dny později, 19. července o 20. hodině 10. minutě, došlo k výbuchu na výrobně lihu v Chemických závodech ČSSP, n. p. v Záluží v Krušných horách. Při výbuchu zahynulo čtrnáct zaměstnanců a do nemocnice bylo přivezeno sedmnáct těžce zraněných. Mezi oběťmi byli dva naši občané: Anna Šimůnková, nar. 1923, a Slavomír Hradecký, nar. 1929.
V září 1974 do města dorazila skupina vietnamských učňů, kterých se do roku 1989 v Meziboří vystřídali tisíce. Pamětníci vzpomínají, jak Vietnamci v zimě toho roku prvně viděli sníh, a přestože šlo převážně o lidi, kteří prošli frontou (někteří si dokonce ještě léčili válečná zranění), jejich dovádění v čerstvě napadeném sněhu prý nebralo konce.
Kronika vypráví o činnosti protialkoholního sboru: "Na radě města byla dne 25. 8. 1978 přednesena zpráva s. Vaňkové o činnosti protialkoholního sboru. Snaha vybudovat ve spolupráci s podnikem Restaurace z baru Kahan nealkoholickou kavárnu a cukrárnu setkala se s naprostým nepochopením."
Událostí roku 1981 byl výbuch důlního plynu na Dole Pluto: "Blížil se Den horníků. Ve čtvrtek 3. září v odpoledních hodinách došlo k tragické nehodě na Dole Pluto II v Louce. Na dole došlo k výbuchu a pod zemí bylo v té době 105 horníků. Čtyřiceti, kteří byli vzdálení od místa katastrofy, se podařilo vyfárat. Šedesát pět se již k rodinám nevrátilo. K neštěstí se hned dostavili členové hlavní báňské záchranné stanice, zástupci OV KSČ, ÚV KSČ a federální vlády. Mezi oběťmi jsou tito občané Meziboří: Vladimír Hejduk, Rudolf Henich, Ladislav Jůza, Jiří Kolman, František Zahrádka. Čest památce důlního neštěstí."
Abychom však nekončili na pesimistické notě, vybrali jsme na závěr citát ze zápisu jednání rady z roku 1952, na kterém jsou pěkně vidět obrovské změny, které město v překotném vývoji uplynulých padesáti let zaznamenalo: "Protože neustále pobíhá po obci volně dobytek jako krávy, kozy, husy atd. bez dozoru a tropí škody neb ničí zasázené květiny neb stromky před internátama, dále by se mohlo státi i neštěstí kde by mohlo dojíti ke zničení majetků neb k úrazům se rada usnáší vyvěsiti oznámení o zákazu pobíhání dobytka jako krav, a selat a koz které musí býti paseny uvázány na řetězu neb provazu. Dále husy mohou býti pouštěny v taková místa aby neběhaly mezi internáty a nedělaly škodu na polích. Kdo nebude dbáti tohoto usnesení bude potrestán dle platných předpisů peněžitou pokutou."