Semčice (obec) [6174]

Obec Semčice vznikla ještě dávno před tím, než se zmiňuje dochovaný zápis o Semčicích. Vývoj obce je podobný vývoji všech ostatních obcí a měst a obcí ve zdejším rajonu. Lze se domnívat, že již tehdy bývaly v Semčicích dva dvory Vladyčí. Z rodu těchto Vladyk se uvádí k roku 1318 Zdeněk ze Semčic. Na Osenicích seděl roku 1357 Petr ze Semčic, jenž spolu s Kunešem, synem Jiříka z Ohnišťan, Slaviborem z Vlastibořic a Janem z Pěčic svolil, aby kněz Mikoláš z Osenic vyměnil si místo s Mikulášem z Ohništ'an. Jeho nástupci na Osenicích byli Kunrád a Frycek ze Semčic, připomínají se k lednu 1370. První z nich byl poslán roku 1395 do Itálie. Na Ledcích byl roku 1385 Mirek, syn Zahariáše ze Semčic. Týž se zavázal, že bude odváděti Kvadriánu a Klášteru Minoritů v Mladé Boleslavi plat 13 kop grošů z odkazu probošta Oldřicha, benediktina, za spásu jeho duše. Někdy po roce 1350 koupil je sbor mansionářů. To byli duchovní ustanovení při kostele sv. Víta na Hradě pražském, aby každý den zpívali na kůru officium P. Marie. Sbor jejich založil Karel IV a nadal je hojnými pozemky. Počtem jich bylo 12 a představený slul praeceptor. Místa obsazoval sám král. Jako kanovníci měli mansionáři své vikáře, kteří někdy v konání služeb jim předepsaných je zastávali. Mansionáři měli k společnému obývání dům na Hradě pražském a druhý dům na Pohořelci. V Semčicích a v Zadražanech (v okolí Nového Bydžova) 15 kop grošů platu, uživ k tomu části stržených peněz za moravské vesnice Popovice a Popovičky. Koncem 14. století brali plat ze Semčic ti mansionáři, kteří sloužili mše zádušní za Václava Pincernu, Mlýnka a Petra, jemuž říkáno Vyšata. Kdo byl v té době pánem v Semčicích neznámo. Teprve v roce 1363 objevují se Bohuněk, řečený Mníšek, jeho bratr Hotart a nevlastní sestra Krista a na druhém Vladyčím dvoře Bohumil Hlaváč. V těchto dobách byl již v Semčicích kostelík s jedním oltářem a to uprostřed hřbitova. U něho byla fara. Ve starých listinách se mluví mimo jiné i o arcijáhnovi Klimentu ze Žerčiněvse (Žerčic) v roce 1216. Je pravděpodobné, že arcijahen boleslavský sídlil na biskupském statku v Žerčiněvsi, odkud spravoval arcijahenství boleslavské. V děkanátu boleslavském se podle správy z doby Karla IV. z roku 1344 uvádí 24 far, mezi nimi i fara v Semčicích, která v té době odváděla 19 grošů desátku koruně královské. Na hřbitově semčickém se též nalézala v jednom rohu kostnice a v druhém rohu dřevěná věž pro zvony. Nejstarší známý duchovní správce osady semčické jest kněz Odolen, jenž dostal se na faru ve Žlunicích. Dvory, na kterých seděli Bohuněk, zvaný Mníšek a Hotart a Bohuněk zvaný Hlaváč, se slouly (jak uvádí prof. Sedláček) Závišovský a Filipovský. Jeden z nich byl při kostele jak uvádí kronikář Čeněk Hořejší z výpovědi Josefa Ulmana č. 22, že při kopání na zahradě za kostelem se narazilo na tvrdé zdivo, pravděpodobně spodek některé vladycké tvrze. Trojí rozdílné panstvo měly Semčice i v době pozdější. Bohatstvím vynikal zvláště Jan Semečka ze Semčic. Jemu patřila tvrz a dvůr Závišovský a pak podíly v okolních vesnicích. Od roku 1418 držel Řitonice, v r. 1434 měl také Osenice, Bojetice, Obruby a Bechovou. Manželkou jeho byla Lidmila z Labouně, jíž dne 25. dubna 1444 na dědictví svém v Semčicích, tvrzi, dvorupoplužním, dvorech Kmetcích s platem a na všem co tu měl i se všemi svobodami věnoval 200 kop grošů českých. Když v roce 1453 Jan Semečka ze Semčic zemřel, bylo všecko zboží jako odúmrt' provoláno, činil si na ně nároky Bohuněk z Klinštějna, jeho příbuzný. Semčický kostelík byl farní, ale jen do válek husitských. V těchto válkách fara zašla. Obyvatelstvo se i dále přiznávalo k církvi podobojí. Správu duchovní obstarávali kněží přespolní a později faráři sýčinští. Kněz Birýn, jinak Jan Žlutický, přisluhoval v chrámu semčickém a posvětil též největší zvon semčický, jak je na něm vyryto. Roku 1583 získal Semčice odkazem od Jiříka Ceatenského Zikmund Chlum z Chlumu. Charakteristické jest, že tu poprvé se objevují Semčice ve spojení se Ctiměřicemi. Odtud téměř 100 let tvořily obě obce panské zboží známé pod jménem panství semčické. Pán na Semčicích Zikmund z Chlumu zemřel v r. 1598. Poslední památka na něho zůstala deska z náhrobního kamene, která je vsazena do kostelní zdi při vchodu do kostela jako jediná věc, která zůstala ze starého kostelíka rozbouraného v roce 1749 a potom největší zvon maje v průměru 93,5 cm, který vyniká bohatou ozdobou. Nápisův provedených gotickou minuskulí nese tolik, že jest s nimi přeplněn. Dalším pánem, který vlastnil Semčice, ale jen krátkou dobu, byl Václav Budovec z Budova. Později po stavovském povstání byl v roce 1621 na Staroměstském náměstí popraven s dalšími českými pány. Jan Přech Třemeský ze Železna, nyní pán na Semčicích, který rovněž podporoval stavy, byl potrestán odnětím majetku. Tak dopadla drobná česká šlechta ve své většině. Novým pánem Semčic, Adamem z Valdštejna se dostávají Semčice již trvale pod vrchnost dobrovickou. Tento skupoval konfiskované statky v širokém okolí: v Cetně, Ledcích, Vinařicích, Chloumku, Nepřevázce a v Libichově. Zápis o statku v Semčicích říká: statek semčický v kraji boleslavském, přináležející k panství dobrovickému v r. 1638. 12 Oktobris. K té tvrzi náleží obce Semčice a Ctiměřice, v nichž se lidí osedlých nachází 27, totiž s potahy 14, bez potahů 13. Tvrz z kamene ještě ve spodcích dobrá, pokoje i střecha sešlé, při ní dvůr s ovčínem, něco z kamene, ostatní ze dřeva, maštale a stodoly vystavěné, pokládá se za stavení. Mlejnec k tomuto statečku náležejíc o jednom kole nad vsí Semčicemi na malém potůčku od kamene vystavěný, v němž od několika let pro nedostatek vody mlíti se nemůže.

