Petkovy (obec) [6159]

V tomto kraji se usídlili již staří Slované. Na soutoku Jizery a Klenice vzniká opevněné osídlení, kde Boleslav Mladý II. zakládá dřevěný hrad. Archeologické nálezy v blízkém okolí svědčí o tom, že kraj postupně obývali lidé kultury únětické, kamenných mohyl a popelnicových polí. Slovanské osídlení znamenalo postupnou konsolidaci hospodářskou, ale i politickou, která se projevila zejména ve vzniku Českého státu. Mladoboleslavsko bylo jednou z hlavních opor přemyslovského státu.

V té době patřil Skašov, jako sídlo vladycké, k Březnu. V roce 1197 byl majitelem Markvart z Hrušce. Roku 1255 je i první písemná zmínka, která dosvědčuje existenci vladycké tvrze Skašov se vsí. Skašov včetně vsi byl několikrát vypálen a proto se vždy znovu stavělo, většinou na písčité úžlabině po kraji lesa na hranici panství domousnického. Zápis o prodeji Skašova Ivanovi z Všejan a Jindřichovi z Mečeříže je z roku 1397. Roku 1410 je majitelem Skašova Žofka, vdova po Petrovi z Vartenberku. Vlastnila rovněž hrad Kost. V roce 1558 však již tento statek stejně tak někdejší vesnice Skašov neexistoval. Na místě Skašova staví tvrz Heřman z Bubna. Po třicetileté válce byl Skašov stejně tak jako okolní vesnice opět vypálen.

Ves Petkovy se původně jmenovala „Petkov“. Toto jméno je odvozeno od osobního jména Petko, které je domáckým tvarem od Petr a znamenalo v uvedeném pojmenování vsi „Petkův“ – tedy dvůr. V historii bylas ves rozdělena na dvě části, z nichž jedna patřila k panství Březno a druhá ke statku Domousice a tak vznikla představa dvou Petkovů a proto převládl tvar v množném čísle „Petkovy“ (Profous, III, 1951, s. 348).

Místní jméno Čížovky je odvozeno od čížka - drobného, výrazně žlutozeleného ptáčka se dvěma černými pruhy na křídlech. Jméno vsi se při praktickém užívání postupně měnilo - Čížová, Čížovice, Číževice, Čížovka a nakonec Čížovky. 

Obec je tvořena dvěma částmi – Petkovy a Čížovky. Díky nedostatku zpráv pramenné povahy je sestavení i stručné historie obou místních části obce Petkovy velice obtížné.

První zmínka o Petkovech je na voskových dvorských deskách ve Státním archivu v Praze z roku 1393. Byla to proklamace na královskou odúmrť přednesenou u soudu v Nymburce a to o majetek po zemřelém Ješkovi řečeném Dubeč, který měl v Petkovech ("Petkowe"). Ves Petkovy se původně jmenovala "Petkov". Toto jméno je odvozeno od osobního jména Petko, které je domácím tvarem od Petr a znamenalo v uvedeném pojmenování vsi "Petkův" – tedy dvůr. Lidově se dosud užívá názvu ”Petkova”.

Z pohledu historických písemných pramenů jsou „starší“ Čížovky, které jsou poprvé zmíněny v roce 1382 pod jménem Čížová („villa Czizowa“) jako majetek pražského arcibiskupství (Antonín Profous, Místní jména v Čechách, I., Praha 1947, s. 356; dále jen Profous). Při posuzování historie Čížovky je nutné zachovávat obezřetnost, protože stejnojmenná ves je také nedaleko u Malobratřic – ta se však připomíná až v roce 1629 a byla příslušenstvím panství Mnichovo Hradiště. V soupise majetku a platů pražského arcibiskupství z roku 1390 jsou Čížovky („villa Czyzyewicz“, resp. „Czyzyewiczye“) zmiňovány jako součást arcibiskupského panství příslušného k Žerčicím, ve kterých sídlilo arcijáhenství. Velikost vsi je dána počtem jedenácti lánů, z kterých jsou odváděny platy, s výjimkou dvou lánů, které patří rychtáři (Decem registra censuum, Praha 1881, s. 100). Zdá se, že celá ves nepatřila pražskému arcibiskupství, ale také šlechticům, protože v roce 1405 a 1407 se zde připomíná jistý Mikeš z Čížovky, který se uchází o jistý majetek provolaný před soudem v Nymburce jako odumřelý (Archiv český, 35, Praha 1935, s. 116, č. 63; dále jen AČ).

