Dolní Slivno (obec) [6103]

Dolní Slivno leží 7 km západně od Benátek nad Jizerou na náhorní plošině Slivenské vysočiny, která je součástí Dolnojizerské tabule. V období prvohor a druhohor se na území nacházelo moře.

Název obce se od jejího vzniku postupně měnil (1223 Sliven, 1344 Maior Sliven, 1378 Veliké Slivno, 1505 Veliký Sliven dolejší, 1627 Dolení Slivno, 1850 Dolejší Slivno), až se ustálil na dnešním, známém od roku 1880. Součástí obce je i osada Slivínko.

Archeologické nálezy dokazují, že oblast Dolního Slivna byla osídlena již za doby kamenné
(nalezené pěstní klíny) a později byla obydlena Kelty a Slovany. Z písemných pramenů vyplývá, že historie naší obce je spjata s vysoce urozenými šlechtici-pány ze Slivna, kteří vlastnili v okolí pozemky již v první čtvrtině 13. století. Přesně se však neví, zda se jejich sídlo nacházelo na území Dolního nebo spíše Horního Slivna, či ve Slivínku. Dalšími významnými majiteli půdy v okolí byli páni z Weitmile, kteří se stali dominantními vlastníky pozemků Sliven na téměř 150 let. Dorota z Weitmile se provdala na konci 15. století za Václava Bezdružického z Kolovrat. TakéDolní Slivno a jeho okolí patřilo od 16. století pod správu velkostatku v Košátkách, který vlastnil rod Kolovratů až do roku 1924.

Je známo, že již počátkem 14. století se ve vsi nacházel farní kostel, který byl během několika
století přestavován. I přes časté opravy se stav chrámu natolik zhoršil, že bylo rozhodnuto ho zbořit. Současná empírová podoba kostela sv. Františka Serafinského pochází z let 1807-1808. Součástí interiéru byl i vzácný oltářní obraz Petra Brandla "Kristus na kříži", který sem byl převezen z kostela sv. Bartoloměje v Praze jako dar hraběnky Johanny Cavriani rozené Novohradské z Kolovrat. Obraz je v současné době uložen v litoměřickém depositáři.

Budova fary byla postavena v roce 1716. V roce 1989 musela být kvůli špatnému stavu a dalším stavebním záměrům zbořena.

V roce 1788 byla v obci postavena první škola, která stávala níž než budova vystavěná později v letech 1862 - 63. Původně jednopatrová škola byla v roce 1890 zvýšena o 2. patro. Na konci minulého století se započalo s přístavbou nové budovy školy, jež byla slavnostně otevřena na sklonku roku 1996. V přízemí staré budovy jsou kanceláře obecního úřadu. Škola slouží žákům 5. - 9. tříd, nižší třídy jsou umístěny ve škole v Horním Slivně.

Se stavbou sokolovny se započalo v roce 1921 a již 25. června 1922 byla slavnostně otevřena. Její prostory nesloužily jen tělovýchovné činnosti, ale i osvětové. Pořádaly se zde přednášky i ochotnická divadelní představení. Sál sloužil také jako biograf. První nejnutnější rekonstrukce budovy probíhala v letech 1998 - 99. Svou nynější podobu získala během generální opravy provedené v roce 2005 a 2006.

Na starém hřbitově v Dolním Slivně byla v roce 1838 pochována Vincencie Tirschová, matka
dr. Miroslava Tyrše (vlastním jménem Friedrich Emanuel Tirsch), zakladatele Sokola. Hřbitov byl v roce 1903 zrušen a v roce 1933 sokolská župa Fügnerova zádušní pozemek koupilaa upravila ho na sad. V roce 1934 byl slavnostně odhalen pomník Vincencie Tirschové. Zhotovil ho akad. sochař R. Březa z Prahy a bronzový reliéf odlila firma K. Zahrádky z Mladé Boleslavi. Pomník stojí na konci vesnice vpravo směrem na Hřivno.

U zvoničky pod kostelem je socha Jana Nepomuckého, kterou dali zhotovit manželé Resslovi
v r. 1881. Naproti sokolovně se tyčí železný ozdobný kříž, který nechal zhotovit Václav Manžel, rolník z Dolního Slivna č. 9.

V květnu 2001 byl obci udělen znak a prapor, jež je podélně rozdělen na dvě poloviny. V horní části znaku je vyobrazeno slunce, které připomíná patrona zdejšího kostela sv. Františka. V jeho dolní polovině je cimbuří, které měl v erbu nejstarší písemně doložený držitel obcí Albert ze Slivna. Podoba praporu vychází ze znaku.

Poloha

přidat fotografie