Krčmy aneb domy šenkovní, do nichž se pivo k šenku z pivovaru dobrovického bere, jichž užitek k témuž pivovaru je připsán, jsou dvě. Jedna v Semčicích a druhá ve Ctiměřicích.V tomto období se zachovalo již dost písemných památek uložených v různých archivech, a tak se můžeme dočíst, že v Semčicích bylo po třicetileté válce podle seznamu poddaných v roce 1640 sedláků 6 selských usedlostí, 8 chalupníků. Ze řemeslníků byl v obci řezník, krejčí a kovář.V roce 1713 bylo podle záznamů v obci již 171 obyvatel ve 20 domech a v roce 1780 měla obec Semčice již 32 domů včetně pastušiny a panského dvora. Tak se postupně obec rozrůstala a v roce 1790 bylo zde 435 obyvatel v 50 domech. Téměř veškerá stavení i hospodářská byla postavena ze dřeva, roubená a většinou krytá došky, později šifrem (břidlice).V období panování Marie Terezie a jejího syna Josefa II. byly zavedeny od roku 1780 čísla domovní a katastrální mapy. Číslování domů bylo od středu obce,kde bylo náhodně vybráno č. 1 a odtud pokračováno. Není tedy pravděpodobné, že nejnižší číslo domu je nejstarší usedlost v obci.¨

Původní semčický kostelík, nebo kaple sv. Prokopa, byl již ve velmi špatném stavu, a tak bylo rozhodnuto přistoupit ke stavbě kostela nového. S výstavbou se začalo v r. 1749. Stavba šťastně započatá nespěla příliš rychle ku konci. Příčinou byl nedostatek peněz. Aby náklad byl co nejmenší, užito k zařízení vnitřku po většině věcí ze starého kostela,jmenovitě hlavního oltáře, kazatelny a stolic. Jako zvláštnost je poznamenáno, že do kostelní věže udeřil blesk. Poprvé v roce 1811 a podruhé v pondělí svatodušní v r. 1862, kdy byly konány služby Boží.

O semčické návsi praví se v katastru josefinském, že na tomto place jsou samé cesty a potůček a Sommes v Topografii své mluví o pramenu minerálním u vsi Semčice a nazývá jej "Reingau". Lid jej nazývá Raňkov.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie