Sojovice (obec) [6179]

V době založení obce ústila Jizera do Labe ve Staré Boleslavi a ne v Toušeni jako dnes. Dříve tekla v mělkém, meandrovitě se klikatícím korytě v ploché nivě plné tůní a slepých ramen. Při jarních a letních povodních vystupovala z břehů, zaplavovala nivu a překládala své koryto. Byla nevypočitatelným živlem, který omezoval rozvoj osad a hospodářské využití krajiny.

Sojovice vznikly na terasovité štěrkopískové vyvýšenině přirozeně chráněné ze tří stran řekou. Zde byla umístěna první obydlí, malá plocha na východě, omezená močály jdoucími přes dnešní náves, byla využívána jako pole.

První dochovaná písemná zmínka o existenci osady pochází z r. 1360 (známe jméno Ivan ze Sovojovic a téhož roku i jméno jeho syna Petra ze Sovojovic), objevuje se však již r. 1345 v přídomku jména Borzkonis de Swogiewicz.

Soudě dle jména, patří Sojovice k osadám velice starým, které vznikaly pravděpodobně ještě v době rodové společnosti, dávno před tím, než se objevily v nějakých zápisech. Většinou nesly jména svých zakladatelů, kterými z počátku byli družiníci panovníka, který jim za odměnu rozdával pozemky a osady ležící na strategicky významných místech. Zakladatelem či majitelem vsi, po kterém jsou dnes Sojovice pojmenovány, byl tedy jakýsi "Sovoj" či "Vsevoj", o místu se pak mluvilo jako o osadě lidí (V)sovojových, o (V)sovojovicích. Postupem doby (během několika staletí) se původní tvar Sovojovice zkrátil na Sojovice.

Jméno pak takto vzniklé osadě většinou zůstalo, i když původní potomci zakladatele již dávno vymřeli a do osady přišli lidé odjinud a vládli jim zcela jiní vladykové, jejichž predikát vyjadřoval majetnický vztah k osadě.

Tak do historie vstoupili i vladykové ze Swogiewitz.
Prvním známým vlastníkem Sojovic byl již zmiňovaný "Bořek", Ivan ze synem Petrem, další známý majitel pochází z r. 1392 - Wlachen de Sowogiewicz, z r. 1406 známe jméno Johan de Sowgiowicz. Vidíme, že zápis jména procházel určitým vývojem.

Koncem 15. století se členové vladyckého rodu ze Sojovic začali psát s příjmením Stránovští. Víme, že užívali štítu se šachovnicí, na náhrobku Buriana Stránovského ze Sovojovic bylo šest svislých a čtyři vodorovné šachy, v dalším pak šest x sedm šachů. Ty byly navíc šikmo rozděleny, horní polovina byla vždy stříbrná, dolní polovina odshora dolů modrá, červená, zlatá. Vodorovně z prava do leva modrá, zlatá a červená. Štít měl v klenotu složená křídla, z nichž spodní bylo zespodu zlaté, pak modré a shora červené. Spodní část svrchního křídla byla stříbrná, brka měla postupně barvu zlatou, modrou, červenou, modrou, červenou, zlatou a zakončení zlatou, modrou, zlatou a modrou.

Tito vladykové žili na malé tvrzi, která však před více jak půl tisíciletím zanikla a dodnes se z ní nedochovaly žádné stopy, nevíme ani kde stála. V paměti lidí se nezachoval ani pomístní název, např. "Na hradě", "Na zámku" či na "Na starém zámku", jak to známe z jiných míst v republice.

Zřejmě nejznámějším příslušníkem tohoto vladyckého rodu byl Jaroš Stránovský ze Sovojovic a z Nového Stranova, významný státník a úředník z dob krále Jiřího z Poděbrad. Roku 1505 se připomíná Jan ze Sovojovic a v roce 1526 Václav Amcha z Borovnice a na Sovojovicích. Za Krajířů z Krajku, majitelů sousedního panství Brandýs, byly připojeny Sojovice k Brandýsu.

Roku 1547 pak nuceně postoupil Arnošt z Krajku králi Ferdinadovi I. za účast v povstání českých stavů společně s "Brandejsem i v Sovojovicích vsi celé s dvory kmetcími s platem." Součástí komorního panství Brandýs pak Sojovice zůstaly až do zániku patrimoniálního zřízení v r. 1848.

