Brodce (městys) [6089]

Obec se nachází mezi rychlostní komunikací R10 Praha - Liberec a řekou Jizerou asi 12 km od Mladé Boleslavi. K poměru počtu obyvatel je městys Brodce poměrně dobře občansky vybaven. V Brodcích rovněž funguje mnoho klubů a spolků.

Poloha městyse Brodce v regionu pojizeří představuje pro návštěvníky alternativu k turisticky atraktivnímu Českému ráji i pohoří Krkonoš, a nabízí především možnosti turistiky a sportu. Malebné louky a krásy celého "Dolního Pojizeří" jistě ocení turisté, ale hlavně cykloturisté a rybáři. 

Historie městyse Brodce

Brodce (v Brodcích, do Brodec, Brodečák) původně zvané Brodecz, Brodec a Brodce nad Jizerou, mají jméno po brodu, tj. přechodu na Jizeře a jsou starobylého původu, jak o tom svědčí mnohé archeologické nálezy v místě a okolí. V letech 1952 - 1953 byly v cihelně u Horek nad Jizerou odkryty pozůstatky pobytu neandertálců z doby před 250 000-150 000 lety.

K nejstarším nálezům patří kostrová pohřebiště únětické kultury (2000 - 1700 př. n. l.). Výzkumy J. Rataje v Brodcích přinesly závažné doklady o pohřebních zvyklostech lidu a bohaté nálezy náležící především k mladšímu období této kultury. Mrtví byli pochováváni ve skrčené poloze na boku. Hroby jsou nejčastěji obloženy kameny a někdy přikryty i velkými kamennými bloky. V Brodcích byly prozkoumány hrobky složené z pečlivě utěsněných kamenů, kde mrtvý byl položen na lůžku z mechu. Do hrobu byly uloženy milodary, především nádobky, ale i osobní šperky a ojediněle i zbraň, nejčastěji dýka. Ze šperků se objevuje často bronzová jehlice s očkem v hlavičce na uchycení šatu, nebo jehlice s kroužky, dále vlasové ozdoby ze spirálovitě stočeného drátu, náhrdelníky z jantarových a bronzových perel a vzácně i masivnější náramky. Osada únětické kultury se rozkládala v bezprostřední blízkosti pohřebiště v Brodcích  Zatím bylo prozkoumáno jen několik zásobních jam, vyhloubených pro úschovu obilí.

Na území obce byly objeveny také archeologické stopy Keltů. Patří mezi nejdůležitější lokality v Pojizeří s nálezy kostrových hrobů Keltů ze 3. a 4. století př. n. l. .  

Další vývoj Brodec byl poměrně složitý.Vedle dnešního městečka na plochém východním břehu Jizery k nim patřily i kostel a tvrz (zámek) na západní straně řeky, na ostrohu nad soutokem Jizery a potoka přitékajícího Chotětovským dolem. Kostel a panské sídlo se připomíná již roku 1346. Brodce na řekách bývaly střeženy někdy pevnými hrádky (tvrzemi), jindy pouhými strážnicemi, jejichž obyvatelé byli zproštěni placení různých dávek a dostávali u Brodce kus půdy k svobodnému užívání. Tvrz nebývala v nynějších Brodcích, nýbrž nad protějším břehem Jizery, který se příkře sklání k řece. Avšak díky vyššímu terénu dostala část vesnice, ležící okolo tvrze, jméno Hůrka. Počátkem 15. století se této části vsi začalo říkat Horky. Dnes obec Horky zahrnuje jak kostel, tak i zámek. Městečkem se Brodec jmenuje od roku 1451, kdy má vlastní hrdelní právo. V roce 1575 byl městečku udělen erb a pečetidlo. V roce 2008 byl obci navrácen titul městys.

