Ovčáry (obec) [6056]

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází dle dr. A. Sedláčka ze dne 18. 6. 1350 ze zápisu v archivu Vyšehradské kapituly: „census in villa Obcziers sita prope civitatem Costelecz“.Další doloženou zmínkou je listina z doby krále Václava IV., která dokládá, že jakýsi Hrzek z Prahy prodal r. 1381 za 20 kop a 4 pražské groše svou dědinu v Ovčárech (in Owcziarzich) jistému Havlíkovi z Nedomic (Havliconi de Nedomicz).

Obec je však zcela jistě mnohem staršího původu. Lze předpokládat, že ves vznikla, stejně jako sousední obec Nedomice, snad již ve 12. století, a to díky snaze boleslavských kanovníků po osídlení řídce obydleného území, jež jim v polovině 11. století při založení kapituly daroval český kníže Břetislav I. Vzhledem k tomu, že v zakládací listině boleslavské kapituly datované k roku 1052 jsou v okolí na pravé břehu Labe jmenovány vsi Dřísy, Mečeříž, Obodř, Hlavno, Kozly, Tuřice aj., ale nevyskytují se zde jména Ovčáry a Nedomice, usuzujeme, že tou dobou ještě nebyly.
Poněvadž však později obě vesnice kapitule patřily, předpokládáme, že byly založeny samotnými kanovníky, aby byl rozmnožen kanovnický důchod. Po založení kapituly bylo v okolí ještě mnoho hvozdů, kdysi královských, které tou dobou neměly cenu téměř žádnou. Šlo tedy o to, aby rozsáhlý prostor byl zužitkován. To se mohlo stát jedině osazením některých mýtin a pasek poddanými kapituly. Tak vznikly podle prof. Práška vesnice Hlavenec, Nedomice a také Ovčáry.

Jak již bylo uvedeno, pochází první písemná historická zpráva z roku 1381. Druhou historickou zprávu o Ovčárech můžeme nalézt o devět roků později roku 1390. Tehdy jeden díl Ovčár držel známý milec a maršálek krále Václava IV.Jan Čúch ze Zásady a na Lobkovicích, který jej daroval jakémusi Markvartovi.
Z těchto zpráv vidíme, že Ovčáry původně založené boleslavskými kanovníky, přecházely postupně do šlechtického držení tak, že ve 14. století byly rozděleny mezi dvě vladyctví a kapitulu. Zboží, které za krále Václava IV. patřilo kapitule, přešlo do zcela světských rukou za válek husitských. Kapitule z něho zbylo něco polí ve výměře 31 jiter 874 sáhů (asi 18 ha), které držela v Ovčárech až do pozemkové reformy po první světové válce, kdy byly tyto pozemky vykoupeny dlouholetými pachtýři.

Ovčáry však měly i nadále více pánů, nejčastěji dvě vrchnosti současně. Část patřila původnímu rodu zemanů z Nedomic, který vymřel po meči kolem roku 1500. Zpráv o příslušnících tohoto rodu v kombinaci se jménem Ovčáry není mnoho, kromě první z r. 1831, se roku 1440 připomíná ještě Smil z Nedomic na nymburském sněmu, jehož syn Vaněk držel roku 1444 část Ovčár. Po vymření rodu připadl majetek i s poddanými jako dědictví po přeslici pánům ze Všetat.

Když pak i ti vymřeli po meči, části jejich dědictví se ujali po přeslici rytíři Vrábští (jmenovitě Jan Vrábský Tluksa z Vrábí) a část páni z Hrušova (Jetřich z Hrušova). Ti ale zboží dlouho nedrželi, protože již v březnu roku 1561 dcera Jetřicha z Hrušova - Barbora, prodala svůj díl ve Všetatech, Nedomicích a Ovčárech za 2650 kop grošů rytířům Karlu a Hynkovi Vrábským, synům zmíněného Jana Vrábského Tluksy z Vrábí. Tím přešla převážná část Ovčár s okolím do rukou Vrábských.
Vrábští se však zúčastnili roku 1547 povstání českých stavů proti císaři Ferdinandu I. a jejich veliký majetek za trest propadl v manství. Byl to celý dvůr s tvrzí a městečkem Vrábí, tvrzí a vsí Dřevčice, vsí Chrást a dvory ve Všetatech, Čečelicích, Oujezdci a Ovčárech a navíc popustili králi lovy a hony na svém panství.