Za arcibiskupa Konráda z Vechty bylo panství Žerčice před rokem 1419 zastaveno Janovi z Jištěrb. Pak se v držení vsi a tvrze s příslušenstvím vystřídalo několik šlechtických rodů. Pro dějiny Čížovek je zajímavá zpráva z roku 1542, kdy po smrti Jiřího Perknovského z Perknova byl rozhodnutím zemského soudu statek Žerčice prodán Bedřichovi z Donína. V zápise o prodeji v Zemských deskách je uvedeno, že předmětem prodeje byly dvůr, tvrz a městečko Žerčice, vsi Kobylníky, Semčice a Ctiměřice a ves Čížovka, označená jako pustá (August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, X., Boleslavsko, Praha 1895, s. 341; dále jen Sedláček, Hrady). V následujících letech se žerčický statek rozpadl a jeho původní části příslušely k různým statkům  Čížovky se staly součástí statku Domousice, který v roce 1573 držel Jan Frycek z Daliměřic. V uvedeném roce prodal tvrz, ves a dvůr Domousice s viničkou, a vesnicemi Veselice, Čížovky, Rousínov a Rabakov Václavovi Bírkovi z Násilé. Od jeho dědiců se Domousice dostaly jako dědictví do držení Kryštofovi z Šlovic a Petrovi Koučovi z Kouče. Kouč vyplatil dědický díl Kryštofa. Koučové z Kouče přečkali nepříznivé konfiskační období po bitvě na Bílé hoře. V roce 1623 se o dědictví dělili bratři Jetřich a Karel Koučové z Kouče. Na Karlův díl připadly dvůr a ves Veselice a vsi Petkov a Rousínov. Jetřichovi zůstali Domousice a k nim patřily Čížovky (Sedláček, Hrady X., 1895, s. 99). Čížovky nakonec patřily z části ke statku Domousice a z části k panství Březno. A to až do konce vrchnostenské správy v roce 1850 (Johann Gottfried Sommer, Böhmen, Prag 1834, s. 21).

Petkovy se v písemných historických pramenech v roce 1393 a to v proklamaci na královskou odúmrť přednesenou u soudu v Nymburce a to na majetek po zemřelém Ješkovi řečeném Dubeč, který měl v Petkově („Petkowe“ - AČ, 31, 1921, s. 80, č. 120). O jiný Ješkův majetek v Předměřicích se u soudu ucházel Jan z Michalovic a Zdislav ze Záhoří. O tom, kdo nakonec byl vlastníkem vsi Petkovy, se lze jen dohadovat. Později ves patřila ke statku Březno. Jindřich Hložek ze Žampachu, který Březno před rokem 1515 koupil, zemřel v roce 1544 jako boleslavský hejtman. Březno pustou tvrz a městečko odkázal svému bratrovi Matějovi. Ten však statek nepodržel a postoupil jej Otíkovi z Bubna. Otík zemřel v roce 1552. V roce 1556, kdy Březno drželi synové Otíka z Bubna Jindřich a Heřmana, příslušely ke statku Březno vsi Židněves, Sukorady, Dlouhá Lhota, Petkovy, Řitonice, Lhotky, Řehnice, Nová Telib a další (Rudolf Anděl a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III, Severní Čechy, Praha 1984, s. 55).  Když se v roce 1558 bratři z Bubna dělili, tak na Jindřichův díl připadlo Březno. Příslušnost vsi Petkovy ke statku Březno byl přerušován. Například v roce 1623 byl Petkov v držení Karla Kouče z Kouče, vlastníka statku Veselice a Rousínova. Přes všechny peripetie příslušnosti k různým statkům byly nakonec Petkovy v roce 1790 při alodiálním panství Březno, které v té době bylo v držení Michaela Karla, říšského hraběte z Kounic. Petkovy měly dvacet jedna obyvatel (Jaroslaus Schaller, Topographie des Königreichs Böhmen, Vierter Theil, Bunzlauer Kreis, Prag und Wien 1790. s. 91.) Přesto část vsi Petkovy patřila k Domousicím. A to až do konce patrimoniální správy v roce 1850.