První psaný záznam o Brodci je v Kapitule Vyšehradské a to z roku 1130. Z dalších dochovalých záznamů se můžeme dozvědět, že v roce 1264 patřil Brodec do župního hradiště Kamenecko a prvním doloženým majitelem Brodce byl do roku 1346 pan Franěk z Brodce.V opatrovnictví následuje jeho syn Pešek, Zdeňka (vdova po Albertovi z Měcholup) rok 1357, Mikuláš z Rokytovce a jeho bratr Milota do roku 1387. Hrzek z Brodce (1387 – 1395). Synové Hrzka Ješek st. a Ješek ml. 1404 až 1415 se připomínají též jako podací páni kostela brodeckého, držíce popluží také ve Velkých Horkách a Čejkách. Dále Aleš Škopek z Dubé (pán Dražický), Jan z Obříství a nástupce jeho syn Smil, Jan z Obříství, který prodal průhon při Brodci Milotovi z Hrušova. Bohunek z Klinštejna a po něm vdova Barbora, která tu měla věno na dvou mlýnech. Hynek Skalský z Valdštejna, Václav Hrzán z Harasova, Petr Beřkovský ze Šerbířova, Albrecht z Rychnova, Mikuláš Vančura z Řehnic 1505 (který znamenitě rozmnožil své statky a rozdělil je mezi svých sedm synů, z nichž Brodec držel syn Jiřík). Vojtěch Kačín 1539, Vojtěch a Petr Kaplíř ze Sulevic. Poté jeho synové Albrecht a Vojtěch. Albrechta jest důležité připomenout, protože ač zemřel předčasně, nadal Brodci erb a povýšil jej na městys. Na bývalé radnici, na jejíchž základech stojí ta dnešní, byla umístěna velká pečeť

PECZIET MIESTECZKA BRODECZ NAD GIZERAV l.p. 1575.

K panství brodeckému patřila i ves Písková Lhota. V roce 1611 přešlo brodecké panství (zámek, městečko Brodec, ves Horka, ves Písková Lhota a poplužní dvůr Radimice) na Václava mladšího Kaplíře ze Sulevic. Ten byl posledním držitelem brodeckého panství. Zúčastnil se vzpoury na Bílé Hoře r. 1620 a byl odsouzen ke konfiskaci poloviny majetku. Roku 1623 byl majetek prodán cizinci Matyáši Arnoldinovi z Klarsteina. Jeho dcera byla provdána za Hartmana, který také dostal povolení od císaře psát se z Klarsteina. Rod Hartmanů z Klarsteina pak dobře vládl na brodeckém panství přes 100 let. Např. rok 1646 je spojován se vznikem čtyř hospod brodeckých - Zelená, Studená, Nová a Na Baště. Též pivovar tu byl výborný a pivo jako křen. Dle podkladů stál na místě dnešní pošty. Poslední z rodu Hartmanů z Klarsteina - František Mikuláš, postavil nynější kostel a dal opravit zámek. František Mikuláš Hartmann von Klarstein zemřel r.1738. Brodce dědila jeho sestra Filipína (Polyxena?) Alžběta Des Fours de Mont et Athienville, rozená Hartmann von Klarstein, po její smrti roku 1760 pak její vnuk Maxmilián Jáchym Karel hrabě Des Fours. Ten prodal v roce 1770 Brodec i Horky a Hrušov hraběti Kristiánu Filipovi Clam Gallasovi, který k němu v roce 1774 přikoupil a připojil Luštěnice. Ještě za svého života dal jeho potomek Kristián Krištof Clam Gallas připsat panství své dceři Karolině provdané hraběnce Nostitz z Rienecků. Po smrti Karolinině v roce 1877 zdědil panství její syn Karel Ervin, který nechal panství zaknihovat na manželku Marii Nostitz z Rienecků.

Jednotné panství brodecké, které se vytvořilo po prohrané bitvě na Bílé Hoře, trvalo až do pozemkové reformy po první světové válce. Z pozemkového vlastnictví Marie Nostitz přešlo panství brodecké v roce 1933, tedy po 310 letech, do českých rukou - do majetku Josefa Hégra, rodáka ze sousedního Chotětova. Byl to první a zároveň poslední český majitel panství, který po cizincích převzal a spravoval brodecké statky. Brodecké lesy i s myslivnou Nový dvůr (Chaloupky) koupil též v roce 1933 generál čsl. armády p. Matička. Les Matičkův a zbytek statku novodvorského zabrala v roce 1941 okupantská německá armáda na cvičiště a střelnici. Dvůr s myslivnou a samotu Chaloupky srovnala se zemí, takže po ní není nejmenší památky.

