Ptýrov (obec) [6166]

Obec Ptýrov je tvořena osadami Ptýrov, Ptýrovec, Maníkovice, Čihátka a Braňka. Osada Braňka, která tvoří centrum celé obce, patří částí k Ptýrovu a částí k Maníkovicím. V roce 1995 si Pýrov připomínal 650. výročí 1. písemné zmínky. Z 23. srpna roku 1345 je dochován zápis, že výnos z vesnic Ptýrov, Ptýrovec a Maníkovice postoupil cisterciácký klášter v Klášteře Hradišti pánům ze Zvířetic. První písemná zmínka o Čihátkách je o více než 200 let mladší. Historie Ptýrova, Ptýrovce a zejména Maníkovic je však starší a spadá do osídlení zdejšího kraje Slovany. Na Mnichovohradišťsku se vyskytovaly mnohé slovanské rody, které jménem po svém praotci daly jméno i vzniklým osadám. Maňkovci (po praotci Maňek), Ptýrov (po Ptýrovi). Název Ptýrovec vznikl staročeskou zdrobnělinou Ptýrova. Čihátka dostaly jméno podle čihadel, kde se líčilo na ptáky. Braňka má název podle braňky - výpustu z lesa, který dosahoval v minulosti až k místům dnešní osady. 

Po zničení cisterciáckého kláštera v roce 1420 byly zmíněné vesnice potvrzeny Zvířetickým i do majetku. Během třicetileté války byly mnohé vesnice zpustošeny. Neunikly tomu ani Ptýrovské osady. Po bitvě na Bílé Hoře připadly zmíněné osady Valdštejnům a začlenily se do mnichovohradišťského panství, jehož hospodářské centrum bylo v klášterském zámku (dnes pivovar). Celé panství se dělilo na 10 menších správních obvodů- rychet. Ptýrovská rychta zahrnovala osady Ptýrov, Ptýrovec, Maníkovice, Čihátka, Klokočku, Veselou, Haškov, Lhotice a Buda. V čele každé rychty stál vrchní rychtář, mimo něho měla každá osada i svého osadního rychtáře. Valdštejnové byli majiteli panství až do zrušení roboty v roce 1848, majiteli některých statků (zde lesní obory) až do roku 1945. 

V letech 1831 – 1832 na Mnichovohradišťsku působil legendární loupežník Václav Babinský. Jeho pobyt je doložen v Bílé Hlíně i Maníkovicích. Je mu také přičítána vražda maníkovického rychtáře Jiřího Stránského a jeho manželky Veroniky v noci z 8. na 9. října 1831. Babinský se k vraždě nepřiznal, nikdo další z ní nebyl obžalován. K této události i pobytu Babinského se dodnes dochovalo mnoho pověstí. 

V roce 1866 zasáhla do života místních občanů rakousko-pruská válka. Již 20. června přišel do Ptýrova prapor rakouských vojáků, většinou české národnosti. Ve skupinách 50-100 mužů byli ubytováni v jednotlivých statcích. Armáda je zásobovala z vojenského tábora na louce u Jizery pod klášterským pivovarem. Z Ptýrova odešli 27. června k obraně Mnichova Hradiště Následující den již zdejší kraj obsadili Prusové. V okolí Kláštera padlo 77 rakouských a 45 pruských vojáků. Obyvatelé ptýrovských osad v obavě před Prusy odjeli s naloženými vozy do Násedlnic a Jabkenic. V obcích zůstalo jen několik starců. Ostatní se po 3 dnech vrátili zpět. V září téhož roku se v kraji rozšířila cholera, i ve zdejších osadách jí podlehlo několik osob. Za zajímavost stojí i to, že např. v roce 1870 se zde rozšířila epidemie slezinné sněti dobytka, kdy došlo k velkým ztrátám. Touto nemocí onemocněl v Ptýrovci č. 12 Jan Zámecký, který této nemoci podlehl. 

V roce 1909 byla v osadě Braňka otevřena nová škola, která existovala jako jednotřídní až do roku 1966. Dnes zde sídlí obecní úřad, je zde prodejna i hostinec se společenskou místností. 

Když vypukla I. světová válka, muselo do ní narukovat ze zdejších obcí mnoho mužů. Padli v ní z Ptýrova František Štěpán a Ladislav Hyka, z Ptýrovce Václav Novotný a Vilém Dědek. Za vznik Československa bojovali v této válce v legiích z Ptýrova František Zbroj (Francie), z Ptýroce Oldřich Ponocný a Rudlof Ponocný (Rusko) a Josef Antoš (Itálie). Období I. republiky patřilo k nejlepšímu v historii Ptýrovské obce. V roce 1922 byl do obce zaveden elektrický proud. Všechny osady byly převážně zemědělské, i když již v roce 1902 v Ptýrově založil Josef Šimon strojírnu a zaměstnával zde 10 – 15 zaměstnanců. V této době byl v obci velmi aktivní hasičský sbor a místní organizace Národní jednoty severočeské. Ta podporovala českou menšinu v pohraničí, hrála ochotnické divadlo. 

Po mnichovském diktátu se Ptýrov stal pohraniční obcí. K Německu byla 24. listopadu 1938 připojena na přání JUDr. Karla Valdštejna klokočská obora. Několik dní poté, 8. prosince byla k Německu připojena i maníkovická myslivna s lesem vně obory. Proto s velkým nadšením zdejší občané přivítali osvobození v květnu 1945. Po radosti z osvobození však přišla 50. léta, která byla pro některé selské rodiny tragická. Mnozí byli zatčeni, mnozí vystěhováni a jejich majetek zabaven. V roce 1980 byl Ptýrov sloučen se sousedním Klášterem. Po roce 1989, kdy byla odstraněna vedoucí úloha komunistické strany a uváděn v život demokratický systém se Ptýrov opět osamostatnil. 

V roce 1992 byla opravena a vysvěcena kaplička v Pýrově při slavnosti 11. července. V roce 1995, v době 650. výročí první písemné zmínky, připravil Obecní úřad v Pýrově slavnost se sjezdem rodáků. 

Poloha

přidat fotografie