Po r. 1848 došlo k významnému hospodářskému oživení českých zemí a to se samozřejmě projevilo i v Ovčárech (nyní součásti Nedomic). Více se zde stavělo domů a rodilo dětí, takže zatímco ještě v r. 1849 byl počet obyvatel 202 ku 356 v Nedomicích a počet domů 38 ku 52, v r. 1873 se počet domů vyrovnal na 61 popisných čísel. Díky stavbě železnice, která procházela okrajem ovčárecké části obce, tzv. Severozápadní dráha (1872-1873) a stavbě cukrovaru v Kostelci nad Labem vznikl v okolí dostatek pracovních příležitostí a tak se počet obyvatel neustále zvyšoval.

Rovněž zemědělství procházelo velikým rozvojem, kromě tradičních plodin (obilí, proso, luštěniny) se začíná velkoplošně pěstovat cukrovka a koncem století i zelenina. Hlavními zelinářskými plodinami se staly okurky, zelí, cibule a česnek. Zdejší okurky, pěstované na uměle zavlažovaných polích, se vyvážely po železnici až do Německa.

S rozvojem kraje přišel i rozvoj komunikací, byly postaveny nové silnice - 1899-1900 z Nedomic do Všetat, 1912 Stará Boleslav - Mělník, postavila se druhá kolej železnice přes Ovčáry. 

V ruku v ruce s rozvojem hospodářství rostl společenský život.

Roku 1889 byl založen v Nedomicích Sbor dobrovolných hasičů, který plnil s nadšením nejen svůj vlastní úkol bránit požárům, ale také pořádal zábavy, divadla, sjezdy, plesy a zřídil vlastní knihovnu. Zpočátku čítal sbor 18 činných členů a všichni byli z Nedomic. Ještě roku 1889 dostal sbor novou dvouproudovou stříkačku.

19. prosince 1902 byl založen Spolek Baráčníků nedomicko-ovčárských, jehož rychtářem byl Josef Jakub. Obec Baráčníků trvala až do roku 1911, kdy se pro nezájem členů rozešla.

V roce 1904 založili v Ovčárech pokrokoví socialisté Spořitelní a záložní spolek pro Ovčáry a Nedomice, zapsané společenstvo s ručením omezeným, jehož starostou byl zvolen Antonín Řezáč.
8. ledna 1909 byla uvedena v život tělocvičná jednota Sokol Nedomice-Ovčáry a po dvou létech 9. ledna 1911 Dělnická tělocvičná jednota Ovčáry-Nedomice (DTJ).

Zatímco Sokol shromažďoval ve svých řadách převážně třídu pravicově smýšlejících lidí, hlásících se k názoru nacionálnímu, v Dělnické tělocvičné jednotě se soustřeďovali převážně dělníci a příslušníci sociální demokracie. Sokol měl sídlo nejprve na sále hostince č. 25 v Nedomicích a potom, když byla postavena nová škola, v tamní tělocvičně. DTJ měla sídlo v hostinci č. 23 v Ovčárech.

28. února 1910 byla zásluhou řídícího učitele K. Malého založena Hospodářská beseda. Měla za úkol opatřovat pro své členy nákup hospodářských potřeb a společné hospodářské stroje.

Všechny tyto spolky mimo vlastní činnost pořádaly zábavy, hrály divadla, zřizovaly knihovny, opatřovaly časopisy, pořádaly výlety a sjezdy a tak velikou měrou přispěly k tomu, aby jak společenský, tak i hospodářský život v obci šel s pokrokem doby.

Knihovna hasičského spolku od roku 1901 plnila funkci obecní knihovny.

S industrializací kraje a s rozvojem zemědělství, hlavně zelinářství, rostl i počet obyvatel. Roku 1910 bylo v části obce Nedomice 78 domů v nichž žilo 416 obyvatel a v části Ovčáry 118 domů s 558 obyvateli. V Nedomicích i nadále připadalo na jedno stavení více obyvatel, protože tu počtem převažovala větší hospodářství s výměnkem a čeledí. V Ovčárech převládaly rodinné domky drobných lidí a chudiny. Přes formální jednotu obce trvalo dál dvojí místní hospodářství a dvojí místní chudinská péče.

Toho využívali nedomičtí sedláci, vládnoucí ve společné obci. Zjednodušeně lze vesnici počátku XX. století rozdělit na "selské" Nedomice a "dělnické" Ovčáry.

Poloha

přidat fotografie