V souvislosti se zařazením obce do brandýského panství sdílela obec i jeho osudy.

V roce 1632 byly Sojovice zpustošeny Sasy a následně Švédy táhnoucími na Prahu. Švédské oddíly Sojovice zcela zničily, pobily obyvatelstvo, pobouraly domy a dříví z chalup použily na stavbu mostu přes Jizeru. Dlouhé trámy pak vojáci odvezli do Staré Boleslavi a použili je na stavbu bastionu - opevněného tábora, na jehož stavební materiál rozebrali stavby z celého širého okolí.

Kromě válek ves neustále trpěla škodu vodou a zvěří.
Nedaleko nad vsí ležel skorkovský mlýn s gruntem. Jez nad mlýnem byl vysoko položen a neustále velice škodil Sojovským, jimž vody zatápěly pole i luka, dokonce byly r. 1581 obavy, aby nevzaly celou ves. R. 1602 byly opět stížnosti, "za kterouž příčinou přisežní mlynáři Pražští mlýn ohledávali". Roku 1608 byl mlýn vodou stržen a grunt při něm o 2 kopách rolí zpustl.
Velkou škodu měli sojovičtí rovněž z vysokého jezu v blízkém Opočně a rybníků pod vsí na levém břehu Jizery. Vysoký stav vody zaplavoval pole a ničil úrodu, proto byly rybníky zrušeny a svedeny do Jizery.

Také trpěly Sojovice zvěří, protože ležely na rozhraní dvou honiteb - oblíbené královsko-císařské honitbě patřící k brandýskému panství a honitbě patřící k panství v Lysé nad Labem. Přemnožená zvěř velmi škodila na polích. Přitom proti ní takřka nebylo obrany, jelikož bylo pod vysokými tresty zakázáno panskou zvěř plašit či dokonce lovit.

Opočno i se zámečkem a celá jejich sláva zanikly ve třicetileté válce. Vyhlášená císařská honitba však nezanikla, naopak - i nadále se rozšiřovala, ještě r. 1714 zabrala vrchnost Sojovickým 46 strychů pastvin a polí k forštu.

Ve vsi bylo zaznamenáno celkem 20 kmetcích gruntů a obecní výsadní hospoda. Život v obci se v následujících letech nijak nevymykal běžnému způsobu života obyvatel žijících v dalších vesničkách rozsáhlého brandýského panství.

V roce 1848 se obec osamostatnila. Osamostatnění bylo nejen politické - správu obce převzal volený starosta a zastupitelé, ale i hospodářské - obec sama rozhodovala, kam bude investovat obecní peníze. Jednou z prvních větších investic bylo v r. 1857 zakoupení prámu i se vším příslušenstvím.

V r. 1845 uvádí František Palacký v Popisu království Českého v Sojovicích 38 domů a 309 obyvatel. V r. 1870 se v "Typograficko-statistickém slovníku Čech" uvádí k r. 1860 stav 44 domů a 321 obyvatel, dle úředního sčítání lidu z r. 1898 měly Sojovice 74 domů a 519 obyvatel a v r. 1931 zde žilo 560 osob - 268 mužů a 292 žen.

Sojovice byly až do 31. prosince 1985 samostatnou obcí. S platností od 1. ledna 1986 došlo na základě rozhodnutí tehdejšího ONV Mladá Boleslav ke sloučení s obcí Skorkov, která sestávala z částí Skorkov, Otradovice a Podbrahy. Tak vznikla obec Sojovice s částmi - Sojovice, Skorkov, Otradovice a Podbrahy s více jak 750 obyvateli.

Od 1. ledna 2000 je obec Sojovice, na základě výsledků místního referenda konaného 5. prosince 1998 v části Sojovice k otázce oddělení části Sojovice od ostatních částí, opět obcí samostatnou. Občané se vyjádřili k otázce oddělení a vytvoření samostatné obce z 83% kladně. Ministerstvo vnitra ČR tak na základě těchto výsledků a předloženého návrhu rozhodlo o rozdělení obce Sojovice na dvě samostatné obce - obec Sojovice a obec Skorkov (části Skorkov, Otradovice a Podbrahy) tak, jak tomu bylo do 31. 12. 1985.

Poloha

přidat fotografie