Jak dokládá samotné jméno měl prostor Brodců velký komunikační význam. Poloha královské silnice přinášela obyvatelstvu nejen mnohý zisk, ale též plno strastí v dobách válečných. S ochranou a kontrolou brodu souvisel i vznik panského sídla a vzestup sídliště na městečko - kolem roku 1450. Městečko Brodce vzniklo v zásadě na vidlici cest od brodu na Mladou Boleslav a Nymburk, která podmínila tvar trojúhelníkového náměstí. Severo-jižní směr dodržovala i významná komunikace z Prahy do Zhořelce (přes Starou a Mladou Boleslav), která vedla právě přes brodecký brod. Později byla trasa upravena po východním břehu mimo brod, tak jako je tomu nyní. S touto změnou nepochybně souvisí brodecké privilegium z roku 1575 o přeložení zdejšího mýta z mostu přes Jizeru na novou silnici, která Brodce proťala na západní straně.

Za třicetileté války byly Brodce značně postiženy a zástavba se až do poloviny 18. stol. omezovala na náměstí a cestu ke brodu a k Nymburku. Poté začaly vznikat domy i podél nové - "boleslavské" silnice a nahuštěná zástavba v klínu podél jižní strany náměstí. Vznikla zde pozoruhodná urbanistická struktura kompozice domků řazených do šesti úzkých rovnoběžných uliček (nyní ulice Hluboké), vedených vždy po hranici pozemku příslušného domu na náměstí. Po roce 1842 byla tato zástavba dokončena a došlo rovněž k parcelaci dvora severně od náměstí. Brodce si nicméně zachovaly drobné měřítko zástavby spíše vesnického charakteru. Nejvýraznější ochuzení architektury v obci v období socializmu znamenalo zboření cenné zájezdní hospody proti západnímu konci náměstí kvůli napřímení silnice. Ze stejného důvodu byl zbořen barokní podstavec Mariánského sousoší se sv. Terezií a sv. Dominikem, které bylo 10.6.1971 předáno do Prahy za účelem restaurování. Pomník matky boží se sv. Terezií a sv. Dominikem byl postaven na paměť velkého požáru, který v roce 1753 zachvátil Brodec. V roce 1973 bylo sousoší zapsáno jako kulturní památka pod č. 1502 do státního seznamu nemovitých kulturních památek a poté odvezeno do lapidária zámku v Mnichově Hradišti, čímž bylo sousoší městečku prakticky odcizeno. Jedinými stavebními zajímavostmi jsou v současné době pouze Radnice a kubistická Sokolovna, postavená ve 20. letech minulého století stavitelem Šťastným na základě návrhu známého mladoboleslavského architekta Mauermanna. V lese severně od vesnice leží archeologické naleziště - pohřebiště doby bronzové. 

Od konce 19. století vznikala běžná parcelace rodinných domků směrem k spolkovému cukrovaru zbudovanému v roce 1871, kterému Brodce vděčily za rozvoj i v meziválečném období. Cukrovar zajišťoval živobytí nejenom občanům Brodců a okolních obcí, ale v sezóně také brigádníkům ze Slovenska. Cukrovar byl urychleně znárodněn v roce 1948 spolu s cukrovary v Dobrovici a Mnichově Hradišti.

Do cukrovaru byla z chotětovského nádraží vybudována železniční vlečka. Dále pamětník:

