Jizerní Vtelno (obec) [6119]

Obec Jizerní Vtelno leží 10 km od statutárního města Mladá Boleslav ve směru na město Mělník. V Jizerním Vtelně žije trvale 330 obyvatel, kteří převážně dojíždí za prací do okolních měst. Obec má vlastní samosprávu.

Poloha sídla se nachází v zemědělské oblasti s nezatíženým životním prostředím. Dopravní dostupnost obce (pravidelné autobusové linky, nedaleká železniční zastávka v sousedním Krnsku) přímo vybízí k návštěvám turistických cílů v blízkém či vzdálenějším okolí; např. veřejnosti přístupný zámek Stránov, rekonstrukcí procházející kostel sv. Václava v areálu zámku, slavná „oříšková cesta“ skladatele Bedřicha Smetany, pomník Miroslava Tyrše nebo několik památných stromů. Obcí prochází několik cyklistických stezek a tras.

První historické písemné prameny o Jizerním Vtelně (ve středověku pouze Vtelno) pochází z roku 1229. Zmiňuje se v nich existence děkanátu vtelenského.

Ves bývala kdysi rozdělena mezi několik majitelů, před rokem 1255 se zde usazuje Ctibor ze Vtelna, ke konci 14.století získávají část vesnice příslušníci rodu Myšků z Hrádku. Tento zemanský rod tehdy vlastnil rozsáhlé statky, polnosti a lesy v přilehlém okolí. Roku 1407 bylo Vtelno dáno do zástavy klášteru v Hradišti nad Jizerou, ale po husitských válkách roku 1437 daroval ves císař Zikmund šlechtici Janovi z Kunvaldu.

Za časů náboženské volnosti mezi léty 1450 – 1526 počal vzestup počtu obyvatel a ves tak znatelně rostla. Kolem roku 1545 bylo Vtelno připojeno k hradu Stránov. Ke stránovskému panství náležely i další osady a vesnice jako Zámostí, Lhotka, Smilovice atd. Šlechtické sídlo na Stránově je s historií Jizerního Vtelna nerozlučně spjato a je tedy na místě zmínit se o tomto sídle v užší souvislosti s historií obce Jizerní Vtelno.

Na místě dnešního novorenesančního zámku stála dříve tvrz, na které se připomíná první vlastník roku 1429, totiž pan Bohuněk ze Stránova. Od poloviny 15.století patří stránovské panství Jaroši Stránovskému ze Sovojovic, jež přestavěl tvrz v letech 1463-68 na pevný gotický hrad, jež dostal jméno Nový Stránov. V lidovém povědomí byl Starým Stránovem míněn Myškův hrádek na protějším vrchu (dnes zříceniny upravené v rámci soukromého obytného celku, obec Písková Lhota).

Od roku 1545 až po samý konec 16.století patří panství na Stránově Berkům z Dubéa dále Karlu z Biberštejna. Tehdejší sňatkovou politikou mezi příslušníky šlechtických rodů se hrad a panství dostává do rukou Michala Slavaty z Chlumu a jeho nástupců. Dědicové Stránova zachovávají věrnost protestantství a patří k předním oponentům politiky panujících Habsburků. Michal Slavata však dostává milost, takže po stavovském povstání 1618, nebylo stránovské panství ani hrad zkonfiskován, ale příslušníci rodu jej dali dokonce honosně přestavět na renesanční zámek.

Během třicetileté války získává zámek i panství rodina pánů z Lissova. Vlna pobělohorské rekatolizace zasáhne zdejší prostředí, je vystavěna barokní kaple (později upravena), z roku 1725 pochází socha sv. Jana Nepomuckého, která se v současné době nachází po renovaci opět na původním místě na návsi.

Roku 1746 sňatkem přistupuje na panstvíJan Václav Příchovský z Příchovic. Tento současník Šporku a barokní kavalír z předního aristokratického rodu zanechal v okolí zámku podnes viditelné stopy svého stavebního snažení: Stránov je barokně upraven, je založena zámecká zahrada, dotvořena barokní pískovcová kašna v zámeckém areálu. Hrabě Jan zve na Stránov významného pražského architekta Františka Hegera, který architektonicky adaptuje na místě bývalé vodárenské věže a sýpky kostel sv. Václava (1767).

Zámek na svých toulkách navštívil i básník Karel Hynek Mácha, který jej zachytil na jedné své kresbě.

V roce 1848, kdy měl panství v držení svobodný pán Herites, došlo na Stránově k rebelii poddaných proti násilným odvodům.

V druhé polovině 19. století odkoupila zámek Marie z Valdštejna a Vartenberka, jež nechala zámek přestavět do nynější novorenesanční podoby. O tuto romantizující úpravu se postaral architekt Josef Schulz, z jehož plánu vzešly. Vlastní přestavba byla provedena v letech 1890 – 94.

Zámek v roce 1917 přechází do vlastnictví prezidenta Škodových závodů a senátora parlamentu Josefa Šimonka. Baron Šimonek a jeho rodina žije na Stránově až do roku znárodnění 1948.

V období 1948 – 1989 pak slouží budova zámku jako dětský domov, kapacita 78 osob. Sociální nezpůsobilost objektu k tomuto účelu a násilné zásahy do kompozice areálu i interiérů měly za následek rozsáhlou devastaci zámku. Veškerý depozitář zámku byl uložen po celou dobu totality v klášteře Voršilek v Kutné Hoře.

Po roce 1989 se majetek navrací do rukou rodu Šimonků a provoz dětského domova byl ukončen. Současným majitelem je ing. Jaromír Šimonek, jež zámek zpřístupnil veřejnosti. Atraktivní vzhled zámku na ostrohu nejednou využili filmoví režiséři.

Technický pokrok na konci 19.st. zasáhl i blízké okolí Jizerního Vtelna: na trati Praha-Mladá Boleslav, mezi stanicemi Benátky nad Jizerou a Vinec byl postaven železniční viadukt, jež přemosťuje údolí. Je 152 m dlouhý a 27 m vysoký. V roce 1924 byl dodatečně zpevněn třemi železobetonovými oblouky z projektu ing. Bechyně.

Dvacáté století se do historie obce zapsalo i dvěma světovými válkami, jejichž oběti jsou uctěny Pomníkem obětí války umístěném v pietně upraveném parku. Společenský ruch dvacátých let 20.st. V obci ztělesňujepomníček zakladatele Sokola Miroslava Tyrše, který v areálu zámku Stránov prožil část svého dětství.

Po opětovném nástupu demokraciev roce 1989 získává obec vlastní samosprávu a tím i možnost rozhodování o svém kulturním, sociálním a ekonomickém životě.

Poloha

přidat fotografie