Prvními obyvateli Petkov byli pravděpodobně nevolníci, kteří pracovali na okolních statcích – Skašově, Čížovkách a Domousnicích a hlavně v okolních lesích. Po zrušení nevolnictví 1781 byl volný pohyb obyvatel, ale Petkovy se rozrůstaly jen velmi zvolna. V roce 1805 měly Petkovy 31 domů a 150 obyvatel. Byli to převážně domkáři a nádeníci. Také zde žilo hodně vojáků, více než v okolních vesnicích. Roku 1821 měly Čížovky asi 81 obyvatel. Roku 1833 se zde vyskytuje cholera. Počet obětí však není znám. V roce 1834 měly Petkovy 35 domů a 221 obyvatel a dělily se na část březenskou a domousnickou, podle toho, kdo z Petkov patřil vrchnosti v Domousnicích a kdo vrchnosti v Březně.

V katastrální mapě z roku 1842 je připomínka větrného mlýna “Na pískách”. Větrné mlýny byly kropmě vodních mlýnů poměrně rozšířené stavby, které se daly lehce rozebrat, přemístit a prodat.

Po roce 1848, po zrušení roboty přibylo v Petkovech řemeslníků. Dále však se chodilo pracovat na velkostatky, nyní za plat.

Na konci 19.stol. byla březenská část 38 domů a domousnická 5 domů, celkem 291 obyvatel. Kolem roku 1902 až 1905 se stavěla dráha Sudoměř – Stará Paka a roku 1905 až 1908 proťala Petkovy silnice. Nejbližší železniční stanice byla v Dlouhé Lhotě. Při stavbě železnice našlo mnoho lidí práci. Hodně lidí jezdilo za prací do cihelny Sukorady, nebo do cukrovaru v Dobrovici.

Hospodářský spolek byl v Petkovech založen v r. 1913. Majetek tohoto spolku převzalo v r. 1952 JZD Petkovy.

V letech 1918 – 1939 jsou Petkovy osadou Dlouhé Lhoty. V roce 1931 byla obec elektrifikována.

Samostatnou obcí se staly Petkovy v roce 1950, spolu s Čížovkami a statkem Skašov.

• 1951 vybudován nový místní rozhlas
• 1953 provedena oprava hráze a rozšíření doleního rybníka
• 1955 vybudování a odvodnění hřiště u domousnického lesa
• 1960 vybudována nová hráz hořeního rybníka
• 1963 zahájena výstavba přírodního parketu
• 1965 provedena adaptace bývalé hospodářské kolny na požární zbrojnici a přístavba budovy MNV o 3 místnostech
• 1967 zahájeno položení kanalizace v Široké ul. a celé obci
• 1973 zahájena bezprašná úprava komunikací v obci
• 1974 vybudování telef. spojení s osadou Čížovky
• 1975 zahájena výstavba nové prodejny
• 1976 dokončena výstavba prodejny a předána Jednotě MH, provedena výstavba nové mycí rampy pro motoristy
• 1977 proveden dodavatelsky nový rozvod elektřiny v obci včetně stavby dvou transformátorů, postupně prováděna parková úprava veřejných prostranství v obci, která byla ukončena v r. 1980
• 1979 z bývalé hasičské zbrojnice vybudována autobusová čekárna
• 1982 zahájena výstavba společenského domu, který byl v hodnotě díla 1,2 mil. Kčs vybudován v akci ,,Z,,. Slavnostně byl předán v prosinci 1983.
• 1984 v říjnu a listopadu provedena v akci ,,Z,, rekonstrukce hráze hořeního rybníka včetně vývozu nánosu
• 1985 vybudováno nové zábradlí u hořeního rybníka, prodloužena kanalizace u čp. 83 pro část nové zástavby a prodloužena od čp. 41 do písečníku za účelem odvodnění.

Poloha

přidat fotografie