Co zbylo z pěti-kilometrové vlečky z nádraží v nedalekém Chotětově na trati 070 Praha - Mladá Boleslav do cukrovaru v Brodcích nad Jizerou, založeného Josefem hrabětem Nostitzem-Rieneckem v roce 1871 jako "Horecká akcijní společná továrna na cukr v Brodcích"? Vlečka byla postavena roku 1881 a počítalo se i s jejím prodloužením do Dobrovic ke trati Mladá Boleslav - Nymburk a zavedením osobní dopravy, ovšem podobně jako v Benátkách nad Jizerou zůstalo nakonec jen u vlečky. Vlečka klesala ulicí, souběžně s místní komunikací, do vsi, kde přebíhala chotětovskou silnici a mířila přes pozemky bývalé zámecké zahrady na břeh Jizery. Podle vzpomínek pamětníků se na vlečce poblíž zmíněného přejezdu nacházela i rarita v podobě jakéhosi "tunelu" v podobě průjezdu domem čp.20, přesněji řečeno jeho stodolou. Později však byla v rámci bezpečnosti tato rarita zbourána, protože se ze vrat vyjíždělo rovnou na silnici. Po železném příhradovém mostě vlečka překročila Jizeru, za ním následoval násep, dva šikmé přejezdy přes okresní silnici na Luštěnice a hlavní silnici Praha - Turnov a krátký zářez s úvratí podél skládky řepy a kalů a opět přes luštěnickou silnici do cukrovarské vrátnice. Přejezd turnovské silnice nebyl opatřen závorami ani výstražnými kříži, jen signalizací. Až později byly dosazeny výstražné kříže. Protože po turnovské silnici jsem v dětství často jezdil do Jizerských hor a Českého Ráje, pamatuji i provoz cukrovaru a vlečky. Jezdila zde motorová lokomotiva TSM řady T 334.0954 zvaná "rosnička" a jak jsem se, žel, až v 90. letech dozvěděl, až do roku 1987 i parní lokomotiva ČKD CS 400 řady 313.901, která byla později odkoupena pražským Steam Klubem a dnes je provozuschopným exponátem pražské Výtopny Zlíchov.

V současné době je již cukrovar kromě komína zbourán a vlečka rozebrána. Postaral se o to v roce 2006 současný vlastník, kterým je firma sídlící v Nepřevázce. Patrně i z tohoto důvodu jim nevadí haldy stavební sutě postupně zarůstající plevelem, které po zbourání cukrovaru ponechali na pozemcích, jako nepěknou památku na doby, kdy ještě v Brodcích byla pracovní příležitost a levný cukr.

Další historická fakta, události a zajímavosti

První zmínka o brodecké škole je v kronikách v 16. století. V 17. století stála v Brodcích první tzv. triviální škola a učilo se ve dvou třídách. V roce 1926 je započata výstavba nové školy, která se svolením prezidenta republiky ponese až do roku 1948 název "Masarykova".

V roce 1757 byla zřízena v Brodci vojenská stráž „Salaguarda“ (též SALVA GUARDIA), která měla chránit městys. Statek č. p. 31, ve kterém kdysi sídlila, zakoupil v loňském roce městys od dědiců zemřelého p. Hršela, který byl posledním z jeho vlastníků a v současné době jej přestavuje na dům služeb, bezbariérový obecní úřad a sběrný dvůr.

V roce 1880 byl v městečku Brodce založen První dobrovolný sbor hasičů.

V roce 1891 je založena Tělocvičná jednota Sokol Brodce.

V roce 1900 byla postavena brodecká Radnice na místě původní radnice.

Od roku 1901 mají Brodce zavedeno petrolejové osvětlení ulic, v městečku se pořádají výroční trhy na dobytek a zboží.

V roce 1910 je do městečka zavedena elektřina.

V roce 1922 - 1923 vybudován betonový most přes Jizeru, 1. října 1923 je otevřen v Brodcích poštovní úřad.

V roce 1932 byly v městysi Brodce evidovány tyto úřady, živnosti a obchody:  poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, sbor dobrovolných hasičů, biograf Sokol, bednář, cukrář, 2 holiči, 10 hostinců, hudební škola, kapelník, klempíř, 2 koláři, konsum, kovář, 3 krejčí, malíř, mlýn, obchod s obuví Baťa, obuvník, 2 obchody s ovocem, 2 pekaři, 2 pily, pohřební ústav, 3 pokrývači, porodní asistentka, výroba rákosových rohoží, 4 rolníci, 4 řezníci, sklenář, 4 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek, stavitel, studnař, 3 švadleny, tesařský mistr, 3 trafiky, 4 truhláři, výroba velocipedů, zámečník.

V roce 1843 má městečko 885 obyvatel, v roce 2011 má obyvatel 1044. Nejvíc obyvatel, celkem 1356, mělo městečko v roce 1889, nejméně  v tzv. "moderní" době v roce 1996 - pouze 950.

Poloha

přidat fotografie